Pozorujeme svět

Objeveny další mumie

„Archeologové v Egyptě oznámili, že na obrovském hřbitově v Západní poušti objevili přinejmenším 200 mumií, přičemž některé z nich mají zlatou masku,“ uvádí zpráva BBC News. Pohřebiště se nachází blízko pouštní oázy, za městem Bawiti, asi 300 kilometrů jihozápadně od Káhiry. Podle Egyptské středovýchodní zpravodajské agentury může hřbitov obsahovat přes 10 000 mumií. Hřbitov byl přejmenován na Údolí mumií. Deset kilometrů dlouhý hřbitov se datuje do raného řecko-římského období, tedy 2 000 let zpět. Některé z mumií, které byly až doposud vykopány, byly zabaleny do plátna nebo potaženy sádrovou omítkou a mnoho jich mělo na prsou zlatou masku „s pozoruhodnými kresbami starověkých egyptských božstev,“ říká ředitel správy historických památek Zahi Hawass.

Mory sužují Afriku

Snaha Světové zdravotnické organizace úplně vymýtit dětskou obrnu v Africe do konce tohoto roku byla zmařena, podává zprávu list Cape Times. Válka v Angole způsobila, že dětská obrna v této zemi dosáhla epidemických rozměrů. Podle Neila Camerona, ředitele kontroly nad nakažlivými chorobami při ministerstvu zdravotnictví v Jižní Africe, možná potrvá dalších deset let, než se podaří dětskou obrnu v Angole vymýtit. Kromě toho se zase Namibie a Konžská demokratická republika, což jsou země sousedící s Angolou, snaží vyrovnat s hemoragickou horečkou podobnou Ebole a dýmějovým morem. V Kongu, Etiopii, Mosambiku, Nigeru a Nigérii je stále ještě problémem malomocenství. To všechno, spolu se skutečností, že na velké části kontinentu bují malárie, působí vážné znepokojení, protože „hranice nejsou pro choroby překážkou,“ upozorňuje Cameron.

„Nejdůležitější látka potřebná k životu“

„Voda je nejdůležitější látka potřebná k životu, protože tělo je z větší části tvořeno tekutinami,“ uvádějí noviny Toronto Star. „Už dvacetiprocentní úbytek vody v těle může být smrtelný.“ Díky vodě se nejen reguluje naše tělesná teplota, ale voda také „prostřednictvím krevního řečiště a tělesných funkcí přenáší do orgánů živiny a odplavuje z nich odpadní produkty. Rovněž ‚promazává‘ klouby a tlusté střevo, a tak pomáhá zabránit zácpě.“ Průměrný dospělý člověk potřebuje dva až tři litry vody denně. Pití kávy, limonády nebo alkoholu může ve skutečnosti zvýšit potřebu čisté vody, protože zmíněné nápoje mohou přispívat k dehydrataci. Podle jedné odbornice na správnou výživu by žízeň neměla sloužit jako připomínka toho, že se máme napít, protože v době, kdy se cítíte vyprahlí, jste již pravděpodobně dehydrovaní. Noviny uvádějí, že „vypití jedné sklenice každou hodinu během dne uspokojí potřebu vody většiny lidí“.

Dřímání v práci

„Některé kanadské podniky si uvědomují užitek plynoucí z toho, když si zaměstnanci v práci zdřímnou,“ říká list Toronto Star. Zaměstnavatelé zavedli pro pracovníky, kteří mají noční směnu, „místnosti pro obnovení bdělosti“. „V těchto místnostech je šero, svěží vzduch a ticho a jsou vybaveny budíky, gauči nebo křesly s nastavitelným opěradlem a výsuvnou podnožkou,“ uvádí list Star. Ale „zvyk je železná košile. Společnosti, které místnost pro odpočívání zřídily, to nechtějí veřejně sdělovat.“ Mary Peruginiová, lékařka zabývající se problematikou spánku ve středisku pro poruchy spánku v Royal Ottawa Hospital, se vyjadřuje: „Pracujeme více hodin, stres je větší a stále se zvětšuje. Pokud byste mohli věnovat spánku 20 minut denně, bylo by to užitečné. Určitě by to zvýšilo produktivitu (a) snížilo by to stres.“

Hrozba z tání ledovců

Největší ledovce světa, které se nacházejí mimo polární oblasti, zmizí během 40 let, pokud budou tát stejnou rychlostí jako dosud, podává zprávu londýnský list The Sunday Telegraph. Kombinace rostoucího globálního oteplování a poměrně malá vzdálenost Himalájí od rovníku ohrožuje 15 000 ledovců v té oblasti. Ledovec Gangotri, který je jedním ze zdrojů vody pro řeku Gangu, se během minulých 50 let zmenšil téměř o jednu třetinu své délky. Syed Hasnain, vědec, který se zabývá sledováním ledovců, upozorňuje,  že pokud bude současný stav pokračovat, „řeky jako Ganga, Indus a Brahmaputra, jejichž zdrojem vody jsou asi ze 70 až 80 procent tající ledovce a sníh, vyschnou“. Výsledkem by byla „ekologická katastrofa,“ varuje. Prozatím vzrůstá nebezpečí mohutných záplav. Když ledovce tají, vytvářejí se v nich jezera, která jsou obklopena křehkou stěnou z ledu, balvanů a písku. Jak tání pokračuje, stěny se protrhnou, což působí pustošivé záplavy v údolích ležících pod ledovcem.

Tabák ohrožuje děti

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že 50 procentům dětí na světě hrozí zdravotní rizika v důsledku toho, že tyto děti jsou vystaveny účinkům tabákového kouře, uvádějí londýnské noviny Guardian. Mezi choroby spojené s pasivním kouřením patří astma a další dýchací potíže, syndrom náhlého úmrtí kojence, onemocnění středního ucha a rakovina. Výzkumníci také poukazují na to, že děti kuřáků mají problémy ve škole a větší potíže s chováním. Jestliže oba rodiče kouří, je u dítěte o 70 procent větší pravděpodobnost, že bude mít zdravotní problémy, a i když je v rodině jen jeden kuřák, je tato pravděpodobnost 30procentní. WHO podněcuje rodiče k tomu, aby se vzdělávali ve zdravotních otázkách, což by jim pomohlo uvědomit si nebezpečí, které rodině hrozí kvůli jejich návyku na tabák. WHO také prosazuje, aby ve školách a na jiných místech, kde se děti hodně pohybují, byl zákaz kouření.

Vítězství turistiky

Podle předpovědí Světové turistické organizace (WTO) „mezinárodní turistika vzroste ze současných 625 milionů turistů za rok na 1,6 miliardy v roce 2020,“ uvádí The UNESCO Courier. Očekává se, že tito turisté utratí přes dva biliony amerických dolarů, a tak „se z turistiky stane nejvýnosnější obchodní odvětví na světě“. Doposud je nejoblíbenějším cílem zahraničních turistů Evropa. Nejnavštěvovanější zemí je Francie se 70 miliony návštěvníků v roce 1998. Ale očekává se, že do roku 2020 zaujme první místo Čína. Mezinárodní cestování však zůstává výsadním právem privilegované menšiny. V roce 1996 cestovalo do ciziny pouze 3,5 procenta světové populace. Předpovědi WTO říkají, že v roce 2020 toto číslo dosáhne 7 procent.

Riziko víkendových dovolených

Víkendové dovolené, které jsou v současné době propagovány evropským cestovním průmyslem jako rychlá a snadná cesta k odpočinutí si od životního stresu, ve skutečnosti mohou „více ublížit než pomoci,“ uvádějí londýnské noviny Guardian. Kardiolog, doktor Walter Pasini ze Světové zdravotnické organizace říká, že balení, spěch na letiště a let spolu se změnami teplot, jídla a časového pásma přispívají k vyčerpání a jsou potenciálním nebezpečím. Tělu trvá několik dnů, než si odpočine a přizpůsobí odlišnému podnebí a životnímu stylu, a když k tomu nedojde, nepříznivě to ovlivní krevní oběh a spánek. Studie doktora Pasiniho „ukazuje, že u těch, kdo si vyjeli jen na několik dnů, byla o 17 procent větší pravděpodobnost, že budou mít infarkt, a o 12 procent větší pravděpodobnost, že budou mít dopravní nehodu, než u těch, kdo si vzali dovolenou týden a déle,“ uvádí list. Slova doktora Pasiniho citoval také londýnský Daily Telegraph: „Tím nechci říct, že krátkodobá dovolená je v zásadě nebezpečná, ale že je na místě být opatrní a dobře připravení. Lidé si nyní berou stále kratší dovolené, a horečně se snaží natlačit všechno do několika dnů, ale to není dobrý způsob odpočinku. Ve skutečnosti je to velmi stresující.“

Pomsta chřestýše

„Chřestýši vás mohou uštknout i po jejich smrti — a je překvapivé, že tato zvláštní forma posmrtné odplaty je běžná,“ uvádí New Scientist. Pět ze třiceti čtyř pacientů, kteří se ve státě Arizona v USA přes jedenáct měsíců léčili z uštknutí chřestýšem, řeklo, že je had napadl, i když byl už mrtvý, tvrdí dva lékaři zabývající se tímto jevem. Jeden muž, který se stal obětí, zastřelil hada, za hlavou odřízl tělo, čekal, až se přestane hýbat, a pak hlavu zvedl. Ta sebou škubla a kousla ho do obou rukou. Předešlé studie ukázaly, že odříznutá hlava chřestýše „se ještě hodinu po smrti bude snažit napadnout předměty, které se před ní pohybují,“ uvádí časopis. Herpetologové věří, že se jedná o „reflex, který se spouští prostřednictvím infračervených senzorů ve smyslových jamkách, což je orgán mezi nozdrami a okem, jenž vnímá teplo těla“. Doktor Jeffrey Suchard varuje, že se sťatým chřestýšem by se mělo zacházet jako s „velmi krátkým hadem“. „Pokud se ho opravdu musíte dotknout,“ říká, „doporučuji vám použít velmi dlouhou hůl.“