Atény — Slavná minulost a nesnadná budoucnost

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ŘECKU

NAD aténským mezinárodním letištěm letadlo provádí poslední obrat a přistává. Po dvou letech se vracím na místo, které jsem po dvě desetiletí pokládal za svůj domov. Z historických knih vím, že město dole pod námi mnoho lidí považuje za místo, kde byla založena demokracie.

Na zemi pak konstatuji, že toto slavné a odvážné řecké hlavní město oplývá nejen dějinnými událostmi, uměním a památkami, ale i energickými a optimistickými obyvateli. Uvědomuji si také, že tito přátelští a usměvaví lidé se velmi snaží, aby jejich město fungovalo, a to zvláště proto, že Atény se připravují na olympijské hry, které se zde budou konat v roce 2004.

Slavná minulost

Počátek Atén sahá do 20. století před Kristem a jméno dostaly podle řecké bohyně Atény. Dosud můžete kráčet po ulicích, po kterých chodil Sokrates, nebo jít na procházku do školy, kde učil Aristoteles, či sledovat hloubavou tragédii nebo komedii právě na tom jevišti, kde uváděli své hry Sofoklés a Aristofanés.

Atény byly jedním z prvních městských států a jejich nejslavnější období neboli zlatý věk spadá do 5. století př. n. l. V tomto období se demokratické Atény významně podílely na vítězstvích Řeků nad Persií a staly se literárním a uměleckým střediskem Řecka. Tehdy bylo také vystavěno mnoho slavných architektonických památek, z nichž nejznámější je velkolepý Parthenón.

Atéňané se sice vymanili z područí Peršanů, ale později podlehli náporu svého dlouholetého nepřítele, Spartě, která ležela v blízkosti jejich země. V následujících staletích byly Atény podrobeným městem, kterému postupně vládla Makedonie, Řím, byzantští císaři z Konstantinopole, franští vévodové z křížových výprav a Turkové. Když v roce 1829 získali Řekové nezávislost, byly Atény malým provinciálním městem, v němž bydlelo jen několik tisíc lidí.

Novodobá realita

Od roku 1834, kdy se Atény staly hlavním  městem Řecka, začalo město velmi rychle růst. V současnosti se rozkládá asi na 450 čtverečních kilometrech atické planiny. Jeho předměstí se táhnou podél svahů hor Parnas, Pentelikon a Hymettos do velké vzdálenosti. V této metropoli žije více než čtyři a půl milionu lidí, což je skoro 45 procent obyvatel Řecka. Město vznikalo převážně bez nějakého plánu či regulace. Podle jednoho odhadu byla více než třetina příbytků postavena nezákonně a jen malá část dnešních Atén není z betonu.

Většina domů v moderních aténských sídlištích připomíná svým tvarem krabice a je postavena z litého betonu. Město vypadá, jako by bylo přikrčené ve slunci, jen tu a tam trčí nějaký starověký sloup, a celé je zahaleno v šedavém oblaku prachu, který vzniká působením průmyslu a provozem motorových vozidel.

Atény jsou podobně jako jiné moderní metropole sužovány smogem. Mrak smogu, kterému místní obyvatelé říkají nefos, se tvoří jen několik metrů nad lesem televizních antén. Smog působí erozi starověkých památek tak rychle, že archeologové zvažovali, zda by nebylo vhodné nad Akropolí vybudovat skleněný kryt. Varování kvůli znečištění jsou něčím běžným. Když povětrnostní podmínky způsobí, že hory obklopující Atény smog zadrží, může být nefos pro lidi smrtelně nebezpečný. V takových dnech je zakázáno jezdit soukromým autem do centra města, továrny omezují spotřebu pohonných látek, starším lidem je doporučováno, aby nevycházeli, a Atéňané jsou žádáni, aby nechali auto doma.

O víkendu Atéňané hromadně opouštějí město. „Skočte do auta,“ říká zkušený Atéňan Vasilis, který si v jedné z kaváren pochutnává  na medovém moučníku posypaném ořechy a popíjí k tomu šálek hořké kávy. „A již za pár hodin jste v horách nebo u moře.“ To znamená, že sice můžete skočit do auta, ale než se dostanete ven z města, strávíte několik hodin v dopravní zácpě.

Úklid a úpravy města

Atény však tvrdí, že to s úklidem myslí vážně, což také přesvědčivě dokazují. Například do velké části městského obchodního centra není vozidlům vjezd povolen. Před tím, než byly tyto obchodní třídy uzavřeny, patřily k nejpřeplněnějším ulicím. Auta se pohybovala průměrnou rychlostí pět kilometrů v hodině, což je volné procházkové tempo. Nyní místo dlouhých dopravních kolon jsou zde stromy ve velkých květináčích a místo obvyklé zvukové kulisy tvořené řazením rychlostí a vytím skútrů je slyšet ptačí zpěv. Město se dokonce snaží změnit tradiční zvyk ve středomořské oblasti a žádá zaměstnance, aby přestali jezdit domů na siestu, protože to představuje další dvě hodiny dopravní špičky.

V kanceláři Nikose Jatrakose, který je zástupcem starosty Atén, vládne atmosféra zdrženlivého optimismu. Když jsem se zmínil, že dostat se do jeho kanceláře pro mě znamenalo dvě vyčerpávající hodiny, soucitně přikývl. „Nezapomeňte však, že v roce 2004 budou olympijské hry,“ rychle zdůrazňuje. „Zavázali jsme se, že město zdokonalíme, a to také uděláme.“ Konstantin Bakouris, který je hlavním organizátorem her, poznamenává: „Musíme hry dobře [zajistit]. V našem výhledu do budoucnosti se však řídíme tím, co bude zapotřebí zítra. . . . Musíme dělat věci, o kterých víme, že budou nějakou dobu trvat.“

Skutečnost, že Atény budou v roce 2004 pořádat olympijské hry, vyvolala vlnu nebývalé aktivity a rozvoje. Všude jsou stroje, pomocí nichž se dělají výkopy do země, aby se zlepšila infrastruktura, vybudovaly se silnice a sportoviště, na kterých se budou hry konat. A nové prodloužení metra o osmnáct kilometrů je skoro hotové. Pokud bude vše probíhat podle plánu, potom v březnu 2001 přistane na novém mezinárodním letišti v Aténách první letadlo. Toto letiště je pokládáno za nejmodernější v Evropě.

 Do roku 2001 bude navíc dokončeno celkem 72 kilometrů nových dálnic. Díky tomu bude dopravní provoz odkloněn mimo centrum Atén a podpoří se tím využívání veřejné dopravy. Předpokládá se, že se tím počet aut v centru města sníží o více než 250 000 denně a znečišťování ovzduší klesne o 35 procent. Díky novému biologickému zpracování odpadní vody v celé oblasti Atén by se měla zlepšit čistota pobřežních vod kolem hlavního města. Přeměnit během několika let Atény v nové město, které bude mít lepší dopravní systém, více zeleně a čistější životní prostředí, je náročným cílem.

Čtvrť starých Atén

Atény sice mají nové kancelářské výškové budovy, renovované bulváry a vodotrysky, stylové obchody a rušný život na ulicích, ale pro mnoho lidí navždy zůstanou vesnicí, která je spíše spontánní než ukázněná a spíše neuspořádaná než organizovaná. Tento venkovský kolorit Atén můžeme najít v těch částech města, kde domy ještě mají taškové střechy a balkony, jež jsou ozdobeny železnými mřížemi a muškáty v květináčích.

Abych viděl tyto Atény, jdu se podívat do Pláky, nejstarší části města, která obepíná severní svahy Akropole. Zde je změť úzkých a strmých klikatých uliček, bortící se domy, vinné sklípky, zatoulaní psi a kočky, taverny a dvoukolé vozíky. Tato oblast si zachovala bouřlivý karnevalový charakter minulosti, který přitahuje turisty. Chodníky jsou lemovány stoly, jež mají někdy jednu nohu kratší, a kolem stolů jsou malé židle. Číšníci se snaží přilákat zákazníky tím, že v rukou drží otevřené jídelní lístky.

 Hudbu flašinetářů přehlušuje zvuk mopedů. Před obchody se suvenýry visí celé řady peněženek z čerstvě vyčiněné kůže. V bitevních šicích zde stojí armády šachových figurek z mramoru, které zobrazují řecké bohy, jsou zde loutky předvádějící lidové tance a keramické větrné mlýny, které se točí. Je zřejmé, že tento kout města tvrdě odolává jakémukoli pokusu o modernizaci.

Co nabízejí k vidění a slyšení noční Atény

Návštěva Atén by bez ukázky kulturního bohatství města skutečně nebyla úplná. Dnes večer jsem se rozhodl jít s manželkou na symfonii do renovovaného římského Herodova amfiteátru, který leží na jižním svahu Akropole. Pěšky se lze do tohoto divadla dostat tichou, slabě osvětlenou cestičkou pod tmavými siluetami borovic. Skrze stromy se působivě rýsuje osvětlená fasáda z okrových kamenů. Koupili jsme si lístky do jedné z horních řad a tak stoupáme vzhůru po mramorových schodech a římským portálem potom vcházíme do amfiteátru.

Na chvíli se zastavujeme, abychom si tento moment vychutnali — sametově černá obloha, měsíc skoro v úplňku za útržky závojovitých mraků a světlomety, které z vnitřní strmé poloviny kužele amfiteátru vytvářejí nádhernou kulisu. Podél soustředných řad z bílého mramoru se pohybují stovky lidí hledající své místo a v tomto rozlehlém divadle, které může pojmout pět tisíc diváků, se zdají být maličcí a vzdálení. Kamenná sedadla jsou ještě vyhřátá od slunce a tyto kameny po tisíciletí odrážely zvuk divadelních her, hudby, smíchu a potlesku.

Opomenout nelze ani četná muzea tohoto města. Nejvýznačnější z nich je Národní archeologické muzeum s jeho působivým a úplným přehledem staletí řeckého umění. Mezi další muzea, která stojí za to navštívit, patří Muzeum kykladského umění a Byzantské muzeum. V aténské koncertní síni Mégaron, což je majestátní mramorová budova s vynikající akustikou, se od roku 1991 celoročně konají představení opery, baletu a klasické hudby. A v mnoha tradičních tavernách si samozřejmě můžete poslechnout řeckou lidovou hudbu.

Vítejte!

Novodobé Atény mají slavnou minulost a čelí tlakům budoucnosti. Lidé v tomto městě se však s humorem, vynalézavostí a s filótimo, neboli doslova s láskou k sebeúctě, naučili přizpůsobovat se, jak nejlépe dovedou. Pro většinu turistů zůstávají Atény fascinujícím a kulturně bohatým městem.

[Mapa na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Atény

[Obrázek na straně 14]

Parthenon, starověký pohanský chrám, který sloužil jako kostel i mešita

[Obrázek na straně 15]

V Aténách žije více než čtyři a půl milionu lidí

[Obrázek na straně 16]

Taverna v Pláce, nejstarší části Atén

[Podpisek]

M. Burgess/H. Armstrong Roberts

[Obrázek na straně 17]

Pro některé obchody se suvenýry jsou příznačné balkony

[Podpisek]

H. Sutton/H. Armstrong Roberts