Petra — Město vytesané do skály

MNOHÁ města starověkého světa se rozkládala na důležitých řekách, které se díky velkému množství vody využívaly k zavlažování a k ochraně. Ale na severozápadním okraji Arabské pouště existovalo město, které získalo význačné postavení právě kvůli nedostatku vody. Jmenovalo se Petra.

V pouštních zemích okolo Středozemního moře byla vzdálená města spojena karavanními trasami, podobně jako je dnes pevnina protkána silnicemi. Ale stejně jako auta potřebují benzinové pumpy, rovněž velbloudi — i přes jejich legendární vytrvalost — potřebují zastavit, aby se napili. Před dvěma tisíci lety byla jednou z nejznámějších občerstvovacích stanic na Středním východě právě Petra.

Město Petra stálo na křižovatce dvou důležitých obchodních cest. Jedna spojovala Rudé moře s Damaškem a druhá Perský záliv s Gazou, která leží na pobřeží Středozemního moře. Karavany, jež vyšly od Perského zálivu a vezly drahocenný náklad koření, se po týdny musely potýkat s drsnou Arabskou pouští, dokud nakonec nedošly do chladného, úzkého kaňonu Siq, který byl vstupní branou do Petry. Petra pro karavanu znamenala jídlo, ubytování a především chladnou, občerstvující vodu.

Obyvatelé Petry tento komfort samozřejmě  neposkytovali zdarma. Římský historik Plinius podává zprávu, že mimo poplatky za krmivo a ubytování se musely strážím, vrátným, kněžím a královým služebníkům dát dary. Ale díky tomu, že se v bohatých evropských městech dalo koření a parfémy prodat za přemrštěné ceny, mohly karavany stále přicházet a tak plnit pokladny města Petry.

Uchovávání vody a dobývání kamene

V Petře každým rokem spadne asi jen patnáct centimetrů srážek a není tam prakticky žádný potok. Odkud tedy obyvatelé Petry získávali drahocennou vodu, aby město přežilo? Do tvrdé skály vytesali kanály, nádrže a cisterny. Za čas byla prakticky každá dešťová kapka, která v okolí Petry spadla, zachycena a uchována. To, jak si obyvatelé Petry s vodou mistrovsky poradili, jim umožnilo pěstovat plodiny, chovat velbloudy a postavit obchodní centrum, jehož obchodníci bohatli na prodeji vonné pryskyřice a myrhy. I dnes klikatý kamenný kanál přepravuje vodu po celé délce kaňonu Siq.

Jestliže obyvatelé Petry byli důmyslní v tom, jak si poradit s vodou, pak v oboru kamenictví byli mistry. Už samotné jméno Petra, což znamená „Skalní masiv“, vyvolává představu kamene. A Petra skutečně byla kamenným městem, jemuž se nepodobalo žádné jiné město v římském světě. Nabatejci, stavitelé města, do tvrdé skály trpělivě vytesávali domy, hrobky a chrámy. Hory z červeného pískovce, ve kterých byla Petra skryta, se k tomu dobře hodily, a tak v prvním století n. l. vyrostlo uprostřed pouště monumentální město.

Od obchodu k turistice

Před dvěma tisíciletími Petra zbohatla díky obchodu. Ale když Římané našli cestu na Východ po moři, obchod s kořením po pevnině upadl a Petra byla nakonec ponechána napospas poušti. Avšak dílo pouštních kameníků nezmizelo. Nyní každým rokem navštíví Jordánsko půl milionu turistů, aby spatřili načervenalé město Petra, jehož budovy stále svědčí o jeho slavné minulosti.

Když návštěvníci procházejí chladným asi kilometr dlouhým kaňonem Siq, náhle se v zatáčce objevuje Klenotnice — velkolepá stavba, jejíž průčelí bylo vytesáno do velké skalní stěny. Jen málokterý člověk zapomene na první dojem, který na něj udělá tato stavba, jež patří mezi nejzachovalejší budovy z prvního století. Toto impozantní dílo bylo pojmenováno podle obrovské kamenné hrobky, která zkrášlovala vrchol budovy jako koruna a ve které bylo uloženo zlato a drahokamy.

Jak se kaňon postupně rozšiřuje, turista vstupuje do rozlehlého přírodního amfiteátru z pískovcových stěn, které jsou plné jeskyní. Avšak tím, co ho zaujme nejvíce, jsou hrobky. Ty jsou vytesané do skalní stěny a jsou tak vysoké, že návštěvníci, kteří se odvážili vstoupit do jejich temných zákoutí, vypadají jako trpaslíci. Sloupořadí a divadlo dokládají, že během prvního a druhého století byli ve městě Římané.

Dnešní beduíni, potomci Nabatejců, nabízejí pro méně energické turisty jízdu na velbloudu, prodávají suvenýry nebo napájejí stáda koz u nádrží, které byly v Petře kdysi vybudovány a které hasí žízeň lidí i zvířat. Staré dlážděné silnice Petry jsou stále určeny výhradně velbloudům, koním a oslům. Tak se dnes ve městě ozývají stejné zvuky jako v minulosti, kdy silnicím kraloval velbloud a Petra ovládala poušť.

Když slunce nad městem zapadá, načervenalá barva skalních masivů je sytější a přemýšliví návštěvníci možná uvažují o tom, jaké ponaučení si můžeme z Petry odnést. Město nepochybně svědčí o lidské vynalézavosti v tom, jak využívat omezené zdroje i v tak nehostinném prostředí. Ale také slouží jako připomínka toho, že všechen hmotný majetek může příliš rychle ‚uletět k nebesům‘. (Přísloví 23:4, 5)

[Podpisek obrázku na straně 18]

Vložený obrázek: Garo Nalbandian