Evangelium podle Lukáše 8:1–56
-
Ženy, které doprovázely Ježíše (1–3)
-
Podobenství o rozsévači (4–8)
-
Proč Ježíš používal podobenství (9, 10)
-
Vysvětlení podobenství o rozsévači (11–15)
-
Lampu lidé neskrývají (16–18)
-
Ježíšova matka a bratři (19–21)
-
Ježíš uklidňuje bouři (22–25)
-
Ježíš posílá démony do prasat (26–39)
-
Vzkříšení Jairovy dcery, uzdravení ženy s krvácením (40–56)
8 Krátce nato cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království.+ Bylo s ním těch dvanáct
2 a také jisté ženy, které zbavil zlých duchů a uzdravil z nemocí: Marie nazývaná Magdaléna, ze které vyšlo sedm démonů,
3 a Joana,+ manželka Herodova pověřence Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svých prostředků.+
4 Když se shromáždil velký zástup a také ti, kdo k němu přicházeli z různých měst, vyprávěl jim podobenství:+
5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval semeno. Když rozséval, některá semena padla podél cesty a byla pošlapána a sezobali je ptáci.+
6 Některá dopadla na skálu, a když vyklíčila, uschla, protože neměla vláhu.+
7 Jiná padla mezi trní a to rostlo spolu s nimi a zadusilo je.+
8 Ale jiná padla na dobrou půdu, vyklíčila a přinesla stonásobnou úrodu.“+ Když to dopověděl, zvolal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
9 Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená.+
10 Řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království, ale pro ostatní mluvím v podobenstvích,+ aby se dívali, ale neviděli, a poslouchali, ale nepochopili smysl.+
11 To podobenství znamená: Semeno je Boží slovo.+
12 Podél cesty – to jsou ti, kdo slyší slovo, ale pak přichází Ďábel a bere jim ho ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.+
13 Na skále – to jsou ti, kdo slyší slovo, s radostí ho přijímají, ale nemají kořeny. Nějakou dobu věří, ale v období zkoušek odpadnou.+
14 Pokud jde o to mezi trním, to jsou ti, kdo slyší slovo, ale protože je starosti,* bohatství+ a požitky tohoto života+ odvádí pryč, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou do konce.*+
15 Pokud jde o to v dobré půdě, to jsou ti s upřímným a dobrým srdcem,+ kteří slyší slovo, uchovají si ho a vytrvale přináší úrodu.+
16 Nikdo neudělá to, že by rozsvítil lampu a přikryl ji nádobou nebo ji dal pod lůžko. Dá ji na stojan, aby ti, kdo vejdou dovnitř, viděli světlo.+
17 Vždyť není nic skrytého, co nebude odhaleno, a nic pečlivě utajeného, co se nestane známým a nevyjde najevo.+
18 Dávejte tedy pozor, jak nasloucháte. Tomu, kdo má, bude totiž dáno víc,+ ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“+
19 Tehdy za Ježíšem přišla jeho matka a bratři,+ ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.+
20 Oznámili mu tedy: „Venku stojí tvoje matka a tvoji bratři a chtějí tě vidět.“
21 Odpověděl jim: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a jednají podle něj.“+
22 Jednoho dne nastoupil se svými učedníky do člunu a řekl jim: „Přeplujme na druhou stranu jezera.“ A tak vypluli.+
23 Ježíš během plavby usnul. Nad jezerem se strhla větrná bouře, člun začal nabírat vodu a oni se ocitli v nebezpečí.+
24 Šli ho tedy probudit a říkali mu: „Učiteli, Učiteli, jde nám o život!“ Vstal, pokáral vítr a rozbouřenou vodu, ty se utišily a nastal klid.+
25 Pak se jich zeptal: „Kde je vaše víra?“ Ale dostali strach a v úžasu jeden druhému říkali: „Kdo to vlastně je? Vždyť přikazuje i větru a vodě a ty ho poslouchají!“+
26 Přistáli u břehu v kraji Gerasenských,+ který leží naproti Galileji.
27 Když Ježíš vystoupil na zem, potkal muže z blízkého města, který byl posedlý démony. Už dlouho nenosil oblečení a nebydlel v domě, ale mezi hrobkami.*+
28 Jakmile Ježíše uviděl, vykřikl, padl před ním na kolena a zvolal: „Co po mně chceš,* Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrap mě.“+
29 (Ježíš totiž nečistému duchu nařizoval, aby z toho člověka vyšel. Duch se ho už mnohokrát předtím zmocnil,*+ a proto ho spoutávali řetězy a okovy a střežili ho. On ale pouta trhal a démon ho zaháněl na odlehlá místa.)
30 Ježíš se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Legie.“ Vstoupilo do něj totiž mnoho démonů.
31 A prosili ho, aby jim nenařizoval odejít do propasti.+
32 Na hoře se páslo velké stádo prasat,+ a tak ho prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit. Dovolil jim to.+
33 Nato démoni z toho člověka vyšli, vstoupili do prasat a stádo se vrhlo ze srázu do jezera a utopilo se.
34 Když to pasáci uviděli, utekli a vyprávěli o tom ve městě i na venkově.
35 Lidé se pak šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a zjistili, že člověk, ze kterého vyšli démoni, sedí u jeho nohou, je oblečený a chová se rozumně. A dostali strach.
36 Očití svědkové jim vyprávěli, jak byl muž posedlý démony uzdraven.
37 Celé to množství lidí z kraje Gerasenských Ježíše prosilo, aby od nich odešel, protože je svíral velký strach. Nastoupil tedy do člunu, aby odplul.
38 Muž, ze kterého vyšli démoni, ho však prosil, aby s ním mohl zůstat, ale on ho poslal pryč se slovy:+
39 „Vrať se domů a vyprávěj, co pro tebe Bůh udělal.“ A tak odešel a po celém městě rozhlašoval, co pro něho Ježíš udělal.
40 Když se Ježíš vrátil, přivítal ho zástup lidí, protože na něj všichni čekali.+
41 Vtom k němu přistoupil muž jménem Jairos, který byl představený synagogy. Padl Ježíšovi k nohám a naléhavě ho prosil, aby přišel do jeho domu,+
42 protože jeho jediná* dcera, které bylo asi 12 let, umírala.
Cestou tam se na Ježíše tlačily zástupy lidí.
43 A byla tam žena, která 12 let trpěla krvácením+ a nikdo ji nedokázal vyléčit.+
44 Přiblížila se k němu zezadu, dotkla se třásní jeho oděvu+ a okamžitě přestala krvácet.
45 „Kdo se mě to dotkl?“ zeptal se Ježíš. Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, kolem je spousta lidí, kteří se na tebe tlačí.“+
46 Ale Ježíš opakoval: „Někdo se mě dotkl. Cítil jsem, jak ze mě vyšla síla.“+
47 Když žena viděla, že neunikla pozornosti, celá rozechvělá k němu přišla, padla před ním na kolena a přede všemi řekla, proč se ho dotkla a jak se okamžitě uzdravila.
48 Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“+
49 Zatímco ještě mluvil, za představeným synagogy přišel někdo z jeho domu a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela, už Učitele neobtěžuj.“+
50 Když to Ježíš slyšel, ujistil Jaira: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“+
51 Když vcházel do domu, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jana, Jakuba a dívčiných rodičů.
52 Všichni lidé plakali a bili se do prsou. Řekl tedy: „Neplačte.+ Vždyť nezemřela, ale spí.“+
53 Začali se mu vysmívat, protože věděli, že zemřela.
54 Ale on ji vzal za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“+
55 A vrátila se do ní životní síla*+ a okamžitě vstala.+ Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.
56 Její rodiče byli štěstím bez sebe, ale přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo.+
Poznámky
^ Nebo „nepřinesou zralé plody“.
^ Nebo „úzkost“.
^ Nebo „pamětními hrobkami“.
^ Nebo „co s tebou mám společného“.
^ Nebo možná „už ho dlouho držel“.
^ Dosl. „jednorozená“.
^ Dosl. „duch“.