Když je láska slepá

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

PŘEDSTAVTE SI, že hledáte nevěstu, ale jste silně krátkozrací a dívky vhodné na vdávání vycházejí až po setmění. V takové nepříjemné situaci je sameček martináčka habrového. Tento elegán z říše hmyzu má však něco, co mu takový obrovský úkol usnadňuje.

V letních měsících je náš budoucí nápadník tlustou housenkou, která zhltne všechno, na co přijde. Když se na jaře vynoří z kukly, je z něj nádherný motýl, jenž má již dostatečné zásoby potravy na celý svůj krátký život.

Problémy s potravou má tedy martináček vyřešeny a může se soustředit na úkol najít si družku. Kdyby s sebou nenosil jedno užitečné zařízení, potom najít samičku při měsíčním světle by bylo stejně nesnadné, jako najít jehlu v kupce sena.

Z drobounké hlavičky tohoto nočního motýla trčí jako jemné kapradí dvě tykadla. Tyto nepatrné vějířkovité útvary jsou možná tím nejdůmyslnějším zařízením na detekci pachů, jaké na zemi existuje. Tykadla mají navíc tak vysokou citlivost, že zachytí i nepatrné stopy feromonu neboli „parfému“, který samička ochotně vypouští.

Samiček sice může být málo, ale jejich silný feromon působí jako čichový navigační signál. Samečkova tykadla jsou tak citlivá, že mohou vypátrat samičku vzdálenou skoro 11 kilometrů. Tím jsou všechny překážky překonány a motýlí mladík se nakonec setkává se svým dívčím protějškem. V hmyzím světě si láska může dovolit být slepá — přinejmenším v tomto případě.

V Božím stvoření je množství takových úchvatných detailů a neobvyklých konstrukčních řešení. Žalmista napsal: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti.“ (Žalm 104:24)

[Podpisek obrázku na straně 10]

© A. R. Pittaway