Přejít k článku

Přejít na obsah

Propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje

Propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje

Propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje

„V uplynulých pěti desetiletích se dosáhlo většího pokroku ve snižování celosvětové chudoby než v předešlých pěti stoletích,“ uvádí UNDP Today, publikace Rozvojového programu OSN. „V rozvojových zemích se od roku 1960 úmrtnost dětí snížila na polovinu, podvýživa o jednu třetinu a počet dětí zapsaných do škol se zvýšil o jednu čtvrtinu.“ Přesto tentýž zdroj připouští, že navzdory tomuto pokroku je celosvětová chudoba „stále velmi rozšířená“.

Ještě horší je, že ve společnosti vzrůstá nespravedlnost. Catherine Bertiniová, výkonná ředitelka Světového potravinového programu OSN, říká: „Ve srovnání s minulým rokem trpí na světě podvýživou a hladem mnohem více lidí.“ Dnes asi 840 milionů lidí v rozvojovém světě trvale hladoví, více než miliarda lidí nemá přístup ke zdravotně nezávadné pitné vodě a přibližně 1,5 miliardy lidí živoří s denním příjmem menším než jeden dolar. Mary Robinsonová, vysoká komisařka pro lidská práva, varuje před „nebezpečím, že se dostaneme do stavu, kdy svět nebude rozdělen na rozvojové a rozvinuté státy, ale na nadměrně rozvinuté a na ty, které se rozvinutými [státy] nikdy nestanou“.

Kolik by dnešní světové společenství šesti miliard lidí stálo zmenšení propasti mezi bohatými a chudými? Méně než by si někdo možná myslel. Organizace spojených národů odhaduje, že by ročně bylo pro celý svět zapotřebí dalších 9 miliard dolarů (1,5 dolaru na osobu) na zajištění hygienického zařízení a pitné vody a že dalších 13 miliard dolarů (2 dolary na osobu) ročně by bylo potřeba pro to, aby každý člověk na zemi měl zajištěnou základní zdravotní péči a výživu. Přestože to jsou značné částky, ve srovnání s tím, co svět utratí za jiné služby, je to maličkost. Pro představu, nedávno během jednoho roku svět utratil 435 miliard dolarů (přes 70 dolarů na osobu) na reklamu a 780 miliard dolarů (130 dolarů na osobu) na vojenské účely. Z toho je vidět, že zmenšení propasti mezi majetnými a těmi, kdo majetní nejsou, není v prvé řadě otázkou hledání dostatečných financí jako spíše otázkou stanovení správného pořadí hodnot.