Kazatel 12:1–14
12 Pamatuj na svého Vznešeného stvořitele, dokud jsi mladý,+ dřív než přijdou těžké dny+ a nastanou roky, kdy řekneš: „Nemám z nich radost“,
2 dřív než pohasne světlo slunce, měsíce i hvězd+ a po lijáku* se vrátí mraky.
3 V ten den se strážci domu začnou třást, silní muži se shrbí, ženy přestanou mlít, protože jich ubylo, a dámy, které se dívají z oken, zjistí, že je tma.+
4 Dveře do ulice se zavřou, zvuk meloucího mlýna zeslábne, člověk bude vstávat při hlasu ptáka a všechny dcery zpěvu se ztiší.+
5 Bude se bát výšek a na ulici bude mít strach. Mandloň rozkvete,+ kobylka se povleče a bobule kapary pukne. Člověk totiž půjde ke svému trvalému domu+ a po ulici budou chodit truchlící.+
6 Pamatuj na svého Stvořitele dřív, než se přetrhne stříbrná šňůra, zlatá miska bude rozdrcena, rozbije se džbán u pramene a rozláme se kolo u studny.*
7 Potom se prach vrátí do země,+ kde předtím byl, a duch* se vrátí k pravému Bohu, který ho dal.+
8 „Největší marnost!“ říká shromažďovatel.+ „Všechno je marnost.“+
9 Shromažďovatel nejen zmoudřel, ale také učil lid to, co poznal,+ a hloubal a důkladně zkoumal, aby uspořádal* mnoho přísloví.+
10 Shromažďovatel se snažil najít příjemná slova+ a zapsat přesná slova pravdy.
11 Slova moudrých jsou jako volské bodce+ a jejich sebrané výroky jsou jako pevně zatlučené hřebíky. Ta slova pochází od jednoho pastýře.
12 Pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, dej si pozor: Psaní mnoha knih nebere konce a příliš se jim věnovat je únavné pro tělo.+
13 Všechno bylo řečeno a závěr je tento: Boj se pravého Boha+ a dodržuj jeho přikázání.+ To je totiž celý závazek člověka.+
14 Vždyť pravý Bůh bude soudit každý skutek, včetně všeho, co je skryté, a rozhodne, jestli je to dobré, nebo špatné.+
