„DNES je mi už skoro 40 let,“ říká Eilene. * „A přesto, že k tomu došlo před třiceti lety, stále mě to ve vzpomínkách pronásleduje. Hněv, pocit provinění, problémy v manželství! Lidé se mi snaží porozumět, ale rozumět tomu nemohou.“ V čem tkví Eilenin problém? Eilene byla v dětství pohlavně zneužita a ukazuje se, že následky jsou dlouhodobé.

Eilene není ani zdaleka jediná. Průzkumy naznačují, že takové necudné zacházení prožil znepokojivě vysoký počet žen — i mužů. * Pohlavní zneužívání dětí není vůbec ojedinělým projevem úchylného chování. Je to velmi rozšířené zlo, které proniká všemi sociálními, ekonomickými, náboženskými a rasovými vrstvami ve společnosti.

Převážná většina mužů a žen by naštěstí nikdy ani nepomyslela na takové zacházení s dítětem. Ale nebezpečná menšina tento chorobný sklon má. Jen málo mužů, kteří pohlavně zneužívají děti, jsou — na rozdíl od vžitých představ — odporní vražední maniaci číhající v blízkosti dětských hřišť. Většinou jsou to osoby, které se naučily nosit přesvědčivou masku normálnosti. Své perverzní vášně uspokojují tak, že se zaměřují na naivní, důvěřivé a bezbranné děti — obvykle na vlastní dcery. * Na veřejnosti s nimi jednají laskavě a něžně. Ale v soukromí je vystavují hrozbám, násilí a ponižujícím, znevažujícím formám sexuálního zneužití.

Po pravdě řečeno, je stěží pochopitelné, že může k takovým hrůzám docházet v tolika na pohled spořádaných domácnostech. Avšak dokonce i v biblických dobách byly děti používány „pro momentální ukojení. . . smyslných vášní“. (The International Critical Commentary, Mezinárodní kritický komentář; srovnejte Joela 3:3.) Bible předpověděla: „Věz však, že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe. . . [budou] bez přirozené náklonnosti. . . bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru.“ Nijak tedy nepřekvapuje, že je zneužívání dětí dnes tak častým jevem. — 2. Timoteovi 3:1, 3, 13.

Pohlavní zneužívání nemusí dítěti způsobit žádné poškození na těle. A na mnoha dospělých lidech, kteří byli v dětství oběťmi zneužívání, nelze přímo pozorovat, že by nějak trpěli. Ale jedno staré přísloví to vyjadřuje takto: „I při smíchu může bolet srdce.“ (Přísloví 14:13) Ano, mnoho obětí v sobě nosí hluboké citové šrámy — skryté bolavé jizvy. Proč ale zneužívání dětí způsobuje tolik zla? Proč se vždy tyto rány samy časem nevyléčí? Závažnost a rozsah tohoto skličujícího problému si žádá, abychom se k němu vyjádřili. Vskutku, některá fakta, která budou následovat, se možná nebudou číst hezky — obzvlášť pokud jste byla sama v dětství obětí pohlavního zneužívání. Buďte však ujištěna, že je naděje na zotavení.