Evangelium podle Lukáše 4:1–44

  • Ježíše pokouší Ďábel (1–13)

  • Ježíš začíná kázat v Galileji (14, 15)

  • Ježíše odmítají v Nazaretu (16–30)

  • V synagoze v Kafarnaum (31–37)

  • Uzdravení Šimonovy tchyně a dalších lidí (38–41)

  • Zástupy nachází Ježíše na osamělém místě (42–44)

4  Pak se Ježíš, plný svatého ducha, vrátil od Jordánu. Duch ho vodil po pustině+  40 dnů a pokoušel ho tam Ďábel.+ V těch dnech nic nejedl, takže když uplynuly, měl hlad.  Tehdy mu Ďábel řekl: „Pokud jsi Boží syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“  Ježíš mu ale odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít jenom z chleba.‘“+  Ďábel ho tedy vyvedl na horu a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země.+  Řekl mu: „Dám ti moc nad nimi všemi i jejich slávu, protože byla dána mně+ a dávám ji, komu chci.  Když se pokloníš a budeš mě uctívat,* bude to všechno tvoje.“  Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Jehovu,* svého Boha, budeš uctívat a jemu jedinému budeš sloužit.‘“*+  Potom ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na cimbuří* chrámu a řekl mu: „Pokud jsi Boží syn, skoč odsud dolů.+ 10  Je totiž napsáno: ‚Dá ohledně tebe příkaz svým andělům, aby tě ochránili‘ 11  a ‚ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“+ 12  Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nebudeš zkoušet Jehovu,* svého Boha.‘“+ 13  Ďábel ho tedy přestal pokoušet, odešel od něj a čekal na další vhodnou příležitost.+ 14  Ježíš se vrátil v síle ducha do Galileje+ a po celém okolí se o něm šířily dobré zprávy. 15  Začal vyučovat v synagogách a všichni si ho vážili. 16  Když přišel do Nazaretu,+ kde vyrůstal, podle svého zvyku vstoupil v sabatní den do synagogy+ a postavil se, aby četl. 17  Podali mu svitek proroka Izajáše. Rozvinul ho a našel místo, kde bylo napsáno: 18  „Jehovův* duch je na mně, protože mě pomazal,* abych oznámil dobrou zprávu chudým. Vyslal mě, abych vyhlásil svobodu zajatým a navrácení zraku slepým, abych osvobodil utlačované,+ 19  abych ohlásil rok Jehovovy* přízně.“+ 20  Nato svitek svinul, vrátil ho sloužícímu a posadil se. Všichni v synagoze na něj upírali oči. 21  Začal jim vysvětlovat: „Dnes se splnila část Písma, kterou jste právě slyšeli.“+ 22  A všichni o něm začali pochvalně mluvit, žasli nad jeho poutavými slovy+ a říkali: „Copak to není Josefův syn?“+ 23  Řekl jim: „Jistě na mě vztáhnete toto rčení: ‚Lékaři, vyleč se sám. Udělej i tady ve svém domovském území to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum.‘“+ 24  A pokračoval: „Ujišťuji vás, že žádného proroka neuznávají tam, kde je doma.+ 25  Pravda je taková, že například za Elijášových dnů, když tři a půl roku nepršelo a v celé zemi nastal velký hlad, bylo v Izraeli mnoho vdov.+ 26  Přesto Elijáš nebyl poslán k žádné z nich, pouze k vdově do Carefatu v sidonské zemi.+ 27  A v době proroka Eliši bylo v Izraeli mnoho malomocných, přesto ani jeden z nich nebyl uzdraven,* jenom Syřan Naaman.“+ 28  Všichni, kdo to v synagoze slyšeli, se rozzuřili,+ 29  vstali a hnali ho za město. Dovedli ho na sráz hory, na které jejich město stálo, a chtěli ho svrhnout dolů. 30  Ale prošel jejich středem a ubíral se dál.+ 31  Sešel do galilejského města Kafarnaum a o sabatu tam vyučoval.+ 32  A lidé žasli nad tím, jak vyučoval,+ protože mluvil s autoritou. 33  V synagoze byl člověk posedlý démonem, nečistým duchem, a hlasitě vykřikoval:+ 34  „Co po nás chceš,* Ježíši Nazaretský?+ Přišel jsi nás zničit? Vím přesně, kdo jsi. Jsi Boží Svatý!“+ 35  Ale Ježíš ho ostře napomenul: „Mlč a vyjdi z něho!“ A tak démon před jejich zraky mrštil tím mužem na zem a vyšel z něho, aniž mu ublížil. 36  Všechny to ohromilo a začali si mezi sebou říkat: „Slyšíte, jak mluví? S autoritou a mocí rozkazuje nečistým duchům, a oni vychází!“ 37  A zprávy o něm se šířily do všech koutů toho kraje. 38  Když odešel ze synagogy, vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně měla vysokou horečku, a tak ho poprosili, aby jí pomohl.+ 39  Sklonil se k ní, horečku ostře napomenul, a ta ustoupila. Žena okamžitě vstala a začala je obsluhovat. 40  A když zapadalo slunce, všichni, kdo měli nemocné s různými chorobami, je k němu přiváděli. Uzdravoval je tak, že na každého pokládal ruce.+ 41  Z mnohých také vycházeli démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“+ Ale ostře je napomínal a nedovoloval jim mluvit,+ protože věděli, že je Kristus.+ 42  Za svítání se vydal na osamělé místo.+ Zástupy lidí ho ale začaly hledat, a když ho našli, snažili se ho zadržet, aby od nich neodcházel. 43  Řekl jim však: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také lidem v jiných městech, protože kvůli tomu jsem byl vyslán.“+ 44  A kázal v judejských synagogách.

Poznámky

Nebo „když mi prokážeš akt uctívání“. Z řeckého slovesa vyplývá, že mělo jít jen o jeden skutek.
Nebo „prokazovat posvátnou službu“.
Nebo „nejvyšší místo“.
Tj. Jehova.
Dosl. „očištěn“.
Nebo „co s tebou máme společného“.