Evangelium podle Jana 11:1–57
11 Jistý muž jménem Lazar onemocněl. Byl z Betanie, z vesnice, kde žila Marie a její sestra Marta.+
2 Byla to ta Marie, která potřela Pána vonným olejem a osušila mu nohy svými vlasy.+ Lazar, který onemocněl, byl její bratr.
3 Jeho sestry tedy Ježíšovi poslaly vzkaz: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocný.“
4 Když to uslyšel, řekl: „Tato nemoc neskončí smrtí, ale je k Boží slávě,+ aby byl jejím prostřednictvím oslaven Boží Syn.“
5 Ježíš miloval Martu a její sestru i Lazara.
6 Ale když slyšel, že je Lazar nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7 Potom řekl učedníkům: „Pojďme znovu do Judeje.“
8 Učedníci mu řekli: „Rabbi,+ nedávno tě Judejci chtěli kamenovat,+ a ty tam chceš jít znovu?“
9 Ježíš odpověděl: „Není denní světlo 12 hodin?+ Pokud někdo chodí za denního světla, o nic neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10 Ale pokud někdo chodí v noci, klopýtá, protože v něm světlo není.“
11 Po těchto slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul,+ ale jdu tam, abych ho probudil.“
12 Učedníci mu na to řekli: „Pane, pokud spí, uzdraví se.“
13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o běžném spánku.
14 Tehdy jim otevřeně řekl: „Lazar zemřel.+
15 A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, protože vaše víra se teď upevní. Pojďme k němu.“
16 Tomáš, kterému říkali Dvojče, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme také, abychom zemřeli s ním.“+
17 Když Ježíš přišel, zjistil, že Lazar je už čtyři dny v hrobce.*
18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi tři kilometry* od něj.
19 K Martě a Marii přišlo mnoho Židů, aby je utěšili po smrti jejich bratra.
20 Když Marta slyšela, že přichází Ježíš, šla mu naproti. Ale Marie+ zůstala doma.
21 Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.
22 Přesto i teď vím, že ti Bůh dá všechno, o co ho poprosíš.“
23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
24 „Vím, že vstane při vzkříšení+ v posledním dni,“ odpověděla Marta.
25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život.+ Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, ožije.
26 A nikdo, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.+ Věříš tomu?“
27 Odpověděla: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn, ten, kdo měl přijít do světa.“
28 Po těch slovech odešla a zavolala svou sestru Marii. Soukromě jí řekla: „Učitel+ je tady a chce tě vidět.“
29 Když to Marie slyšela, rychle vstala a šla k němu.
30 Ježíš ještě nevešel do vesnice, ale byl pořád na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
31 Když Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, viděli, že rychle vstala a vyšla ven, šli za ní, protože si mysleli, že jde plakat k hrobce.+
32 Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a když ho uviděla, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“
33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, rozrušilo ho to a hluboce* vzdychl.
34 Zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat.“
35 Ježíšovi vyhrkly slzy.+
36 Nato Židé říkali: „Podívejte se, jak ho měl rád!“
37 Ale někteří z nich se ptali: „Když otevřel oči slepému,+ nemohl zabránit, aby tento člověk zemřel?“
38 Ježíš znovu hluboce vzdychl a šel k hrobce. Byla to vlastně jeskyně a k jejímu vchodu byl přivalený kámen.
39 Ježíš přikázal: „Odvalte ten kámen.“ Marta, sestra zesnulého, mu řekla: „Pane, teď už určitě zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“
40 Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že když uvěříš, uvidíš Boží slávu?“+
41 A tak kámen odvalili. Ježíš vzhlédl k nebi+ a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42 Sice jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli lidem, kteří tu stojí, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“+
43 Když to řekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“+
44 Muž, který byl mrtvý, vyšel ven. Nohy a ruce měl ovázané pruhy látky a také obličej měl ovázaný látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho, ať může chodit.“
45 Mnozí Židé, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj proto uvěřili.+
46 Ale někteří z nich šli za farizei a řekli jim, co udělal.
47 Přední kněží a farizeové tedy svolali Sanhedrin a řekli: „Co budeme dělat? Ten člověk provádí tolik zázraků!*+
48 Když ho necháme být, všichni v něj uvěří a přijdou Římané a odstraní náš chrám* i náš národ.“
49 Ale jeden z nich, Kaifáš,+ který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: „Vůbec nic nechápete.
50 Nemyslíte, že je pro vás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby byl celý národ zničen?“
51 To však neřekl sám od sebe, ale protože byl v tom roce veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za národ,
52 a nejen za národ, ale také proto, aby shromáždil a sjednotil Boží děti, které jsou rozptýleny.
53 Od toho dne tedy hledali způsob, jak ho zabít.
54 Proto už Ježíš mezi Židy veřejně nechodil, ale odešel odtamtud do oblasti poblíž pustiny, do města nazývaného Efrajim,+ a tam s učedníky zůstal.
55 Blížil se židovský svátek Pesach+ a mnoho lidí z venkova se vydalo do Jeruzaléma, aby se před Pesachem obřadně očistili.
56 Hledali Ježíše, a jak postávali v chrámu, říkali jeden druhému: „Co myslíte? Že by na svátek vůbec nepřišel?“
57 Přední kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde Ježíš je, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Poznámky
^ Nebo „pamětní hrobce“.
^ Dosl. „asi 15 stadií“. Viz příloha B14.
^ Dosl. „v duchu“.
^ Dosl. „znamení“.
^ Dosl. „naše místo“.
