Evangelium podle Jana 20:1–31
20 První den v týdnu brzy ráno, ještě za tmy, přišla k hrobce* Marie Magdaléna+ a uviděla, že od hrobky je odvalený kámen.+
2 Běžela tedy za Šimonem Petrem a za tím učedníkem, kterého Ježíš miloval,+ a řekla jim: „Odnesli Pána z hrobky+ a nevíme, kam ho položili.“
3 A tak se Petr a ten druhý učedník vydali k hrobce.
4 Oba se rozběhli, ale druhý učedník běžel rychleji než Petr a dorazil k hrobce první.
5 Když se do ní naklonil, uviděl tam ležet pruhy plátna,+ ale dovnitř nevešel.
6 Po něm přiběhl Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl tam ležet ty pruhy plátna.
7 Látka, kterou měl Ježíš ovázanou kolem hlavy, ležela zvlášť, svinutá na jiném místě.
8 Potom vešel dovnitř také ten druhý učedník, který k hrobce dorazil dřív. A když to uviděl, uvěřil.
9 Tehdy ještě nerozuměli slovům z Písma, že Ježíš musí vstát z mrtvých.+
10 A tak se oba učedníci vrátili domů.
11 Marie ale dál stála venku u hrobky a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobky
12 a uviděla dva anděly+ v bílém, jak sedí tam, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jeden u hlavy a jeden u nohou.
13 Zeptali se jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
14 Po těch slovech se otočila a uviděla tam stát Ježíše, ale nepoznala, že je to on.+
15 Ježíš se jí zeptal: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Myslela si, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, pokud jsi ho vzal, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu.“
16 Ježíš ji oslovil: „Marie!“ Otočila se a hebrejsky zvolala: „Rabboni!“ (což znamená „učiteli“).
17 Ježíš jí řekl: „Nedrž se mě, ještě jsem nevystoupil k Otci. Jdi ale k mým bratrům+ a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci+ a vašemu Otci a ke svému Bohu+ a vašemu Bohu.‘“
18 Marie Magdaléna tedy šla a oznámila učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ A řekla jim, co jí pověděl.+
19 Ten den večer, první den v týdnu, se učedníci sešli a ze strachu před Židy měli zamčené dveře. Vtom se Ježíš objevil mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám.“+
20 Po těch slovech jim ukázal svoje ruce a bok.+ Když učedníci uviděli Pána, měli velkou radost.+
21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám.+ Jako Otec poslal mě,+ i já posílám vás.“+
22 Potom na ně dýchl a řekl jim: „Přijměte svatého ducha.+
23 Pokud někomu odpustíte hříchy, jsou mu odpuštěny. Pokud je někomu neodpustíte, nejsou mu odpuštěny.“
24 Ale Tomáš,+ jeden z těch dvanácti, kterému říkali Dvojče, s nimi nebyl, když se Ježíš objevil.
25 Ostatní učedníci mu tedy říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim ale řekl: „Pokud neuvidím na jeho rukou rány* po hřebech a nedotknu se jich prstem a nedotknu se rukou rány v jeho boku,+ rozhodně tomu neuvěřím.“
26 Po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš byl s nimi. Přestože měli zamčené dveře, Ježíš se objevil mezi nimi a řekl: „Pokoj vám.“+
27 Potom řekl Tomášovi: „Podívej se na moje ruce a dotkni se jich. Natáhni ruku a dotkni se rány v mém boku a už nepochybuj,* ale věř!“
28 Tomáš mu na to řekl: „Můj Pane a můj Bože!“
29 Ježíš reagoval: „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastní jsou ti, kdo neviděli, a přesto věří.“
30 Ježíš samozřejmě provedl před očima učedníků i mnoho jiných zázraků,* které nejsou zapsané v tomto svitku.+
31 Tyto ale byly zapsané, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste díky této víře měli život prostřednictvím jeho jména.+
Poznámky
^ Nebo „pamětní hrobce“.
^ Nebo „stopu“.
^ Dosl. „přestaň být nevěřící“.
^ Dosl. „znamení“.
