Evangelium podle Lukáše 15:1–32
15 Všichni výběrčí daní a hříšníci přicházeli k Ježíšovi, aby mu naslouchali.+
2 Farizeové a znalci Zákona ale pohoršeně říkali: „Tento muž přijímá hříšníky a jí s nimi.“
3 A tak jim vyprávěl toto podobenství:
4 „Kdyby měl někdo z vás 100 ovcí a jedna z nich by se mu ztratila, copak by nenechal těch 99 v pustině a nešel by hledat tu ztracenou, dokud by ji nenašel?+
5 A když ji najde, dá si ji na ramena a raduje se.
6 Po příchodu domů svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.‘+
7 Říkám vám, že stejně tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání,+ než z 99 těch, kdo jednají správně a nepotřebují činit pokání.
8 Nebo kdyby nějaká žena měla deset drachem* a jednu z nich by ztratila, copak by nerozsvítila lampu, nezametla dům a pečlivě nehledala, dokud by ji nenašla?
9 A když ji najde, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našla drachmu,* kterou jsem ztratila.‘
10 Říkám vám, že stejně tak mají Boží andělé radost z jednoho hříšníka, který činí pokání.“+
11 Pak řekl: „Nějaký člověk měl dva syny.
12 Ten mladší řekl svému otci: ‚Otče, dej mi tu část majetku, která mi má připadnout.‘ A tak svůj majetek rozdělil mezi své syny.
13 Za několik dnů vzal mladší syn všechny svoje věci a odcestoval do daleké země. Tam svůj majetek promrhal tím, že žil rozmařile.*
14 Když všechno utratil, v celé té zemi nastal velký hlad a on začal trpět nouzí.
15 Šel tedy a uchytil se u jednoho občana té země a ten ho poslal na svá pole pást prasata.+
16 A toužil se nasytit lusky rohovníku, které žrala prasata, ale nikdo mu nic nedal.
17 Když se vzpamatoval, řekl: ‚Kolik otcových nádeníků má chleba víc než dost, a já tady umírám hlady!
18 Vstanu, vydám se za svým otcem a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.
19 Už si nezasloužím nazývat se tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.“‘
20 Vstal tedy a šel ke svému otci. Zatímco byl ještě daleko, otec ho zahlédl a bylo mu ho líto. Běžel, padl mu kolem krku a něžně ho políbil.
21 Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.+ Už si nezasloužím nazývat se tvým synem.‘
22 Ale otec řekl svým otrokům: ‚Rychle přineste ten nejlepší oděv, oblečte mu ho, navlékněte mu prsten a obujte mu sandály.
23 Přiveďte vykrmené tele a porazte ho. Jezme a oslavujme,
24 protože tento můj syn byl mrtvý, ale ožil,+ byl ztracený, ale našel se.‘ A začali slavit.
25 Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, zaslechl hudbu a tanec.
26 Zavolal si tedy jednoho ze sluhů a zeptal se ho, co se děje.
27 Ten mu odpověděl: ‚Přišel tvůj bratr. A tvůj otec porazil vykrmené tele, protože se mu vrátil živý a zdravý.‘
28 Ale starší syn se rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Pak vyšel otec a začal ho přemlouvat.
29 Na to otci řekl: ‚Tolik let ti sloužím jako otrok a ani jednou se nestalo, že bych neposlechl tvůj příkaz. A přesto jsi mi ani jednou nedal kůzle, abych se potěšil s přáteli.
30 Ale sotva přišel tenhle tvůj syn, který promrhal* tvůj majetek s prostitutkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele.‘
31 Otec mu na to řekl: ‚Můj synu, ty jsi byl vždycky se mnou a všechno, co mám, je tvoje.
32 Ale prostě jsme museli slavit a radovat se, protože tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, byl ztracený, ale našel se.‘“
