Nehemjáš 5:1–19
5 Mnoho mužů a jejich manželek si však začalo hlasitě stěžovat na své židovské bratry.+
2 Někteří říkali: „Máme hodně synů a dcer. Nutně potřebujeme obilí, jinak umřeme hlady.“
3 Jiní říkali: „Kvůli nedostatku jídla musíme ručit svými poli, svými vinicemi a svými domy, abychom dostali obilí.“
4 A ještě jiní si stěžovali: „Abychom měli peníze na poplatky pro krále, museli jsme si je půjčit a ručit svými poli a svými vinicemi.+
5 Jsme přece s našimi bratry jedné krve* a naše děti jsou stejné jako jejich děti. Přesto nám hrozí, že budeme muset své syny a dcery prodat do otroctví, a některé naše dcery už v otroctví jsou.+ Není v našich silách s tím něco udělat, protože naše pole a vinice patří jiným.“
6 Když jsem jejich stížnosti slyšel, velmi jsem se rozhněval.
7 Promyslel jsem si to tedy a začal jsem tu věc vyčítat urozeným mužům i zastupujícím vládcům. Řekl jsem jim: „Vymáháte lichvářský úrok od svých vlastních bratrů.“+
Pak jsem kvůli nim svolal velké shromáždění
8 a řekl jsem jim: „Pokud jsme jen trochu mohli, vykoupili jsme zpět své židovské bratry, kteří byli prodáni národům. A vy teď budete své vlastní bratry prodávat+ a my je máme kupovat zpět?“ Mlčeli, protože na to neměli co říct.
9 Pak jsem pokračoval: „To, co děláte, není dobré. Neměli byste mít bázeň před naším Bohem,+ aby se nám naši nepřátelé z okolních národů nemohli vysmívat?
10 Já, moji bratři a moji sloužící půjčujeme peníze a obilí bezúročně. Ať prosím skončí to půjčování na úrok.+
11 Vraťte jim prosím ještě dnes jejich pole,+ vinice, olivové háje a domy a také tu setinu* peněz, obilí, mladého vína a oleje, kterou od nich vyžadujete jako úrok.“
12 Nato prohlásili: „Vrátíme jim to a už od nich nebudeme nic vyžadovat. Uděláme to přesně, jak říkáš.“ Svolal jsem tedy kněze a nechal ty muže přísahat, že svůj slib dodrží.
13 Také jsem si vytřepal záhyb oděvu* a řekl jsem: „Každého, kdo tento slib nedodrží, ať pravý Bůh takto vytřepe z jeho domu a z jeho majetku a ať se ten muž stane takto vytřepaným a nic mu nezůstane.“ Celé shromáždění na to řeklo: „Amen!“* a chválilo Jehovu. A lidé udělali, jak slíbili.
14 Kromě toho ode dne, kdy mě král Artaxerxes pověřil, abych se stal místodržitelem+ v judské zemi, od 20. roku+ do 32. roku+ jeho vlády,+ tedy 12 let, jsme já ani moji bratři nevyžadovali dávky náležející místodržiteli.*+
15 Předchozí místodržitelé lid zatěžovali a brali od nich denně 40 šekelů* stříbra na chléb a víno. Lid utlačovali i jejich sloužící. Ale já jsem to z bázně před Bohem+ nedělal.+
16 Mimoto jsem přiložil ruku k dílu na hradbách a do práce se zapojili i všichni moji sloužící. A nepořídili jsme si ani pole.+
17 U mého stolu jedlo 150 Židů a zastupujících vládců a také ti, kdo k nám přicházeli z okolních národů.
18 Každý den na mé náklady* připravovali jednoho býka, šest vybraných ovcí a ptáky a jednou za deset dnů jsme měli množství nejrůznějšího vína. Přes to všechno jsem od lidu nevyžadoval dávky náležející místodržiteli, protože služba pro krále byla pro lid už tak dost velkou zátěží.
19 Pamatuj na mě v dobrém, můj Bože, kvůli všemu, co jsem ve prospěch tohoto lidu udělal.+
Poznámky
^ Dosl. „naše tělo je jako tělo našich bratrů“.
^ Nebo „jedno procento“, myšleno měsíčně.
^ Nebo: „Tak se staň!“
^ Nebo „záhyb oděvu na prsou“, Izraelité ho používali jako kapsu.
^ Dosl. „nejedli chléb místodržitele“.
^ Šekel odpovídal 11,4 g. Viz příloha B14.
^ Dosl. „pro mě“.
