„Hodnotný čas“ dávaný v omezeném množství

MÁLO rodičů dnes věnuje svým dětem dostatek času. Mnozí jsou sami, a bez pomoci partnera jen s námahou zaopatřují své potomky. Kvůli zhoršující se hospodářské situaci také stále více rodičů žijících v manželství zjišťuje, že je nutné, aby oba pracovali mimo domov, chtějí-li rodinu udržet finančně nad vodou. Není tedy divu, že se objevuje pojem hodnotný čas.

Hodnotným časem se obvykle rozumí předem naplánovaný čas, který se stráví s dítětem, často s úmyslem využít tento čas k nějaké určité činnosti — například ke zvláštní procházce, jako je třeba výlet do zoo. Je jisté, že tato myšlenka má svou cenu. Děti potřebují jakoukoli zvláštní pozornost, jíž se jim může dostat. Nicméně populární pojem hodnotný čas má i své stinné stránky, které jsou odborníkům na výchovu dětí stále zřejmější.

Zdá se, že mnozí rodiče, kteří mají hodně práce a jsou zaměřeni na svou kariéru, přijali svůdnou myšlenku, že s trochou rozvrženého, naplánovaného času, který s dítětem stráví, věnují dítěti i veškerou rodičovskou pozornost, kterou potřebuje. Newyorský list Daily News cituje dr. Lee Salka, profesora na Cornell University Medical School ve Spojených státech, který říká: „Pojem hodnotný čas je nesmysl.“ Vysvětluje: „Tento termín vznikl z rodičovského pocitu viny. Lidé dali sami sobě dovolení trávit se svými dětmi méně času.“

Ale není snad hodnota času, kdy pozornost rodiče není rozdělená a je zaměřená na dítě, náhradou za nedostatečné množství času? Ne, a to z prostého důvodu — rodiče nejúčinněji vyučují své děti vlastním příkladem. Nepříjemnou stránku této samozřejmé pravdy chmurně dokládá nedávný průzkum mezi mládeží z chudých čtvrtí. U těch, kteří v době, kdy vyrůstali, měli členy rodiny ve vězení, byla dvakrát větší pravděpodobnost, že sami skončí ve vězení. Podobně u těch, kteří vyrůstali v péči alkoholiků nebo narkomanů, byla téměř dvojnásobná pravděpodobnost, že propadnou těmto smrtícím návykům.

Dobrý příklad rodičů může být právě tak mocný. Problém je, že dávat dobrý příklad vyžaduje čas, dlouhé časové úseky, nejen úhledné balíčky hodnotného času. Newyorský Daily News píše: „Problém pojmu ‚hodnotný čas‘ spočívá v tom, že klíčové okamžiky ve vztahu rodiče a dítěte — rozhovory a rozhodnutí, jež vštěpují pocit bezpečí, zásady a sebeúctu — přicházejí spontánně.“ Nikdo nemůže naplánovat spontánní okamžik. Rodič možná vyšetří patnáct minut hodnotného času, který stráví s dítětem, kdo však může říci, zda během té doby naváže rodič a dítě dobré spojení? A jak se dítě bude učit příkladem, když během dne stráví s rodičem jen minuty?

Jaké je řešení, když rodiče mají tak málo času nazbyt? Žádné jednoduché odpovědi neexistují. Nic nemůže změnit skutečnost, že tento svět udělal z výchovy dětí obtížný úkol. Někteří rodiče možná mohou omezit svou kariéru. Jeden autor nedávno vydané knihy, která se zabývá péčí o dítě, nabádá všechny rodiče, kteří mohou, aby udělali právě to — aby zůstali doma se svými dětmi. Pro mnoho rodičů však taková možnost volby neexistuje. A dokonce i ti, kteří mají volnou pracovní dobu, nebo ti, kteří nemají žádné placené zaměstnání, zjišťují, že je těžké trávit se svými dětmi dostatek času.

Někteří odborníci nabádají rodiče, aby se podívali na práci, kterou dělají v domácnosti, jako je čištění, vaření, úklid,  údržba auta, praní a nakupování, zda by něco z těchto úkolů nemohli dělat společně s dětmi. Společná práce, i ta nejobyčejnější, nebo jen společný odpočinek mohou rodičům poskytnout čas, který potřebují, aby udrželi otevřenou výměnu myšlenek a aby mohli poskytovat dobrý příklad. Křesťanští rodiče mají další práci, kterou budou chtít dělat společně s dětmi. Křesťanská shromáždění, služba, rodinné biblické studium, společenství se spoluvěřícími — to vše poskytuje rodičům velmi důležitý čas, kdy mohou být se svými dětmi.

Je zajímavé, že Zákon izraelského národa už asi před 3 000 lety poukazoval na něco podobného. V 5. Mojžíšově 6:6, 7 čteme: „A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ Život ve starověku nutně nemusel být snazší. Pomysli na všechen ten čas, který zabralo opatřování základních životních potřeb — kolik měl otec práce, aby zaopatřil svou rodinu, nebo kolik práce dalo vaření či praní! Ale rodiče, kteří milovali Jehovu, dělali co možná nejvíce věcí společně s dětmi, a tak našli během dne mnoho chvil, kdy mohli vštěpovat do jejich mladých srdcí Boží Zákon.

Křesťanští rodiče dnes potřebují dělat totéž. Když jde o čas strávený s dětmi, měli by se vyvarovat pohodlných řešení. Staré úsloví „nezáleží na množství, ale na kvalitě,“ se pro výchovu dětí nehodí. Obzvlášť během let formování děti nepotřebují pouze zvláštní čas, ale také čas prostě strávený společně.

[Obrázek na straně 17]

Rodina má doma práci, děti spolupracují

[Obrázek na straně 17]

Společná služba Jehovovi