Pomoc dospělým, kteří v dětství prožili duševní otřes
BYLI to přátelští mladí manželé, kterých si ve sboru velmi vážili. Ale tón manželova hlasu zněl naléhavě, když prosil sborového staršího, aby je navštívil, a manželka měla v očích slzy. Trpěla obdobími těžké deprese, kdy nenáviděla sama sebe a myslela i na sebevraždu. V mládí byla pohlavně zneužita. Starší byl vděčný, že Jehovova organizace poskytuje vedení v tom, jak pomáhat obětem takových zločinů. Prostudoval si dopisy, které Společnost poslala starším, a také články v Probuďte se! z 8. října 1991 a článek ve Strážné věži z 1. října 1983, angl., které se tímto námětem zabývaly. Zde je několik užitečných bodů získaných z těchto zdrojů.
Naslouchejte, naslouchejte, naslouchejte. První, co dítě udělá, když si odře koleno, je, že běží k mamince nebo k tatínkovi pro útěchu. Ale zneužité dítě snad takovou možnost ani nikdy nemělo. Jako dospělý má tedy stále stejnou potřebu — říci to, vypovídat se, být utěšován soucitným posluchačem. (Srovnej Joba 10:1; 32:20.) Když starší navštívil manžele, o kterých byla zmínka, manžel byl překvapen, jak málo starší mluvil, a jak hodně naslouchal. Manžel byl velmi praktický člověk a snažil se své manželce pomáhat; teď si uvědomil, že se snažil napravit problém tím, že na city odpovídal logikou a pokoušel se opravovat pocity, které se mu zdály nerozumné. Nyní poznal, že více než odpovědi jeho žena potřebuje, aby se vcítil do jejích pocitů. (Srovnej Římanům 12:15.) Potřebovala slyšet, že skutečně má důvody cítit se tak, jak se cítí.
Odhalte lži. Zneužití učí děti, že jsou nečisté, nemilované, bezcenné. Tyto představy, stejně jako falešné náboženské nauky, mohou způsobit, že je velmi těžké vytvořit si zdravý vztah k Jehovovi. Jemně, opakovaně a trpělivě tedy odhalujte lži a nahrazujte je pravdou. Rozmlouvejte z Písma. (2. Korinťanům 10:4, 5) Například: „Chápu, že se cítíš nečistá. Ale co si o tobě myslí Jehova? Jestliže nechal svého Syna, aby zemřel, a opatřil tak za tebe oběť, neznamená to, že tě miluje? [Jan 3:16] Jsi kvůli zneužití v Jeho očích nečistá ty, nebo je nečistý ten, kdo tě zneužil? Pamatuj, že Ježíš řekl: ‚Nic, co vchází zvnějšku do člověka, ho nemůže poskvrnit; ale to, co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka.‘ [Marek 7:15] Vyšlo zneužití skutečně z tebe, z malého dítěte? Anebo je ve své mysli naplánoval ten, kdo tě zneužil?“
Mluvte utěšujícím způsobem. Každý člověk je jiný, a tak se Pavlova rada, abychom ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘, uplatní v různých případech různě. (1. Tesaloničanům 5:14) Zdá se však, že příliš zjednodušující řeč zřídka pomáhá. Když například řeknete tomu, kdo prožil zneužití, jenom to, aby četl více Bibli, více se modlil nebo aby prostě ‚uvrhl své břemeno na Jehovu‘ — ačkoli to jsou někdy užitečné návrhy —, nemusí to nikam vést. (Žalm 55:22; srovnej Galaťanům 6:2.) Mnozí sklíčení už tyto věci dělají, jak nejlépe mohou, a nemilosrdně si vyčítají, že to nedělají lépe. — Srovnej 1. Jana 3:19, 20.
Podobně když řeknete člověku, který prožil zneužití, aby jednoduše na minulost zapomněl, můžete způsobit víc zla než dobra. Kdyby mohli zapomenout, pravděpodobně by to už udělali. A nepotřebovali by k tak jednoduchému řešení pomoc. * Pamatujte, že prožívají těžké citové trauma. Představte si pro srovnání, že přicházíte k automobilové nehodě, kde v troskách leží oběť a naříká. Řekli byste tomu člověku pouze to, aby na bolest nemyslel? Nepochybně je potřeba udělat více.
Když si nejste jisti, zda to, co říkáte, je utěšující a užitečné, proč se sklíčeného nezeptat? Konec konců, i radu, která je pravdivá a biblická, je třeba dát ve správný čas a vhodným způsobem. — Srovnej Přísloví 25:11.
Po několika návštěvách sestra zpozorovala zlepšení ve svém náhledu a její manžel byl lépe vybaven, aby jí mohl pomáhat v těžkých chvílích. Oba byli od té doby schopni mluvit utěšujícím způsobem s druhými lidmi, kteří prožili podobné duševní trauma. Velmi posiluje víru, když vidíme, že Jehova, „Bůh veškeré útěchy“, v těchto náročných časech pracuje skrze své Slovo a svůj lid, aby „ovázal lidi se zlomeným srdcem“. — 2. Korinťanům 1:3; Izajáš 61:1.
^ 6. odst. Apoštol Pavel skutečně radil křesťanům, aby ‚zapomínali na věci vzadu‘. Ale Pavel zde mluvil o svém bývalém věhlasu a světských úspěších, které pro něj nyní byly ‚množstvím smetí‘. Nemluvil o svých dřívějších souženích, o kterých se vyjadřoval volně. — Filipanům 3:4–6, 8, 13; srovnej 2. Korinťanům 11:23–27.