Evangelium podle Matouše 11:1–30
11 Když Ježíš svým 12 učedníkům předal pokyny, odešel vyučovat a kázat do okolních měst.+
2 Jan se ve vězení+ doslechl o Kristových skutcích, a tak poslal své učedníky,+
3 aby se ho zeptali: „Jsi ten, kdo má přijít, nebo máme očekávat někoho jiného?“+
4 Ježíš jim odpověděl: „Vraťte se k Janovi a povězte mu, co slyšíte a vidíte:+
5 Slepí vidí,+ chromí chodí, malomocní+ jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva.+
6 Šťastný je ten, kdo o mně nepochybuje.“*+
7 Když Janovi učedníci odcházeli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli podívat do pustiny?+ Na rákos zmítaný větrem?+
8 Na koho jste se vyšli podívat? Na člověka v drahém* oděvu? Ti, kdo nosí drahé oděvy, žijí v královských palácích.
9 Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, a říkám vám, viděli jste víc než proroka.+
10 Je to ten, o kom je napsáno: ‚Vysílám svého posla, který půjde před tebou* a připraví ti cestu.‘+
11 Ujišťuji vás, že mezi těmi, kdo se kdy narodili, není nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.+
12 Ode dnů Jana Křtitele až dosud se lidé do nebeského království tlačí a ti, kdo v tom nepolevují, se ho zmocňují.+
13 Proroci i Zákon totiž prorokovali až do Jana.+
14 A ať už to přijmete, nebo ne, on je ten ‚Elijáš, který má přijít‘.+
15 Kdo má uši, ať naslouchá.
16 Ke komu mám přirovnat tuto generaci?+ Podobá se dětem, které sedí na tržišti a pokřikují na své kamarády:
17 ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale vy jste netancovali. Naříkali jsme, ale vy jste se ve smutku nebili do prsou.‘
18 Přišel Jan, nejedl ani nepil, ale lidé říkají: ‚Má v sobě démona.‘
19 Přišel Syn člověka, jí a pije,+ ale lidé říkají: ‚Podívejte, nenasyta a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘+ Nicméně moudrost se prokazuje jako pravá* svými skutky.“*+
20 Pak začal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků.* Protože nečinila pokání, řekl jim:
21 „Běda ti, Chorazine! Běda ti, Betsaido! Kdyby se v Tyru a Sidonu staly takové zázraky* jako ve vás, už dávno by činily pokání v pytlovině a popelu.+
22 Říkám vám, že pro Tyros a Sidon to bude v soudném dni snesitelnější než pro vás.+
23 A ty, Kafarnaum,+ budeš snad vyvýšeno až do nebe? Padneš do hrobu!*+ Kdyby se totiž v Sodomě staly takové zázraky* jako v tobě, byla by tu až dodnes.
24 Říkám vám, že pro sodomskou zemi to bude v soudném dni snesitelnější než pro tebe.“+
25 Tehdy Ježíš řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země, protože jsi tyto věci skryl před moudrými a intelektuály a odhalil jsi je malým dětem.+
26 Ano, Otče, tak sis to přál.
27 Můj Otec mi dal všechno.+ A nikdo úplně nezná Syna, jedině Otec, ani nikdo úplně nezná Otce, jedině Syn a každý, komu ho Syn chce odhalit.+
28 Pojďte ke mně všichni, kdo tvrdě pracujete a nesete těžký náklad, a já vás občerstvím.
29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, protože jsem mírný a mám pokorné srdce,+ a najdete pro sebe občerstvení.
30 Vždyť mé jho je příjemné* a můj náklad je lehký.“
Poznámky
^ Nebo „komu nejsem příčinou pádu“.
^ Dosl. „měkkém“.
^ Dosl. „před tvým obličejem“.
^ Nebo „je ospravedlněna“.
^ Nebo „výsledky“.
^ Nebo „mocných skutků“.
^ Nebo „mocné skutky“.
^ Nebo „mocné skutky“.
^ Nebo „hádu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
^ Nebo „dobře se nese“.
