DNES se hodně mluví o nedostatku duchovních v křesťanstvu, ovšem o nedostatku náboženských titulů mezi nimi nemůže být řeči. Některé tituly jsou prosté, jiné okázalé. Zde je několik příkladů:

• Kněz: „Velebný pán.“
• Anglikánský biskup: „Dvojctihodný pán biskup.“
• Římskokatolický biskup (v Itálii): „Jeho Excelence, Nejosvícenější a Nejctihodnější Monsignore.“
• Kardinál: „Jeho Eminence.“
• Papež: „Nejsvětější Otec.“

Tituly „velebný pán“ a „biskup“ se používají tak dlouho, že už většinu členů církve za uši netahají. Jsou však takové tituly schválené Biblí?

V anglickém Překladu krále Jakuba se pojem „velebný“ objevuje pouze jednou, v Žalmu 111:9, který říká: „Svaté a velebné je jeho jméno.“ Čí jméno? Následující verš říká: „Bázeň před PÁNEM je počátek moudrosti.“ (Žalm 111:10) V jednom katolickém překladu zní tyto pasáže takto: „Svaté a hrůzné je jeho jméno.“ „Počátek moudrosti: bázeň z Jahve [Jehovy].“ (Heger) Podle Božího slova tedy zbožná bázeň či velebení patří výhradně Jehovovi, Všemohoucímu. Je správné prokazovat ji lidem?

„Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu,“ napsal Pavel Timoteovi. (1. Timoteovi 3:1, Ekumenický překlad) Podle Nové Jeruzalémské bible však tento verš zní: „Touha být předsedajícím starším je touha po vznešeném úkolu.“ O raných křesťanech, kteří měli zodpovědná postavení, se hovořilo jako o „starších“ a „dozorcích“. Byly tyto pojmy používány jako tituly? Ne. Takovým mužům se nikdy neříkalo „biskup Petr“ nebo „starší Jakub“. Proto zralí křesťanští muži z řad svědků Jehovových, kteří slouží sboru jako starší, nikdy nepoužívají výraz „starší“ jako titul. Pojmy „starší“ a „dozorce“ (biskup) se vztahují na ty, kdo zastávají postavení spojené s autoritou a odpovědností. Vyjadřují rovněž způsobilost jmenovaných mužů a práci, kterou vykonávají.

Jak je to s titulem „kardinál“? Nachází se v Bibli? Ne. Není  v žádném překladu. Římskokatolická církev sama připouští, že tento titul není biblický. New Catholic Encyclopedia vysvětluje: „Slovo je odvozeno z latinského slova cardo, které znamená ‚stěžej‘, a podle slov papeže Evžena IV. ‚jako se dveře domu otáčejí ve svých stěžejích, tak Apoštolská stolice, dveře celé církve, spočívá a nachází oporu v kardinálském úřadě‘.“ Tato encyklopedie nás rovněž informuje, že „kardinálové se těší přednosti být přímo oslovováni ‚Eminence‘“. Jejich postavení jim rovněž dovoluje nosit červený talár a červenou pokrývku hlavy. Měli apoštolové takovéto ‚přednosti‘? Bible odpovídá, že ne.

Měli by být příslušníci duchovenstva nazýváni pány? Anglikánští biskupové jsou oslovováni jako „pánové“. Katoličtí preláti bývají často oslovováni „monsignore“, což znamená „můj Pane“. V některých zemích jsou duchovní Holandské reformované církve oslovováni dominee, titulem odvozeným od latinského slova dominus, které znamená „pán“. Ježíš však dal svým následovníkům poučení: „Víte, že vládcové panují nad národy. . . Ne tak bude mezi vámi.“ (Matouš 20:25, 26, EP) Také apoštol Petr napsal: Starejte se o stádo „ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem“. (1. Petra 5:3, EP) Když Ježíš pokorně umyl nohy svým učedníkům, řekl jim: „Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.“ (Jan 13:13, EP) Je správné, aby lidé používali náboženský titul, který patří Bohu a jeho Synu?

Je náboženský titul „otec“ správný? Často se používá mezi římskými katolíky a anglikány. Také je velmi rozšířeno oslovení „padre“, což znamená „otec“. Ježíš však své následovníky učil: „A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘, protože jen jeden je váš Otec: ten v nebi.“ (Matouš 23:9, Petrů) Ekumenický překlad zní stejně: „Nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘.“ Proč duchovní a ti, kdo je následují, neposlouchají toto přikázání Pána Ježíše Krista?

Římský papež je obvykle oslovován jako „Svatý Otec“. Jeho italští spolupracovníci ho však často oslovují Santissimo Padre, což znamená „Nejsvětější Otče“. „Svatý Otec“ je oslovení, které se v Bibli objevuje pouze jednou. (Jan 17:11) Je to výlučný titul Nejvyšší bytosti. Je správné, aby tvorové, kteří jsou pozemští a nedokonalí, byli oslovováni tímto titulem?

Přečtěte si laskavě Matouše 23:1–12 a povšimněte si kontextu. Ježíš zde začíná hovořit o farizejích, kteří byli význačnou sektou judaismu. Byli to právní dogmatici, kteří puntičkářsky dodržovali každičký detail mojžíšského Zákona. Rádi se oblékali a chovali tak, aby obraceli pozornost na sebe. Jejich náboženství bylo okázalé — jejich způsob oblékání, význačná místa při hostinách, přední lavice v synagógách, jejich čestné tituly. Vyžadovali dokonce větší úctu, než jaká byla prokazována rodičům. Chtěli být nazýváni otci. Ježíš však ukazuje, že všichni jeho následovníci jsou si rovni jako Boží děti. Přisvojit si jakýkoli titul, který naznačuje opak, znamená povýšenecky uchvacovat to, co patří Bohu. Ježíš tedy zakazuje používat slovo „otec“ jako čestný titul v náboženském smyslu. Trvá na tom, že jeho následovníci mají pouze jednoho Otce ve víře, Jehovu.

Není snad jasné, že mnozí kněží stojí na ‚svaté půdě‘, vyhrazené pro Boha a jeho Syna, a že odvádějí velkou část úcty od nich k nedokonalým lidem? Praví křesťané se dnes vyhýbají užívání lichotivých náboženských titulů, stejně jako se straní obvyklého prokazování nábožné úcty kněžím. Mezi Jehovovými svědky je jediným druhem oslovení pro služebníky „bratr“. (2. Petra 3:15) To je v souladu s Ježíšovými slovy: „Vy všichni jste bratří.“ — Matouš 23:8, EP.