Evangelium podle Lukáše 10:1–42
10 Potom Pán určil dalších 70 učedníků a po dvou+ je vyslal před sebou do každého města a místa, kam se sám chystal jít.
2 Řekl jim: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.+
3 Jděte. Posílám vás jako beránky mezi vlky.+
4 Neberte si měšec ani mošnu s jídlem ani sandály+ a s nikým se po cestě nezdravte.*
5 Když vejdete do nějakého domu, nejdřív řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘+
6 Pokud je tam přítel pokoje, váš pokoj zůstane na něm. Ale pokud tam není, váš pokoj se vrátí k vám.
7 Zůstaňte v tom domě+ a jezte a pijte, co vám dají,+ protože dělník si zaslouží svou mzdu.+ Nepřecházejte z domu do domu.
8 Když vejdete do nějakého města a přijmou vás tam, jezte, co vám nabídnou,
9 uzdravujte v něm nemocné a říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘+
10 Ale když vejdete do nějakého města a nepřijmou vás tam, vyjděte na jeho hlavní ulice a řekněte:
11 ‚Stíráme proti vám i prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou.+ Ale vězte, že se přiblížilo Boží království.‘
12 Říkám vám, že pro Sodomu to bude v ten den snesitelnější než pro to město.+
13 Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido! Kdyby se v Tyru a Sidonu staly takové zázraky* jako ve vás, už dávno by seděly v pytlovině a popelu a činily pokání.+
14 Pro Tyros a Sidon to bude proto během soudu snesitelnější než pro vás.
15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Padneš do hrobu!*
16 Kdo naslouchá vám, naslouchá mně.+ A kdo odmítá vás, odmítá i mě. Navíc kdo odmítá mě, odmítá i toho, kdo mě poslal.“+
17 Potom se těch 70 vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podřizují, když používáme tvé jméno.“+
18 Řekl jim na to: „Viděl jsem, jak Satan spadl+ z nebe jako blesk.
19 Dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a přemáhat veškerou sílu nepřítele,+ takže vám vůbec nic neublíží.
20 Nicméně neradujte se z toho, že se vám podřizují duchové, ale radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsaná v nebesích.“+
21 V tu chvíli ho svatý duch naplnil velkou radostí a on řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země, protože jsi tyto věci pečlivě skryl před moudrými a intelektuály+ a odhalil jsi je malým dětem. Ano, Otče, tak sis to přál.+
22 Můj Otec mi dal všechno. A nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, ani nikdo neví, kdo je Otec, jedině Syn+ a každý, komu ho Syn chce odhalit.“+
23 Když byli sami, obrátil se na učedníky a řekl jim: „Šťastné jsou oči, které vidí, co vidíte vy.+
24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové toužili vidět, co pozorujete vy, ale neviděli to+ a toužili slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“
25 Jeden muž zběhlý v Zákoně vstal, aby ho vyzkoušel, a zeptal se ho: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+
26 Ježíš mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Co tam čteš?“
27 Odpověděl: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší,* celou svou silou a celou svou myslí‘+ a ‚svého bližního jako sám sebe.‘“+
28 Řekl mu: „Odpověděl jsi správně. Dělej to a získáš život.“+
29 Ten muž ale chtěl dokázat, že jedná správně,+ a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“
30 Ježíš mu na to řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma dolů do Jericha a přepadli ho lupiči. Svlékli ho, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.
31 Náhodou šel dolů po té cestě kněz, ale když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.
32 Pak k tomu místu přišel Levita, a když muže uviděl, také se mu obloukem vyhnul.
33 Ale přišel k němu nějaký Samaritán,+ který tudy cestoval, a když ho uviděl, bylo mu ho líto.
34 Přistoupil tedy k němu, ošetřil mu zranění olejem a vínem a ovázal mu je. Potom ho vysadil na své zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj.
35 Příští den vyndal dva denáry,* dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něj, a kdyby tě to stálo víc, zaplatím ti to, až se budu vracet.‘
36 Co myslíš, který z těch tří se k přepadenému muži zachoval jako bližní?“+
37 Odpověděl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“+ Ježíš mu na to řekl: „Jdi a sám jednej stejně.“+
38 Šli dál a vstoupili do jedné vesnice. Tam ho do svého domu přijala žena jménem Marta.+
39 Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a naslouchala jeho slovům.
40 Marta ale byla rozptýlená, protože měla hodně práce s obsluhováním. Přišla tedy k němu a řekla: „Pane, nevadí ti, že moje sestra nechala obsluhování na mně? Řekni jí, ať mi jde pomoct.“
41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti* a znepokojuješ se kvůli mnoha věcem.
42 Ale věcí, které jsou potřeba, je jen několik nebo pouze jedna. Marie si vybrala dobře*+ a nikdo jí to nevezme.“
Poznámky
^ Nebo „neobjímejte na pozdrav“.
^ Nebo „mocné skutky“.
^ Nebo „hádu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
^ Viz příloha A5.
^ Viz Slovníček pojmů.
^ Viz příloha B14.
^ Nebo „jsi úzkostlivá“.
^ Nebo „nejlepší podíl“.
