Jakubův dopis 1:1–27
1 Já, Jakub,+ otrok Boha a Pána Ježíše Krista, posílám pozdravy 12 rozptýleným kmenům.
2 Považujte to jen za radost, moji bratři, když vás potkávají různé zkoušky,+
3 protože víte, že vaše vyzkoušená víra vede k vytrvalosti.+
4 A dovolte, ať vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a v každém ohledu zdraví a nic vám nechybělo.+
5 Pokud někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha,+ a dostane ji.+ Bůh totiž všem dává štědře a bez výčitek.*+
6 Ale ať prosí s vírou+ a vůbec nepochybuje,+ protože ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, kterou žene vítr a zmítá jí sem a tam.
7 Takový člověk by neměl čekat, že od Jehovy* něco dostane.
8 Je nerozhodný+ a nestálý ve všem, co dělá.
9 Ať se bratr v nízkém postavení raduje* ze svého vyvýšení+
10 a bohatý z toho, že se jeho postavení snížilo.+ Bohatý člověk totiž zanikne jako polní květ.
11 Když vyjde slunce, rostliny v jeho žáru uvadnou, jejich květy opadají a jejich krása zanikne. Stejně dopadne bohatý člověk – uvadne na své životní cestě.+
12 Šťastný je ten, kdo vytrvává ve zkoušce,+ protože když získá schválení, dostane korunu života,+ kterou Jehova* slíbil těm, kdo ho milují.+
13 Když někdo prochází zkouškou, ať neříká: „Zkouší mě Bůh.“ Vždyť Boha nikdo nemůže pokoušet ke zlému ani on sám nikoho ke zlému nepokouší.
14 Ale každý je pokoušen tím, že ho láká a svádí* jeho vlastní touha.+
15 Když se pak touha stane plodnou,* porodí hřích. A když se hřích uskuteční, vede ke smrti.+
16 Nenechte se oklamat, moji milovaní bratři.
17 Všechno dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar přichází shora,+ od Otce nebeských světel,+ který se nemění jako pohybující se stín.*+
18 Protože to bylo jeho vůlí, přivedl nás k životu slovem pravdy,+ abychom byli jakoby prvními plody z jeho tvorů.+
19 Pamatujte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být připravený naslouchat a nemá spěchat s mluvením+ ani s hněvem.+
20 Lidský hněv totiž nevede k tomu, co je správné v Božích očích.+
21 Zbavte se proto veškeré nečistoty a jakékoli stopy po špatnosti*+ a s mírností si nechte vštěpovat slovo, které vás může zachránit.
22 Podle toho slova ale také jednejte,+ nebuďte jen posluchači. To byste obelhávali sami sebe.
23 Pokud totiž někdo to slovo slyší, ale nejedná podle něj,+ podobá se člověku, který se dívá do zrcadla na svůj obličej –
24 dívá se na sebe, pak odejde a okamžitě zapomene, jak vypadá.
25 Kdo se ale zadívá do dokonalého zákona,+ který přináší svobodu, a kdo se ho drží, ten není zapomnětlivým posluchačem, ale tím, kdo jedná. A člověk, který to dělá, bude šťastný.+
26 Pokud si někdo myslí, že uctívá Boha,* ale nedrží svůj jazyk na uzdě,+ klame své srdce a jeho uctívání je zbytečné.
27 Uctívání,* které náš Bůh a Otec považuje za čisté a neposkvrněné, znamená starat se o sirotky+ a vdovy+ v jejich trápení+ a nenechat se znečistit světem.+
Poznámky
^ Nebo „kritizování“.
^ Viz příloha A5.
^ Dosl. „chlubí“.
^ Viz příloha A5.
^ Nebo „chytá jako na návnadu“.
^ Dosl. „otěhotní“.
^ Nebo „u kterého není změna v otáčení stínu“.
^ Nebo možná „a hojné špatnosti“.
^ Nebo „že je zbožný“.
^ Nebo „náboženství“.
