Kvezal — Třpytivý pták

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KOSTARICE

KOSTARIKA zabírá méně než 0,03 procenta zemského povrchu, přesto je domovem 875 registrovaných druhů ptáků. Podle jednoho zdroje je to více než počet druhů ptáků v Kanadě a Spojených státech dohromady. Proto není překvapující, že se Kostarika stala důležitým cílem pro nadšené pozorovatele ptáků. Vydejte se spolu s námi na cestu za jedním z těchto ptáků, za třpytivým kvezalem.

Na počátku 16. století přijel do Mexika španělský dobyvatel Hernán Cortés. Tam od Aztéků dostal darem ozdobnou pokrývku hlavy vyrobenou z peří kvezala. Výsadu nosit takovou velmi ceněnou ozdobu měli pouze členové královské rodiny Aztéků. Smaragdově zelené peří kvezala se možná považovalo za cennější než zlato.

Dnes se tento mimořádně krásný pták vyskytuje na obrovském území táhnoucím se od Mexika po Panamu. Kvezala můžete najít v mlžných pralesích v nadmořské výšce 1 200 až 3 000 metrů. Mraky v pralesích vznikají tím, že stoupající teplý vzduch se rychle ochlazuje. Výsledkem je bujná stále zelená vegetace  a obrovské stromy, které rostou do výšky 30 i více metrů, kde zasahují do mlhy.

Asi 200 kilometrů severně od San José je rezervace Santa Elena Forest — dobré místo pro pozorování kvezala v jeho přirozeném prostředí. S pomocí průvodce začínáme hledat třpytivého kvezala. Kvůli jeho smaragdovému zbarvení je těžké ho zahlédnout, protože splývá s listím stromů. Náš průvodce začíná napodobovat jeho jemné, hluboké volání. Jeho zvuk je podobný kňučení štěněte. Když slyšíme odpověď kvezala, jedna žena z naší skupiny si skutečně myslí, že se v pralese ztratil pes.

Netrvá dlouho a asi 15 metrů nad námi po větvi nesměle přichází sameček, aby prozkoumal, co se děje. Přes dalekohled vypadá jeho zářivé zbarvení mnohem nápadněji, než jsme si představovali. Jeho karmínově červená hruď kontrastuje se smaragdově zeleným peřím. K jeho úchvatné třpytivosti přispívá bílé podocasí, které vytváří kontrast se dvěma zelenými ocasními péry, která hrají duhovými barvami. Těmto pérům se říká stužky a měří asi 60 centimetrů. Když vidíte kvezala, jak sedí vysoko na větvi a jak se ve vánku jemně třepotají jeho dlouhé stužky, je to krásný uklidňující pohled.

Vidět kvezala je jedinečným zážitkem. Průvodce však řekl, že k tomu, abyste kvezala spatřili, je obvykle nutné podniknout více než jen jeden výlet do pralesa. Kvezaly nejlépe uvidíte během hnízdního období, které trvá od března do června. Během tohoto období mohou mít ze dvou vajíček dvě mláďata.

Při návratu do kanceláře rezervace slyšíme dalšího kvezala. Elegantně plachtí, za ním vlají jeho zelené stužky a usedá na větvi vzdálené necelých pět metrů od místa, kde sedíme. Průvodce nás informuje, že z kvezalova hnízda zmizelo ptáčátko. Otec létá ze stromu na strom a hledá svého potomka. Dozvídáme se, že asi jen 25 procent mláďat se dožije dospělosti. Zbytek sežerou takoví dravci jako veverky, arassariové lesklí, sojky hnědé, lasičky a hyrary. Další obtíž, jež kvezalům znesnadňuje přežití, je umístění jejich hnízd, která se nacházejí v dutinách stromů a podobají se otvorům, jež vyklove datel. Tato hnízda kvezalové stavějí ve starých ztrouchnivělých kmenech stromů ve výšce od tří do dvaceti metrů nad zemí. Když hodně prší, dutiny mohou být zaplaveny nebo se mohou zbortit.

Také se dovídáme, že oblíbeným pokrmem kvezalů je divoce rostoucí avokádo. Pták si sedne na větev a pozoruje avokádo, které se pohupuje na větvi sousedního stromu. Pak prudce zamává křídly, zacílí, chňapne svým zobákem po ovoci a vrátí se na větev. Ovoce polyká celé a asi o 20 až 30 minut později vyzvrátí velké semeno avokáda.

Kvezalové při hledání divoce rostoucích avokád migrují mezi tichomořským a atlantským pomořím. Například od července do září sídlí na pobřeží Tichého oceánu. V říjnu se pak přestěhují na Karibské pobřeží, aby se živili novou úrodou avokád.

Když přecházíme přes visutý most asi 30 metrů nad nejnižším patrem pralesa, najednou do nás jeden kvezal málem vrazí! Zdá se, že se tento pták právě zaměřil na svůj oběd, a my jsme mu zkřížili cestu. Samička sedí přímo nad námi a vyčítavě se na nás dívá kvůli tomu, že obtěžujeme.

Také se dozvídáme, že dalším ovocem, jež mají kvezalové rádi, jsou ostružiny rostoucí na trnitých keřích. Když se kvezal vrhá, aby uchvátil ovoce, někdy se jeho stužky zapletou do trní a tak o ně přijde. Po čase mu ale jeho ocasní péra dorostou.

Tento pták tedy odpovídá svému jménu. Označení „kvezal“ pochází z aztéckého slova „quetzalli“, což znamená „vzácný“ nebo „překrásný“. Naneštěstí krása kvezala ohrozila jeho přežití. Kvezal je totiž na seznamu ohrožených druhů. Je loven pro své peří, které se prodává jako suvenýr. Někteří tito ptáci byli uloveni živí a byli prodáni jako domácí mazlíčci. Avšak podle našeho průvodce je kvezal před takovým pleněním do určité míry chráněn zákonem.

Přesto další hrozbou jeho přežití je odlesňování, což pro něj znamená ztrátu přirozeného prostředí. Na ochranu tohoto třpytivého ptáka a jiné divoké zvěře bylo asi 27 procent plochy Kostariky vyhrazeno jako chráněné oblasti.

Cesta za kvezalem byla opravdu odměňující. Ozdobnou pokrývku hlavy z peří kvezala, kterou dostal Hernán Cortés, můžete vidět v Britském muzeu v Londýně. Ale peří kvezala je daleko zajímavější, když ho vidíte na živém ptákovi v divočině! Prozatím se kvezalové alespoň dále těší svobodě a relativnímu bezpečí v mlžných pralesích Střední Ameriky.