Skutky apoštolů 20:1–38

  • Pavel v Makedonii a Řecku (1–6)

  • Vzkříšení Eutycha v Troadě (7–12)

  • Z Troady do Milétu (13–16)

  • Pavel se setkává s efezskými staršími (17–38)

    • Vyučoval dům od domu (20)

    • „Dávat přináší víc štěstí“ (35)

20  Když rozruch utichl, Pavel svolal učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.  Prošel tím územím, mnoha slovy povzbudil tamní učedníky a dostal se až do Řecka,  kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale protože proti němu Židé zosnovali spiknutí,+ rozhodl se vrátit přes Makedonii.  Doprovázel ho Sopatros, syn Pyrrha z Beroy, Tesaloničané Aristarchos+ a Sekundus, Gaius z Derbé, Timoteus+ a také Tychikos+ a Trofimos+ z provincie Asie.  Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.  My jsme po Svátku nekvašených chlebů+ odpluli z Filip a po pěti dnech jsme za nimi dorazili do Troady. Tam jsme strávili sedm dnů.  První den v týdnu, když jsme se sešli u jídla, Pavel začal k přítomným mluvit, protože chtěl další den odcestovat. A svou řeč protáhl až do půlnoci.  V horní místnosti, kde jsme se sešli, hořelo mnoho lamp.  Jeden mladý muž jménem Eutychos seděl v okně. Zatímco Pavel mluvil, Eutychos tvrdě usnul a přemožený spánkem spadl z třetího podlaží. Když ho zvedli, zjistili, že je mrtvý. 10  Pavel šel dolů, sklonil se nad ním, objal ho+ a řekl: „Nebojte se, žije.“*+ 11  Potom se vrátil nahoru, rozlámal chléb* a najedl se. Ještě dlouho, až do svítání, si s nimi povídal a pak odcestoval. 12  Chlapce přivedli zpátky a měli obrovskou radost, že žije. 13  My jsme šli napřed, nastoupili jsme na loď a odpluli do Assu, kde jsme chtěli Pavla vzít na palubu, tak jak nám řekl. On měl v plánu jít do Assu pěšky. 14  Když se s námi pak v Assu setkal, vzali jsme ho na palubu a odpluli do Mityléné. 15  Následující den jsme pokračovali v plavbě a dostali se do blízkosti ostrova Chios. Další den jsme přistáli na Samu a o den později jsme dopluli do Milétu. 16  Pavel se totiž rozhodl vyhnout Efezu+ a nezdržovat se v provincii Asie, protože spěchal do Jeruzaléma,+ aby tam pokud možno dorazil na den Letnic. 17  Z Milétu ale vzkázal starším sboru v Efezu, aby za ním přišli. 18  Když dorazili, řekl jim: „Dobře víte, jak jsem se mezi vámi choval od prvního dne, kdy jsem přišel do provincie Asie.+ 19  Sloužil jsem Pánu jako otrok se vší pokorou,*+ se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly kvůli židovským úkladům. 20  Víte, že jsem vám nezamlčel nic užitečného* a že jsem vás vyučoval veřejně+ a dům od domu.+ 21  Důkladně jsem svědčil Židům i Řekům, že mají činit pokání,+ obrátit se k Bohu a uvěřit v našeho Pána Ježíše.+ 22  A teď, podněcován* duchem, cestuji do Jeruzaléma, i když nevím, co mě tam potká. 23  Vím jen, že mi svatý duch v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a utrpení.+ 24  Ale svůj život nepovažuji za důležitý.* Záleží mi jen na tom, abych dokončil svůj běh+ a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – důkladně oznamovat* dobrou zprávu o Boží nezasloužené laskavosti. 25  Vím, že nikdo z vás, kterým jsem kázal o Království, už mě neuvidí. 26  Proto vás dnes vybízím, abyste dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí,+ 27  protože jsem nic nezamlčel a oznámil vám všechno, co je Boží vůlí.*+ 28  Dávejte pozor na sebe+ a na celé stádo, ve kterém vás svatý duch ustanovil za dozorce,*+ abyste pásli Boží sbor,+ který vykoupil krví vlastního Syna.+ 29  Vím, že po mém odchodu mezi vás vniknou draví vlci,+ kteří budou se stádem jednat drsně, 30  a z vás samotných povstanou muži, kteří budou překrucovat pravdu, aby za sebou strhli učedníky.+ 31  Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem tři roky+ ve dne v noci nepřestával každého z vás se slzami napomínat. 32  Teď vás svěřuji Bohu a slovu o jeho nezasloužené laskavosti, které vás může posílit a dát vám dědictví spolu se všemi posvěcenými.+ 33  Po nikom jsem nechtěl stříbro, zlato ani oděv.+ 34  Sami víte, že o to, co jsem potřeboval já i moji společníci, jsem se staral těmato rukama.+ 35  Ve všem jsem vám ukázal, že takovou usilovnou prací+ máte pomáhat slabým a přitom pamatovat na slova Pána Ježíše: ‚Dávat+ přináší víc štěstí než dostávat.‘“ 36  Když to dořekl, klekl si s nimi a pomodlil se. 37  Všichni se hlasitě rozplakali, objímali Pavla* a s láskou* ho líbali. 38  Nejvíc je zabolela jeho slova, že už ho nikdy neuvidí.+ Potom ho doprovodili k lodi.

Poznámky

Nebo „jeho duše je v něm“.
Nebo „zahájil jídlo“.
Nebo „ponížeností mysli“.
Nebo „nic k vašemu dobru“.
Dosl. „spoután“.
Nebo: „Ale můj život pro mě nemá žádnou cenu.“
Dosl. „svědčit o“.
Nebo „radou“.
Řec. výraz episkopos označuje toho, kdo dohlíží a chrání. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „padli Pavlovi kolem krku“.
Nebo „něžně“.