Lamu — Ostrov ztracený v čase

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

DO NATAŽENÝCH plachet se opíral slaný vánek a malou dřevěnou loď poháněl kupředu. Na stěžni vysoko nad palubou pozorovatel vyhlížel na obzoru zemi a přitom přivíral oči kvůli oslnivému třpytu Indického oceánu. To bylo v 15. století n. l. a tito námořníci hledali ostrov Lamu.

Zlato, slonovina, koření a otroci — to vše nabízela Afrika. Lákáni africkými poklady a touhou po objevech se neohrožení muži plavili z dalekých zemí k pobřeží východní Afriky. Námořníci při hledání pokladů vzdorovali bouřlivým vodám a silnému větru. Namačkáni v těsných dřevěných plavidlech se vydávali na daleké cesty.

Na poloviční cestě podél pobřeží východní Afriky nabídla skupinka ostrovů, souostroví Lamu, těmto mořeplavcům a jejich chatrným lodím skrytý, bezpečný přístav chráněný korálovými útesy. Zde mohli námořníci zásobit svá plavidla pitnou vodou a jídlem.

V 15. století byl ostrov Lamu prosperujícím obchodním a zásobovacím střediskem. V 16. století sem připlouvali portugalští námořníci a našli zde zámožné obchodníky, kteří nosili hedvábné turbany a plandavé kaftany. Zlaté kroužky zdobily paže a kotníky naparfémovaných žen, které se procházely po úzkých ulicích. Přístaviště bylo obsypáno plně naloženými námořními loděmi, které měly svinuté plachty a které se pod tíhou naloženého zboží určeného pro cizinu téměř potápěly. Otroci, jež byli připoutáni jeden k druhému, se choulili ve skupinách a čekali, až budou nahnáni na arabské plachetnice, kterým se říká dhau.

První evropské objevitele překvapilo, že na Lamu našli hygienická zařízení a architektonické projekty na vysoké úrovni. Domy s výhledem na moře byly postaveny z ručně vytesaných korálových bloků z místních lomů a těžké dřevěné dveře, které byly nádherně vyřezávané, chránily vchod. Domy byly uspořádány v řadách tak, aby chladný mořský vánek foukal do úzkých ulic a byl tak osvěžením v parném horku.

Domy zámožnějších obyvatel byly velké a prostorné. Do koupelen byla pomocí primitivní instalace zavedena pitná voda. Odpadní kanalizace byla stejně působivá jako kanalizace v mnoha evropských zemích v té době, a možná byla ještě rozvinutější. Velké kanály vytesané do kamene se svažovaly směrem k moři a odváděly odpadní vodu do hlubokých vsakovacích jam, jež byly umístěny daleko od zdrojů pitné vody. V kamenných nádržích, které zásobovaly domy pitnou vodou, byly rybky, jež se živily larvami moskytů, a tak se snižovalo množství bodavého hmyzu.

V 19. století Lamu ve velkém množství zásoboval zaoceánské dhau slonovinou, olejem, semeny, zvířecí kůží, krunýři želv, zuby hrochů a otroky. Časem se však blahobyt začal z ostrova Lamu vytrácet. Mor, nájezdy nepřátelských kmenů a omezení uvalená na obchod s otroky způsobily, že ztrácel na své ekonomické důležitosti.

 Návrat do minulosti

Plavit se dnes do přístavu Lamu je jako vrátit se do minulosti. Z blankytné plochy Indického oceánu neustále fouká vítr. Světle tyrkysové vlny omývají pláže s bílým pískem. Starobylé dřevěné dhau plachtí podél pobřeží a jejich bílé trojúhelníkové plachty připomínají letící motýly. Lodě, které směřují do přístavu na ostrově Lamu, jsou naloženy rybami, ovocem, kokosovými ořechy, dobytkem a kuřaty a jsou na nich také pasažéři.

Mužům, kteří v docích vykládají dřevěná plavidla, poskytují palmy šumící v horkém vánku slabý stín. Na trhu je rušno, protože lidé si hlučně vyměňují zboží. Tito obchodníci nehledají zlato, slonovinu nebo otroky, ale banány, kokosové ořechy, ryby a košíky.

Ve stínu obrovského mangovníku muži splétají z vláken sisalu dlouhé provazy a opravují plachty, které pohánějí jejich dřevěné dhau. Úzké ulice jsou plné lidí pohybujících se sem a tam. Obchodníci odění v dlouhých, plandavých bílých rouchách volají ze svých přeplněných obchodů a kývají na zákazníky, aby přišli a prohlédli si jejich zboží. Osel s námahou táhne dřevěný vůz s těžkými pytli obilí a klestí si cestu skrze proudící zástupy lidí. Obyvatelé ostrova Lamu se z jedné části ostrova na druhou dopravují pěšky, protože zde nejsou žádná motorová vozidla. Na tento ostrov je možné dostat se jen lodí.

Když je slunce v poledne v nadhlavníku, zdá se, že se zastavil čas. V tomto nesnesitelném horku se prochází jen málo lidí, a dokonce i osli  stojí nehybně s pevně zavřenýma očima a čekají, až vedro ustoupí.

Když slunce začne zapadat a teploty klesají, ospalý ostrov ožívá. Obchodníci otevírají těžké vyřezávané dveře, aby obnovili prodej, a budou při svitu zapálených lamp prodávat dál až pozdě do noci. Matky koupají své malé děti a natírají je kokosovým olejem, dokud se jejich kůže neleskne. Ženy sedí na rohožích upletených z vějířových listů kokosových palem a začínají připravovat jídlo. Dosud se tady vaří na otevřeném ohni a ženy připravují výtečná jídla z ryb ochucených aromatickým kořením a z rýže vařené v kokosovém mléce. Lidé jsou přátelští, pohostinní a bezstarostní.

Ačkoli Lamu ztratil svůj původní lesk, tradiční africká kultura z období před dvacátým stoletím tady stále vzkvétá. Život pod horkým tropickým sluncem pokračuje právě tak jako před mnoha staletími. Tady člověk může vidět minulost a současnost zároveň. Lamu je skutečně jedinečný ostrov, který přežil minulost, ostrov ztracený v čase.

[Rámeček a obrázek na straně 16 a 17]

Naše návštěva Lamu

Nedávno jsme jako skupina navštívili ostrov Lamu, ale ne proto, abychom kupovali či prodávali zboží. Přijeli jsme navštívit naše křesťanské bratry a sestry — naše spoluvěřící z řad svědků Jehovových. Letěli jsme lehkým letadlem nad rozeklaným keňským pobřežím směrem na sever. Hluboko pod námi vlnky omývají pobřeží s bujnými zelenými tropickými pralesy, které je lemováno pásem bílého písku. Náhle jako by z ničeho nic jsme uviděli souostroví Lamu, které se podobalo třpytivým drahokamům v tyrkysovém moři. Jako obrovský africký orel jsme zakroužili nad ostrovy a vrátili se nad pevninu, kde jsme začali klesat a přistáli jsme na malé přistávací dráze. Vysedli jsme, šli k mořskému pobřeží, nastoupili do dřevěného dhau a vydali se na cestu k Lamu.

Byl nádherný slunečný den a mořský vítr byl teplý a osvěžující. Když jsme se přiblížili k ostrovu, všimli jsme si, že na přístavním molu je plno lidí. Silní muži přenášeli na zádech těžký náklad z lodí a ženy, které nosily na hlavě zboží, se pohybovaly s půvabnou obratností. Se zavazadly jsme se tlačili skrz zástup lidí a zastavili se ve stínu palmy. Za několik minut jsme se setkali s našimi křesťanskými bratry, kteří nás srdečně pozvali k sobě domů.

Ráno jsme se vzbudili ještě před svítáním, abychom se na pobřeží sešli s bratry a sestrami. Cesta na sborové shromáždění byla dlouhá a měla trvat několik hodin. Na cestu jsme si vzali pitnou vodu, klobouk se širokou krempou a dobré turistické boty. Se světlem úsvitu v zádech, jsme se vypravili na plavbu k pevnině, kde se konalo shromáždění.

Bratři využili příležitost a vydávali svědectví těm, kdo byli na  palubě, a než jsme dopluli do přístavu, vedli jsme několik biblických rozhovorů a rozšířili několik časopisů. Opuštěná silnice, po které jsme měli jít, byla rozpálená a prašná. Dostali jsme radu, abychom se — až budeme procházet neobydlenou buší — měli na pozoru před divokými zvířaty včetně osamělých slonů, kteří občas přejdou přes silnici. Bratři šli k našemu cíli volným krokem a byli veselí a šťastní.

Zanedlouho jsme došli do malé vesnice, kde jsme se setkali s ostatními členy sboru, kteří přišli ze vzdálených míst. Jelikož je sál daleko, konají se v jednom dnu čtyři sborová shromáždění.

Shromáždění probíhají v malé škole postavené z neopracovaného kamene, s nedokončenými okny a dveřmi. Ve třídě nás bylo patnáct, seděli jsme na úzkých dřevěných lavičkách a měli jsme užitek z pěkného, povzbudivého a poučného programu, který byl založen na Bibli. Zdálo se, že nikomu nevadilo nesnesitelné horko sálající z tenké střechy nad našimi hlavami. Všichni byli rádi, že jsou spolu. Po čtyřhodinovém shromáždění jsme se rozloučili a každý odešel jiným směrem. V době, kdy jsme se vraceli na Lamu, zlatavé slunce zapadalo za obzor.

Ten večer jsme se za chladné noci sešli s rodinami svědků, kteří žijí na Lamu, a něco málo jsme pojedli. V následujících dnech jsme při kazatelské činnosti procházeli úzkými, větrnými ulicemi a hledali lidi, kteří hladoví po biblické pravdě. Horlivost a smělost těch několika málo bratrů a sester nás povzbudila.

Nakonec nadešel den, kdy jsme se museli rozloučit. Bratři nás vzali k přístavišti a my jsme byli smutní, že musíme odjet. Řekli, že jsme je svou návštěvou povzbudili. Kladli jsme si otázku, zda si uvědomili, jak oni povzbudili nás. Brzy na to, co jsme se dostali na pevninu, jsme nasedli do našeho malého letadla. Když jsme stoupali vzhůru k obloze, podívali jsme se dolů na překrásný ostrov Lamu. Přemýšleli jsme o silné víře bratrů, kteří tam žijí, o tom, jak daleko cestují, aby se zúčastnili shromáždění, a o jejich horlivosti a o lásce pro pravdu. Před dlouhou dobou bylo v Žalmu 97:1 zaznamenáno toto proroctví: „Sám Jehova se stal králem! Ať má země radost. Ať se radují ty mnohé ostrovy.“ A opravdu! I na takovém vzdáleném ostrově, jakým je Lamu, dostávají lidé možnost radovat se z nádherné naděje na budoucí ráj pod Božím Královstvím. (Zasláno.)

[Mapy a obrázek na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

AFRIKA

KEŇA

LAMU

[Podpisek obrázku na straně 15]

© Alice Garrard

[Podpisek obrázku na straně 16]

© Alice Garrard