Skutky apoštolů 16:1–40
16 Pavel došel do Derbé a pak do Lystry.+ Tam žil jeden učedník, který se jmenoval Timoteus.+ Jeho matka byla věřící Židovka, ale otec byl Řek.
2 Bratři v Lystře a Ikoniu o Timoteovi mluvili pochvalně.
3 Pavel chtěl, aby ho Timoteus doprovázel, ale nejdřív ho vzal a kvůli tamním Židům ho obřezal,+ protože všichni věděli, že jeho otec byl Řek.
4 Když cestovali od města k městu, předávali bratrům rozhodnutí apoštolů a starších v Jeruzalémě, aby se jimi řídili.+
5 A tak se sbory upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo.
6 Prošli Frýgií a Galácií,+ protože jim svatý duch zabránil oznamovat Boží slovo v provincii Asie.
7 Když se dostali do Mýsie, pokoušeli se jít do Bithýnie,+ ale Ježíšův duch jim to nedovolil.
8 Prošli* tedy Mýsií a dorazili do Troady.
9 Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a naléhavě ho prosil: „Vydej se do Makedonie a pomoz nám.“
10 Po tomto Pavlově vidění jsme se začali chystat na cestu do Makedonie, protože jsme došli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.
11 Vypluli jsme tedy z Troady a zamířili jsme přímo na ostrov Samothraké, další den do Neapole
12 a odtamtud do Filip,+ které jsou významným městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tom městě jsme zůstali několik dnů.
13 V sabatní den jsme vyšli za městskou bránu k řece, protože jsme předpokládali, že se tam lidé schází k modlitbám. Posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se tam sešly.
14 Naslouchala nám i jedna bohabojná žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatira.+ Jehova* jí otevřel srdce a ona přijala to, co Pavel říkal.
15 Když se i se svou domácností dala pokřtít,+ naléhavě nás prosila: „Pokud mě považujete za věrnou Jehovovi,* pojďte a zůstaňte v mém domě.“ A prostě nás k tomu přiměla.
16 Když jsme jednou šli na místo, kde se lidé schází k modlitbám, potkali jsme služku, která byla posedlá démonem. Umožňoval jí věštit budoucnost+ a to jejím pánům přinášelo velký zisk.
17 Chodila za Pavlem a za námi a vykřikovala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha+ a ohlašují vám cestu k záchraně!“
18 Dělala to mnoho dnů. Pavla to nakonec omrzelo, otočil se a řekl tomu duchu: „Nařizuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel.“ A v tom okamžiku z ní vyšel.+
19 Když její páni viděli, že přišli o zdroj příjmů,+ zmocnili se Pavla a Sila a vlekli je na tržiště před vládce.+
20 Přivedli je k magistrátům a řekli: „Tito lidé narušují pokoj v našem městě.+ Jsou to Židé
21 a hlásají zvyky, které nesmíme přijímat ani dodržovat, protože jsme Římané.“
22 Tehdy proti nim povstal dav, magistráti z nich strhli oděv a přikázali, aby je zbili pruty.+
23 Dali jim mnoho ran a pak je uvěznili a nařídili vězeňskému strážci, aby je dobře hlídal.+
24 Protože dostal takový příkaz, zavřel je do nejvnitřnější části vězení a dal jim nohy do klády.
25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem chválili Boha.+ A vězňové je poslouchali.
26 Najednou došlo k tak velkému zemětřesení, že se otřásly základy vězení. Otevřely se všechny dveře a všem se uvolnila pouta.+
27 Vězeňský strážce se probudil, a když viděl, že dveře vězení jsou otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít. Myslel si totiž, že vězni utekli.+
28 Pavel ale silným hlasem zvolal: „Neubližuj si, všichni jsme tady!“
29 Strážce požádal o světlo, vběhl dovnitř a celý rozechvělý padl před Pavlem a Silem na kolena.
30 Vyvedl je ven a zeptal se: „Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“
31 Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvá domácnost.“+
32 A jemu i všem, kdo byli v jeho domě, oznámili Jehovovo* slovo.
33 Ještě v tu noční hodinu je vzal a omyl jim rány. Hned potom se on i všichni z jeho domácnosti dali pokřtít.+
34 Přivedl je do svého domu, prostřel pro ně stůl a s celou svou domácností se velmi radoval, že uvěřil v Boha.
35 Když se rozednilo, magistráti poslali do vězení stráže se vzkazem: „Propusť ty muže.“
36 Vězeňský strážce oznámil jejich slova Pavlovi. Řekl: „Magistráti dali příkaz, abyste byli propuštěni. Pojďte tedy ven a jděte v pokoji.“
37 Ale Pavel jim řekl: „Veřejně a bez soudu* nás zmrskali, i když jsme Římané,+ a zavřeli nás do vězení. A teď nás tajně vyhání? Tak to ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás.“
38 Stráže to vyřídily magistrátům. Když slyšeli, že ti muži jsou Římané, dostali strach.+
39 A tak přišli a omlouvali se. Potom je vyvedli z vězení a prosili je, aby odešli z města.
40 Oni se ale po propuštění vydali k Lydii domů. Tam se setkali s bratry, povzbudili je+ a odešli.
Poznámky
^ Nebo „obešli“.
^ Viz příloha A5.
^ Viz příloha A5.
^ Viz příloha A5.
^ Nebo „bez odsouzení“.
