JAKÝ dar to byl, když Jehova Bůh propůjčil lidské rodině výsadu rodit děti! Krásné děťátko mělo přijít a být přijato do otevřené náruče šťastné dvojice lidí, kteří se milují a kteří jsou připraveni opatrovat tento malý plod svého manželského svazku a starat se o něj. S rozvíjejícím se životem dítěte měla rodinu čekat jen radost.

Hřích Adama a Evy však přinesl tragické následky pro děti, které se lidem rodí. Pro svůj hřích byla naše první matka pod kletbou potíží a fyzické bolesti při rození dětí. A protože děti přicházely do hříšného prostředí, vedlo to k tomu, že se výchova dětí stala nelehkým úkolem. Nepřekvapuje tedy, že početí dítěte se v dnešním složitém světě setkává často se vším jiným, jenom ne s radostí. Jaký je nicméně Stvořitelův pohled na nenarozené děti? Posunul se zároveň s tím, jak se měnily trendy v oblasti morálky? Určitě ne. Jeho pohled na děti, které se na svět nenarodily, a jeho zájem o ně zůstávají stejné.

Písma objasňují, že se v matce vyvíjí jedinečný samostatný člověk. Život začíná početím. Porodem se pouze ukáže člověku dítě, které již Bůh viděl. Ezekiel mluví o ‚každém dítěti otvírajícím lůno‘. (Ezekiel 20:26) Job popisuje „dveře břicha mé matky“ a děti, které matka potratila, označuje jako „děti, jež neviděly světlo“. — Job 3:10, 16.

Povšimněte si Jehovova něžného ohledu ke křehkému životu, který roste v děloze matky. Bůh Jeremjášovi řekl: „Než jsem tě utvářel v břiše, znal jsem tě, a než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě.“ (Jeremjáš 1:5) David řekl: „Mé kosti nebyly před tebou schovány, když jsem byl dělán  vskrytu, když jsem byl utkáván v nejnižších částech země. Tvé oči viděly i můj zárodek.“ (Žalm 139:15, 16) Job řekl, že Bůh je „Ten, který udělal v břiše mne“, který přikročil k tomu, aby ‚nás pak připravil v lůně‘. — Job 31:15.

Zajímá se však Bůh o zoufalou nastávající matku, která dítě nechce? Stvořitel si ze všech nejvíce uvědomuje vážnou odpovědnost rodičovství. Pokud se nastávající matka i přes obtížné okolnosti rozhodne ponechat si dítě z úcty k božským požadavkům, nebude snad Bůh žehnat jejímu rozhodnutí? Rodiče se mohou plným právem modlit k Bohu o pomoc, aby vychovali šťastné dítě, a opravdu by se o to modlit měli. Ve svém Slově již Bůh poskytl nejlepší rady, které lze pro výchovu dětí dostat. Uplatňování biblických zásad v rodinném životě povede k požehnaným výsledkům. Radost a odměna, které přináší to, že jsou děti vychovávány bohulibým způsobem, převáží jakékoli oběti, které bylo třeba přinést. To může potvrdit každý hrdý rodič.

Dívá se Jehova na věci jinak, jestliže je dítě počato jako důsledek znásilnění nebo krvesmilných vztahů? Ačkoli jednání vůči matce bylo trestné, dítě za to nenese vinu. Ukončit jeho život by bylo násilnou odvetou. Jehova si jistě uvědomuje, jakou citovou újmu oběť násilí zažila, a může matce i dítěti pomoci, aby se vypořádali s následky přiměřeným způsobem.

A co když lékař těhotné ženě oznámí, že pokračování těhotenství může ohrozit její život? Doktor Alan Guttmacher prohlásil: „Dnes je možné téměř každé pacientce zajistit, aby těhotenství přežila, pokud netrpí smrtelnou nemocí, jako je rakovina nebo leukémie. U takových žen je ale nepravděpodobné, že by potrat vedl k prodloužení, a už vůbec ne k záchraně života.“ The Encyclopedia Americana uvádí: „Většina žen může přežít těhotenství i přes vážné zdravotní problémy, a tak jen velmi málo potratů je třeba provádět pro ochranu zdraví matky. O většinu potratů se usiluje proto, že lidé nechtějí mít dítě.“ Ohrožení života ženy je tedy vzácná situace. Jestliže však k tomu dojde v době porodu, pak rodiče musí volit mezi životem matky a životem dítěte. Rozhodnutí je na nich.

Nelze se divit, že Stvořitel života dal jasná vodítka pro používání našich rozmnožovacích schopností. Dát vznik životu, o který se člověk nechce starat, je v očích Stvořitele hřích, stejně jako je hřích vzít někomu život.

Můžeme si být jisti, že diskuse o potratu budou pokračovat do konce tohoto systému. Ale pro Stvořitele života a rovněž pro ty, kdo milují jeho zákony, zde není vůbec žádná nejasnost. Život je drahocenný — je to dar, o který je třeba pečovat a který se má opatrovat od samotného začátku.