Přísloví 1:1–33

  • Účel přísloví (1–7)

  • Rizika špatné společnosti (8–19)

  • Pravá moudrost hlasitě volá (20–33)

1  Přísloví izraelského krále Šalomouna,+ Davidova syna:+   Byla napsána proto, aby člověk získal* moudrost+ a přijal poučování,aby porozuměl moudrým výrokům,   aby přijal poučování,+ které vede k pochopení,správnému jednání,+ spravedlnosti*+ a čestnosti,*   aby se nezkušený naučil prozíravosti+a aby mladý člověk získal poznání a schopnost přemýšlet.+   Moudrý naslouchá a víc se naučí,+ten, kdo je rozumný, přijímá dobré rady.*+   Takový člověk porozumí přísloví a záhadnému výroku,*slovům moudrých a jejich hádankám.+   Bázeň* před Jehovou je prvním krokem k poznání.*+ Moudrostí a poučováním pohrdají jenom blázni.+   Můj synu, naslouchej poučování od svého otce+a neodmítej rady* své matky.+   Budou půvabným věncem na tvé hlavě+a krásným náhrdelníkem na tvém krku.+ 10  Můj synu, když tě hříšníci svádí ke špatnému, nedej se zlákat.+ 11  Možná říkají: „Pojď s námi. Počkejme si v úkrytu a prolijme krev. Jen tak si počíháme na nevinné oběti. 12  Pohltíme je zaživa, stejně jako pohlcuje hrob,*spolkneme je celé jako ty, kdo sestupují do jámy. 13  Zmocníme se všeho jejich bohatství,naplníme si domy kořistí. 14  Přidej se k nám.* To, co ukradneme, si rozdělíme rovným dílem.“* 15  Nenásleduj je, můj synu. Drž se* dál od jejich cesty,+ 16  protože běží* páchat zlo,spěchají prolévat krev.+ 17  Je úplně zbytečné roztahovat síť, když to pták vidí. 18  Proto čekají v úkrytu, aby prolili krev,číhají, aby druhé připravili o život. 19  Tak jednají ti, kdo usilují o nepoctivý zisk. Ten připraví o život každého, kdo ho dosáhne.+ 20  Pravá moudrost+ hlasitě volá na ulici,+na náměstích pozvedá svůj hlas.+ 21  Křičí na rohu rušných ulic,u vchodů do městských bran říká:+ 22  „Jak dlouho, nezkušení, budete milovat nezkušenost? Jak dlouho, posměvači, si budete libovat v posměchu? A jak dlouho, hlupáci, budete nenávidět poznání?+ 23  Reagujte na mé kárání.*+ Potom na vás vyliji svého ducha,oznámím vám svá slova.+ 24  Volala jsem, ale vy jste nechtěli poslouchat,vztahovala jsem ruku, ale nikdo nevěnoval pozornost.+ 25  Odmítali jste všechny mé radya nedbali jste na mé kárání. 26  Proto se i já budu smát, až vás postihne neštěstí,budu se posmívat, až přijde to, čeho se děsíte,+ 27  až to, čeho se děsíte, přijde jako bouřea vaše neštěstí se přižene jako vichřice,až na vás dolehne tíseň a těžkosti. 28  Pak mě budou volat, ale já neodpovím,budou mě usilovně hledat, ale nenajdou mě.+ 29  Nenáviděli totiž poznání+a nechtěli se bát Jehovy.+ 30  Odmítli mé rady,pohrdli veškerým mým káráním. 31  Proto ponesou následky* svého jednání+a budou trpět* kvůli vlastním plánům.* 32  Vždyť nezkušené zabije jejich vzpurnosta hlupáky zničí jejich bezstarostnost. 33  Ale ten, kdo mi naslouchá, bude žít v bezpečí+a nebude se děsit žádného neštěstí.“+

Poznámky

Dosl. „poznal“.
Nebo „soudnosti“.
Nebo „poctivosti“.
Nebo „získává moudré vedení“.
Nebo „a podobenství“.
Nebo „hluboká úcta“.
Dosl. „počátkem poznání“.
Nebo „zákon“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo: „Budeme mít společný měšec.“
Nebo: „Hoď svůj los s námi.“
Dosl. „svou nohu“.
Dosl. „jejich nohy běží“.
Nebo: „Obraťte se, když vás kárám.“
Dosl. „budou jíst plody“.
Nebo „přesytí se“.
Nebo „intrikám, radám“.