Vyzkoušejte „kmitalky“!

OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA TCHAJ-WANU

Z JEJÍHO obličeje vyzařuje velké potěšení a je zřejmé, že si ta malá dívenka na svém jídle pochutnává. V její levé ruce je miska naplněná až po okraj rýží, malými kousky zeleniny a ryby. V pravé ruce má dvě tenké bambusové hůlky. Dívenka ovládá hůlky svými malými prstíky, vybírá si svá oblíbená sousta a dovedně si je dává do úst. Někdy si misku zvedne až ke rtům a několika rychlými pohyby hůlek si ‚nahází‘ rýži přímo do úst. Celé to vypadá tak přirozeně, jednoduše a pěkně.

To, co má ta malá dívenka v ruce, jsou samozřejmě pověstné jídelní hůlky. V čínštině se jim říká k’vai cu (při přepisu čínských ideogramů do latinky, kvaizi), což znamená „kmitalky“. Najdete je téměř v každé domácnosti jihovýchodní Asie. Možná, že jste s nimi zkoušeli jíst v nějaké čínské restauraci. Ale víte, odkud myšlenka používat při jídle hůlky pochází? Nebo jak a kdy byly poprvé použity? A chtěli byste vědět, jak je správně používat?

„Kmitalky“

Jídelní hůlky jsou tyčinky dlouhé asi 20 až 25 centimetrů. Horní polovina hůlky je často hranatá. Proto hůlku můžete snadněji uchopit a hrany také zabrání tomu, aby se nekutálela po stole. Spodní polovina je obvykle kulatá. Japonské jídelní hůlky bývají často kratší a špičatější než hůlky čínské.

V dnešní době velkovýroby jsou v mnoha restauracích k dispozici zabalené hůlky, které jsou k sobě na horním konci připojeny. Ten, kdo s nimi jí, je musí před použitím od sebe oddělit. Jelikož jsou určeny jen na jedno použití, jsou takové hůlky vyrobeny z obyčejného dřeva nebo z bambusu. Hůlky, které se používají v dražších podnicích nebo doma, bývají velmi hezké, obvykle jsou vyrobeny z leštěného bambusu, lakovaného dřeva, umělé hmoty, nerezové oceli, nebo možná dokonce ze stříbra či slonoviny. Také na nich může být napsána báseň nebo mohou být ozdobeny nějakými malbami.

Jak hůlky používat

Mnoho návštěvníků orientálních zemí, jako je Čína a Japonsko, žasne nad tím, když vidí malé, možná jen dvouleté dítě, jak jí se dvěma hůlkami zdánlivě nadměrné velikosti. Dítě velmi rychle přenese obsah misky kus po kuse do svých úst. Skutečně to vypadá jednoduše.

Chtěli byste si „kmitalky“ vyzkoušet? Zpočátku se vám možná bude zdát těžké přimět hůlky k tomu, aby se pohybovaly tak, jak chcete, ale s trochou praxe to pro vás bude čím dál jednodušší a hůlky vám pak budou připadat jako prodloužená ruka.

 Hůlky se drží pouze v jedné ruce, obvykle v pravé. (Viz obrázky na straně 15.) Nejprve nastavte ruku tak, jako byste drželi sklenici, přičemž je palec odtažen od prstů. Jednu hůlku umístěte do prohlubně mezi palcem a ukazováčkem a opřete ji o koneček prsteníčku. Pak druhou hůlku umístěte souběžně s tou první a uchopte ji palcem, ukazováčkem a prostředníčkem tak, jako byste drželi tužku. Konce hůlek srovnejte tím, že jimi ťuknete o stůl. Teď držte spodní hůlku nehybnou a vrchní hůlkou pohybujte tak, že budete ohýbat ukazováček a prostředníček nahoru a dolů. Zkoušejte si to tak dlouho, dokud pro vás nebude snadné dostat konečky hůlek k sobě. Nyní jste připraveni používat tyto univerzální nástroje ke zvedání výtečných soust naservírovaných v čínském jídle — od jednoho zrnka rýže až po křepelčí vejce! Hůlky a čínské jídlo se k sobě náramně hodí, protože jídlo je obvykle nakrájeno na jednotlivá sousta.

A co chody, ve kterých se servíruje celé kuře, kachna nebo vepřová kýta, aniž by byly rozkrájeny na malé kousky? Obvykle se maso upravuje tak, aby bylo možné jednotlivá sousta pomocí hůlek snadno oddělit. Hůlky jsou ideální k rybě, která se často podává celá; můžete se lehce vyhnout kostem, což není tak snadné s nožem a vidličkou.

A co jedení rýže? Je-li příležitost neformální, můžete do levé ruky uchopit misku s rýží, zdvihnout ji k ústům a hůlkami do sebe rýži ‚naházet‘. Při formálnějším jídle však budete rýži hůlkami nabírat v malém množství.

A co polévka, která u čínského jídla nikdy nesmí chybět? Obvykle se na stůl prostírá porcelánová lžíce. Jsou-li však v polévce nudle či knedlíčky nebo kousky zeleniny, masa nebo ryby, zkuste použít k nabrání sousta hůlky v pravé ruce, a když si sousto dáváte do úst, levou rukou si pod ním přidržujte lžíci.

Etiketa a hůlky

Když jste pozváni na jídlo do čínské domácnosti, je užitečné znát čínský způsob stolování neboli etiketu. Několik jídel je  nejprve umístěno doprostřed stolu. Čekejte, dokud hostitel nebo hlava rodiny nezvedne hůlky a všem nepokyne k tomu, aby začali. To je vhodný okamžik, aby hosté přijali vyzvání, zvedli své hůlky a pustili se do jídla.

Na rozdíl od západního stylu se jídlo jednotlivým stolovníkům nepodává. Všichni u stolu si spíše poslouží sami. Při rodinném jídle je obvyklé, že každý člen používá své vlastní hůlky, a ze společné mísy si bere sousta přímo do úst. Srkání, olizování konců hůlek nebo prohrabování se v míse, aby si člověk našel své oblíbené kousky, se považuje za nevychovanost. Matky v Orientu poučují své děti, aby konce hůlek neokusovaly, a to nejen proto, že se zajímají o hygienu, ale také proto, že to kazí vzhled hůlek.

S ohledem na hosty se na stůl někdy prostírají lžíce nebo jsou k dispozici další hůlky. Ty se používají k nabírání jídla z hlavních mís do jiné mísy nebo do misky s rýží. Neurazte se však, jestliže váš hostitel použije své hůlky k tomu, aby vybral nejlepší sousto a dal vám ho přímo do misky. Chce se totiž ujistit, že jeho ctěný host dostane ten nejlepší kousek!

Ukazovat na něco s hůlkami v ruce se stejně jako ukazovat nožem nebo vidličkou považuje za nezpůsobné chování. Podobně je nezpůsobné zvedat ještě něco jiného, když v ruce stále máte hůlky. Takže pokud chcete použít lžíci nebo si vzít ubrousek či šálek čaje, nejprve hůlky položte. K tomuto účelu se na stůl často dává malý, hezký stojánek na hůlky.

Když s jídlem skončíte, hůlky úhledně položte, uvolněte se a čekejte. Je nezpůsobné odcházet od stolu dříve, než všichni dojedí. Je to opět hostitel nebo hlava rodiny, kdo jídlo uzavírá tím, že vstane a všechny vyzve, aby od stolu odešli.

Nyní, když už víte, jak se hůlky používají, zbývá jen nějaké si obstarat a učit se s nimi zacházet. Příště až vás někdo pozve do čínské restaurace nebo domů na čínské jídlo, proč nevyzkoušet „kmitalky“? Možná vám díky nim bude jídlo chutnat lépe!

[Rámeček a obrázek na straně 14]

Stručná historie hůlek

Někteří čínští učenci se domnívají, že první jídelní hůlky se používaly ne při jídle, nýbrž při vaření. Kousky syrového jídla se zabalily do listů a hůlkami se do takového závitku přenesly rozpálené oblázky. Tak se mohlo jídlo uvařit, aniž by se kuchař spálil. Později hůlky sloužily k vyjmutí kousků jídla z hrnce na vaření.

Zpočátku se hůlky pravděpodobně vyráběly ze dřeva, které rychle podléhalo zkáze, nebo z bambusu. * To je jeden z důvodů, proč je téměř nemožné přesně uvést, kdy se hůlky začaly používat. Někteří lidé si myslí, že hůlky se používaly v Číně již v době vlády dynastie Šang (asi od 16. až do 11. století př. n. l.). Jeden historický dokument pocházející z doby, která následovala hned po Konfuciovi (551–479 př. n. l.), mluví o ‚vytahování‘ jídla z polévky a ukazuje, že se k tomu používaly nějaké hůlky.

Jedení hůlkami se zřejmě stalo běžným zvykem na počátku vlády dynastie Chan (206 př. n. l. až 220 n. l.). Ve městě Čchang-ša v provincii Chu-nan byly vykopány pozůstatky z té doby a našla se v nich sada nalakovaného kuchyňského nádobí včetně hůlek.

Také Japonci, Korejci, Vietnamci a jiné národy v Orientu používají hůlky, a to převážně díky vlivu čínské kultury.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 15]

Cvikem se zdokonalíte