Jistá naděje

TÉMĚŘ před dvěma tisíci lety byl nespravedlivě odsouzen na smrt Ježíš, jenž je často označován za největšího člověka, jaký kdy žil. Na mučednickém kůlu visel vedle Ježíše zločinec, který mu posměšně řekl: „Což nejsi Kristus? Zachraň sebe a nás.“

Na kůlu umíral ještě další zločinec a ten tohoto muže pokáral: „Vůbec se nebojíš Boha, když máš stejný rozsudek? A my vskutku podle práva, neboť plně přijímáme, co si zasloužíme za to, co jsme dělali; ale tento muž neudělal nic nepřístojného.“ Potom se obrátil na Ježíše a požádal ho: „Vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“

Ježíš mu odpověděl: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:39–43)

Ježíš mu předložil nádhernou naději. Apoštol Pavel si všiml, jaký vliv měla tato naděje na Ježíše, když napsal: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou.“ (Hebrejcům 12:2)

K ‚radosti‘, která byla Ježíšovi předložena, patřilo to, že opět bude žít se svým Otcem v nebesích a nakonec bude sloužit jako vládce Božího Království. Mohl se také radovat z toho, že do nebes se dostanou jeho vyzkoušení a důvěryhodní následovníci, kteří s ním budou vládnout jako králové nad zemí. (Jan 14:2, 3; Filipanům 2:7–11; Zjevení 20:5, 6) Co tím Ježíš myslel, když kajícnému zločinci slíbil, že bude v ráji?

Jakou naději má zločinec?

Tento muž nesplňoval požadavky pro to, aby mohl vládnout s Ježíšem v nebesích. Nepatří k těm, kterým Ježíš řekl: „Jste . . . těmi, kdo se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ (Lukáš 22:28, 29) Ale Ježíš přece zločinci slíbil, že s ním bude v ráji. Jak se tento slib splní?

Jehova Bůh postavil prvního muže a první ženu, Adama a Evu, do ráje, zahrady rozkoše, která se nazývala Eden. (1. Mojžíšova 2:8, 15) Eden byl na zemi a Božím záměrem bylo, aby se celá země stala rájem. Adam a Eva však neposlechli Boha a byli ze svého krásného domova vyhnáni. (1. Mojžíšova 3:23, 24) Ježíš ale ukázal, že ráj bude obnoven a bude zahrnovat celou zemi.

Když apoštol Petr položil Ježíšovi otázku, jakou odměnu dostane on a ostatní apoštolové za to, že ho následovali, Ježíš mu slíbil: „Při znovustvoření, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kdo jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů.“ (Matouš 19:27, 28) Je zajímavé, že Lukášova zpráva o tomto rozhovoru namísto Ježíšova výrazu „při znovustvoření“ uvádí vyjádření „v budoucím systému věcí“. (Lukáš 18:28–30)

Až tedy Ježíš Kristus usedne v nebesích na svůj slavný trůn spolu s těmi, kdo s ním budou vládnout, zřídí spravedlivý nový systém věcí. (2. Timoteovi 2:11, 12; Zjevení 5:10; 14:1, 3) Prostřednictvím Kristovy nebeské vlády se splní Boží původní záměr, aby celá země byla rájem.

Během této vlády Království Ježíš splní svůj slib daný zločinci, který zemřel vedle něho. Ježíš ho vzkřísí a tento muž se stane  jeho pozemským poddaným. Zločinec potom dostane příležitost přizpůsobit se Božím požadavkům a žít věčně pod vládou Království. Je jisté, že se z této biblické naděje na věčný život na zemi můžeme těšit i my.

Život může mít smysl

Představte si, jaký smysl může tato velkolepá naděje dát našemu životu. Může chránit naši mysl před katastrofálními následky negativního smýšlení. Apoštol Pavel tuto naději přirovnal k životně důležité součásti duchovní výzbroje a řekl, že „naději na záchranu“ si musíme nasadit „jako přilbu“. (1. Tesaloničanům 5:8; Žalm 37:29; Zjevení 21:3, 4)

Tato naděje nám dodává chuť do života. V nastávajícím ráji bude osamělost nahrazena slzami radosti, až díky ‚Bohu, který budí mrtvé,‘ naši drazí blízcí znovu ožijí. (2. Korinťanům 1:9) Potom beznaděj pramenící z tělesné slabosti, bolesti a nepohyblivosti bude zapomenuta, protože ‚chromý bude šplhat jako jelen‘. Lidské „tělo [se] stane svěžejším než v mládí“ a člověk „se vrátí do dnů své mladistvé síly“. (Izajáš 35:6; Job 33:25)

V té době, kdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný‘ “, bude zoufalství z vleklé nemoci pouze matnou vzpomínkou. (Izajáš 33:24). Pocit prázdnoty při chronické depresi se změní v „radování na neurčitý čas“. (Izajáš 35:10) Beznaděj pramenící ze smrtelné nemoci zmizí spolu se smrtí, která je odvěkým nepřítelem lidstva. (1. Korinťanům 15:26)

[Obrázky na straně 8 a 9]

Pevně chovejte v mysli nádhernou naději na Boží nový svět