‚Královský dar‘ Joachima Barranda

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ČESKÉ REPUBLICE

„VÍC než dar královský, nejkavalírštější poklona, jaká se mohla českému národu učinit!“ Těmito slovy popsal jeden novinář odkaz, který české Národní muzeum dostalo od význačného paleontologa devatenáctého století Joachima Barranda. Tento „dar královský“ českému lidu tvořila neobyčejně hodnotná sbírka více než 1 200 beden plných zkamenělin, které Barrande po desetiletí sbíral, studoval a třídil. Vás možná sbírka starých zkamenělin neuvádí v takové nadšení, ale pro paleontology je dar Joachima Barranda daleko cennější, než kdyby nalezli poklad.

Paleontolog je vědec, který pomocí zkamenělin studuje život v geologické minulosti země. Paleontologie je relativně nová věda. Ve středověku byly zkameněliny pokládány za „hříčky přírody“ nebo za pozůstatky draků. V osmnáctém století však sbírání zkamenělin začalo být ve vyšších kruzích módou. O studium zkamenělin se začali zajímat také vědci v mnoha zemích. Jedním z nich byl Joachim Barrande. Co o tomto muži víme a čím obohatil obor paleontologie? A vzhledem k tomu, že Joachim Barrande byl současníkem Charlese Darwina, jak se díval na Darwinovu evoluční teorii?

 Změna životní dráhy

Joachim Barrande se narodil roku 1799 v městečku Saugues na jihu Francie. V Paříži studoval techniku, kde se specializoval na silniční a mostní stavitelství. Současně však navštěvoval i přírodovědné přednášky. Brzy začalo být zřejmé, že má pro tuto oblast nadání. Po ukončení studia začal sice Barrande pracovat jako inženýr, ale byl doporučen francouzské královské rodině a pozván jako domácí učitel vnuka krále Karla X. Měl ho učit přírodopis. V roce 1830 byla následkem revoluce ve Francii královská rodina vypovězena a nakonec se dostala do Čech. Barrande odešel s nimi. A v Praze, hlavním městě Čech, se Barrande zase věnoval stavebnímu inženýrství.

Barrande, který byl odborníkem na silniční a mostní stavitelství, dostal za úkol zmapovat okolí Prahy pro zamýšlenou koňskou dráhu. Pustil se do práce a přitom zjistil, že v této oblasti je velké množství zkamenělin. Při bližším zkoumání ho překvapilo, že mezi touto vrstvou v Čechách a vrstvou v Británii, kterou znal, je nápadná podobnost. Nadšení pro přírodní vědy se v něm znovu vzbudilo. Barrande definitivně skončil se stavebním inženýrstvím a následujících čtyřiačtyřicet let svého života zasvětil studiu paleontologie a geologie.

Barrande badatelsky působil ve středních Čechách, kde je velké množství zkamenělin. Každý den přinesl další mimořádně krásné a pestré objevy. V roce 1846 Barrande zveřejnil první výsledky svého výzkumu. V tomto díle se zabýval popisem a tříděním nových druhů trilobitů, kteří kdysi obývali mořské dno.

Barrande dále sbíral a studoval zkameněliny. Potom v roce 1852 vydal první díl monografie s názvem Silurský systém středních Čech. * V prvním svazku se věnoval trilobitům. Následovaly díly, které pojednávaly o korýších, parybách, hlavonožcích, mlžích a jiných druzích zkamenělých organismů. Za jeho života vyšlo celkem dvacet dva svazků, ve kterých podrobně popsal více než 3 500 druhů. Je to jedna z největších monografií v oboru paleontologie.

Mimořádně pečlivý a ukázněný

Svými metodami se Barrande odlišoval od ostatních výzkumníků. Byl původně stavebním inženýrem a to se výrazně promítlo  do jeho přírodovědecké práce. Jako projektant si nemohl dovolit, aby jeho nákresy nebo výpočty byly nepřesné. Jako paleontolog usiloval ve svých nákresech o velkou preciznost a snažil se, aby byly přesné do nejmenšího detailu. Vyobrazení v monografiích vytvářel profesionální litograf, ale když se Barrandovi nelíbila, osobně je retušoval.

Barrandova mimořádná pečlivost se však neprojevovala jen na kreslených přílohách. Po vysázení každé knihy osobně kontroloval text. Pokud s ním nebyl spokojen, dal nevyhovující části přesázet. Barrandovým cílem bylo zajistit maximální preciznost každého díla, které vydává. Podařilo se mu to v obdivuhodné míře. Vědci až dosud, tedy skoro sto padesát let, používají jeho dílo Silurský systém jako příručku.

A co evoluce?

V roce 1859 vyšla kniha Charlese Darwina O původu druhů a mnoho vědců se postavilo za evoluční teorii. Barrande se k nim však nepřipojil. Od začátku odmítal evoluční teorii, protože ve zkamenělinách neviděl nic, co by ho o pravdivosti této teorie přesvědčilo. Barrande řekl, že cílem jeho práce je „zjišťovat skutečnost, a ne tvořit efemérní teorie“. (Kurzíva od nás.) Opravdu, na titulní straně každého dílu Silurského systému uvedl motto: „C’est ce que j’ai vu“ (To je to, co jsem viděl).

Barrande si na stavbě těla různých živočichů všiml, že jde o různá stadia jejich vývoje. Dospěl tedy ke správnému závěru, že se jedná o různě staré jedince téhož druhu. Ve zkamenělinách neviděl žádné doklady o přeměně jednoho druhu v druh jiný. Kniha Zkamenělý svět shrnuje Barrandovy názory slovy: „Celá Barrandova práce je . . . postavena na faktech, a to je na ní také nejcennější. Pro spekulace nebo dohady, ale také ani pro obecnější teorie v ní v tomto stadiu základního výzkumu není místa.“

Skromný muž dává ‚královský dar‘

Barrande se i přes velké úspěchy nenechal chytit do pasti pýchy nebo nečestného jednání. Ačkoli byl v kontaktu s prominentními osobnostmi Evropy a ovládal několik světových jazyků, nikdy se nechoval nadřazeně. Naučil se česky, aby se více přiblížil místnímu obyvatelstvu. Usnadňovalo mu to práci, protože mohl komunikovat s dělníky v kamenolomech, kteří mu pomáhali při získávání nových přírůstků do sbírky.

Barrande byl věřící člověk a to, co v přírodě nalezl, jeho víru v Boha upevnilo. Zkamenělinám říkával „medaile prvních stvoření“. V úvodu svého díla se navíc zmínil o pocitech, které ho vedly k tomu, že ve studiu vytrvával: „Jakékoli stvořitelské dílo odkrývá nebo vyvolává ten smíšený pocit obdivu, uspokojení a uznání, který přesvědčuje a okouzluje.“

Joachim Barrande zemřel roku 1883 a zanechal neobyčejně hodnotný vědecký materiál. Vědci na celém světě oceňují jeho svědomitý přístup k práci. Pečlivě zaznamenané objevy Joachima Barranda jsou pro své reálné, faktografické pojetí využívány vědci až dodnes. Z vědeckého hlediska nebylo přehnané označit Barrandův odkaz jako „víc než dar královský“.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 12 a 13]

Barrandovy nákresy trilobitů z roku 1852

[Podpisek]

Nákresy: S laskavým svolením Národní knihovny v Praze

[Podpisek obrázku na straně 12]

Portrét: Z knihy Vývoj české přírodovědy, 1931