Hluboké tajemství

„Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.“ — Všeobecná deklarace lidských práv

AŽ SI příště dáte do kávy cukr, vzpomeňte si na Prevota, který žil na Haiti a kterému byla nabídnuta výhodná práce v jiné karibské zemi. Místo toho byl za osm dolarů prodán.

Prevota postihl stejný osud jako tisíce jeho zotročených krajanů, kteří byli šest nebo sedm měsíců nuceni sklízet cukrovou třtinu za nepatrný obnos nebo zcela bez výplaty. Tito zajatci žili ve stísněných podmínkách a špinavém prostředí. Nejdřív jim byl zabaven majetek a potom dostali mačety. Museli pracovat, aby dostali najíst. Když se pokusili utéct, mohli být zbiti.

Podívejme se na případ Lin-Lin, dívky z jihovýchodní Asie. Když jí bylo třináct let, zemřela jí matka. Agentura zajišťující zaměstnání ji od jejího otce koupila za 480 dolarů a slíbila jí dobrou práci. Cena, kterou za ni zaplatili, byla označena jako „záloha na její mzdu“, což je spolehlivý způsob, jak ji k novým majitelům trvale připoutat. Místo slušného zaměstnání se Lin-Lin dostala do nevěstince, kde za ni klienti majiteli platí čtyři dolary na hodinu. Lin-Lin je v podstatě vězněm, protože nemůže odejít, dokud nebude zaplacen její dluh. Do tohoto dluhu jsou započítány úroky, výlohy a to, co za ni zaplatil majitel nevěstince. Pokud Lin-Lin odmítne vyhovět přáním svého zaměstnavatele, výsledkem může být bití a mučení. A co je horší, pokusí-li se utéct, může být zabita.

Svoboda pro všechny?

Většina lidí si myslí, že otroctví již neexistuje. Skutečně, po četných konferencích, prohlášeních a výnosech bylo otroctví ve většině zemích oficiálně zakázáno. Všude je silně proklamován odpor k otroctví. Zákony států jej zakazují a jeho zrušení ukládají mezinárodní právní listiny, zvláště článek 4 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, který je citován výše.

Otroctví však stále existuje a dobře prosperuje, přestože pro některé lidi to je hluboké tajemství. Od Phnompenhu po Paříž, od Mumbaí po Brasílii jsou miliony našich bližních — mužů, žen i dětí — nuceny pracovat jako otroci nebo za otrockých podmínek. Počet lidí, kteří jsou v otroctví, dosahuje stamilionů, jak uvádí organizace Anti-Slavery International, která byla založena v Londýně a je nejstarší institucí sledující nucenou práci. Skutečně, dnes je na světě možná více otroků než kdykoli dříve!

Je pravda, že pro novodobé otroctví není typická ta známá představa okovů, bičů a dražeb. Známějšími formami soudobého otroctví je nucená práce, manželství, kde žena je v postavení otroka, otroctví kvůli dluhům, dětská práce a často i prostituce. Otroky jsou konkubíny, jezdci na velbloudech a dělníci, kteří sklízejí cukrovou třtinu, tkají koberce nebo stavějí silnice. Je pravda, že velká většina těchto lidí nebyla prodána při veřejné dražbě, ale nejsou na tom o nic lépe než jejich předchůdci. V některých případech je jejich život ještě větší tragédií.

Kdo se stane otrokem? Jak se jím stane? Co se dělá pro to, aby se těmto lidem pomohlo? Je úplné odstranění otroctví v dohledu?

 [Rámeček a obrázek na straně 4]

CO JE NOVODOBÉ OTROCTVÍ?

Ani OSN nedokáže po mnohaletém úsilí jasně zodpovědět tuto otázku. Definice otroctví, která byla formulována na konferenci o otroctví v roce 1926, zněla: „Otroctví je postavení nebo stav člověka, nad nímž někdo uplatňuje na základě vlastnického práva určitou nebo úplnou moc.“ Tento termín však umožňuje různou interpretaci. Podle novinářky Barbary Crossetteové „otroctví je označení, které se používá pro špatně placené dělníky v oděvním a sportovním průmyslu v zahraničí a pro dělníky v amerických městech, kteří pracují v podnicích, kde jsou nevyhovující podmínky a kde dostávají jen minimální mzdu. Používá se k odsouzení sexuálního průmyslu a práce ve věznicích.“

Mike Dottridge, který je ředitelem organizace Anti-Slavery International, říká: „Jelikož se zdá, že otroctví nabývá nových forem, nebo se toto slovo používá na více situací, existuje nebezpečí, že se tím jeho závažnost oslabí, nebo dokonce zmenší.“ Podle pana Dottridgeho „typickým prvkem otroctví je vlastnění člověka anebo ovládání něčího života“. Patří k tomu i nátlak a omezování pohybu, tedy skutečnost, že „někdo nemůže od svého zaměstnavatele svobodně odejít a najít si jiného“.

Dopisovatel The New York Times A. M. Rosenthal uvádí: „Otroci žijí otrocký život — vyčerpávající práce, znásilňování, hlad, mučení a naprostá degradace.“ Pan Rosenthal dodal: „Otrok stojí padesát dolarů, a tak je [majitelům] skutečně jedno, jak dlouho otroci zůstanou naživu, než budou jejich těla hozena do nějaké řeky.“

[Podpisek obrázku]

Ricardo Funari