Jak zvládnout zabijáka

Od našeho dopisovatele v Kanadě

PLÍŽÍ se lesem, nevšímá si mladých a napadá starší. Ten zabiják je ve srovnání se svou kořistí nepatrný. Pohybuje se rychle a nemá dost, dokud zkáza není úplná. Když se oběť pokouší vetřelce zahnat, začíná boj na život a na smrt. Útočník nakonec vítězí.

Kdo je tímto nepřítelem? Útočníkem je malinký lýkohub druhu Dendroctonus ponderosae pocházející ze severoamerického západu. Jeho kořistí je majestátní borovice pokroucená, která se běžně vyskytuje v kanadské provincii Britská Kolumbie.

Přibližně 35 procent zalesněné plochy provincie tvoří borovice pokroucená — opravdu živná půda pro tohoto lýkohuba, který má válcovité tělo a měří od 3 do 8 milimetrů. Nejprve se zaměřuje na nezdravé, staré porosty borovic. Jak však populace tohoto brouka vzrůstá, napadá i zdravé dospělé stromy. (Viz rámeček „Životní cyklus lýkohuba Dendroctonus ponderosae“.) Nedávná epidemie v Britské Kolumbii způsobila jen v jediném roce zánik 30 milionů borovic. Odhaduje se, že z jednoho napadeného stromu se může vyrojit takové množství brouků, které následující rok zlikviduje dva stromy stejné velikosti.

Tento lýkohub je přirozenou součástí ekosystému a spolu s  požáry tito brouci obnovují starší lesy borovic pokroucených. Lidé však svými snahami požáry odhalovat a zdolávat přispěli k zachování velkých ploch lesa s dospělými a staršími porosty stromů. I když tak chrání divokou zvěř, migrační cesty i lesy, které se využívají k rekreaci a k průmyslovým účelům, vzniká také potřeba zvládnout lýkohuba. Jak je tedy možné tyto malinké škůdce v rozsáhlé divočině najít a sledovat? Lze vůbec nějak zastavit spoušť, kterou za sebou zanechávají? A pokud ano, jak?

Jak je vypátrat a sledovat

Má-li se řádění lýkohuba zvládnout, je třeba tohoto brouka nejprve vypátrat. Při letecké kontrole rozsáhlého lesa se hledají stromy, jejichž koruna má rezavou barvu. To ukazuje, že takové stromy jsou napadeny, a v tomto zeleném baldachýnu jsou snadno rozeznatelné. Místo výskytu nákazy a také množství rezavých stromů se zjišťují pomocí globálního navigačního systému (GPS). Data se zaznamenávají a pečlivě ukládají do přenosného počítače. Později jsou zkopírována do kancelářských počítačů a prostřednictvím výkonných geografických informačních systémů přenesena na podrobné mapy lesního porostu. Každé zamořené oblasti je přiděleno číslo a je vytvořen seznam, který uvádí  souřadnice těchto oblastí. To je důležité pro pozemní průzkumný tým, který je vyslán, aby ověřil stupeň zamoření.

Pro lesy nejsou skutečnou hrozbou ty stromy, které dostaly rezavou barvu, ale ty, které jsou zelené a právě napadené. Takové stromy se většinou poznají podle kapek smůly, které jsou kolem otvoru, kudy se brouci provrtali, a také podle toho, že u paty stromu jsou piliny. Všechny napadené stromy jsou označeny umělohmotnou páskou a je na ně barvou napsáno číslo. Poznamenají se rysy terénu, čísla napadených stromů a také další informace, které odpovědným pracovníkům pomáhají rozhodnout, co by se mělo udělat, aby se šíření nákazy zastavilo.

Metody, jak jej zvládnout

Má-li být povoleno vykácení, je nutné, aby zamořená oblast byla dostatečné rozlehlá. V tom případě se vyšle jiná skupina, a ta danou oblast zmapuje. Plán vykácení se předloží ke schválení ministerstvu lesního hospodářství. Dřevorubecká firma je také odpovědná za opětovné zalesnění oblasti a musí se o tyto sazenice starat až do doby, kdy stromy již takovou péči potřebovat nebudou. Tento postup umožňuje nejen zužitkování stromů, ale slouží také k tomu, aby se zabránilo šíření nákazy a aby vyrostla nová vegetace.

V případě, že plošné vykácení porostu není vhodné, může být doporučena léčba či poražení jednotlivých stromů. K tomu může patřit vstříknutí pesticidu do napadeného stromu nebo to, že se strom přímo na místě pokácí a spálí. Tato druhá metoda, která se provádí ke konci zimy nebo brzy na jaře, dříve než se brouci vyrojí, je velmi účinná, ale také náročná na práci. Dale, odborník na vyhledávání a likvidování takových škůdců, časopisu Probuďte se! popsal průběh typického pracovního dne.

„Nejdřív je třeba obratně projet po úzkých cestách, na nichž se stěží vyhnou dvě vozidla a po nichž jezdí také obrovské dřevařské kamiony vezoucí těžký náklad. Z bezpečnostních důvodů používáme vysílačku, abychom měli přehled o tom, co se na silnici děje. Na konci silnice vyložíme sněžné skútry a sáně a vydáváme se hlouběji do lesa. Naše GPS a kompasy jsou pečlivě zabaleny a máme s sebou také ruční motorové pily, benzin, olej, sekery, vysílačky, sněžnice a vybavení první  pomoci. Několik kilometrů naší cesty procházíme močály, vykácenými oblastmi a starými stezkami v divoké přírodě. Když na našich skútrech nebudeme moci jet dále, nasadíme si sněžnice, jež nám, ač s určitými obtížemi, umožňují chodit po sněhu, který je na některých místech až 120 centimetrů hluboký.

Cestu neznámým terénem nám poněkud ztěžuje nošení patnáctikilogramového vybavení. Námahou se nám rozproudila krev v žilách. Jsme opravdu rádi, že jsme dorazili na místo. Ale teď začíná skutečná práce. Vyškolení a kvalifikovaní pracovníci porážejí napadené stromy s přesností profesionálního střelce. Potom nastoupí pracovní četa a začíná stromy řezat na kusy takové délky, které se dají spálit. Kůra se musí spálit úplně, aby se vyhubily larvy. Oheň oceníme zvláště při obědě, když je dvacet stupňů pod nulou. Zahříváme se v jeho teple a naše sendviče rozmrzávají. Pak se vracíme k práci. Avšak v zimním období se velmi rychle začíná stmívat, a to nám připomíná, že je čas jít domů.“

Práce v divočině

Práce lesních dělníků je velmi náročná. Tito schopní lidé se setkávají s různými překážkami, ale zároveň se také mohou těšit ze stvoření, které je obklopuje. K tomu patří úchvatná krajina a nezapomenutelná setkání s divokými zvířaty. Některá setkání jsou neškodná, jako třeba když vám téměř pod nohama s křikem vyletí ze sněhu tetřívek nebo když nešťastná veverka vycupitá ze svého doupěte a celá vystrašená vyběhne vzhůru po dělníkově nohavici. Jiná setkání však mohou být smrtelná — někoho může začít pronásledovat místní grizzly nebo medvěd baribal. Většinou se ale nebezpečí dá minimalizovat tím, že člověk je informovaný a vyškolený, a pracovníci se tak mohou bez velkých obav těšit z okolní divočiny.

V používání technologie, která pomáhá spravovat hodnotné zdroje země, se dosahuje úžasného pokroku. Mnoho svědomitých lidí se snaží chránit a udržovat naše drahocenné stromy tím, že se vypořádávají s takovými nepřáteli, jako je lýkohub Dendroctonus ponderosae. Nepochybně je toho mnohem víc, co se můžeme o našich podivuhodných lesích naučit. Toužíme po době, kdy budeme schopni pečovat o ně v naprostém souladu s původním záměrem.

[Rámeček a nákres na straně 22]

Životní cyklus lýkohuba Dendroctonus ponderosae

Uprostřed léta se dospělá samička tohoto brouka provrtá skrz kůru borovice pokroucené k bělovému dřevu. Po spáření se samečkem naklade asi 75 vajíček. Přitom do bělového dřeva zanese namodralou houbu, která způsobí, že přestane vytékat pryskyřice, jež by mohla brouky zabít. Z vajíček se potom vylíhne larva podobná červu a živí se lýkem (pletivem) stromu. Během týdnů, kdy brouci hostitelský strom úspěšně napadají, strom umírá následkem přerušení příjmu vody a živin. Larvy se přes zimu vyvíjejí a v létě se z nich vylíhnou brouci, kteří odletí a napadnou další stromy, čímž se cyklus opakuje.

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Dospělec

Vajíčka

Larva

Kukla

[Obrázky na straně 22 a 23]

Detail poškozeného stromu

Napadené stromy

Kapky smůly