Přejít k článku

Přejít na obsah

Je správné uctívat Ježíše?

Je správné uctívat Ježíše?

Co říká Bible

Je správné uctívat Ježíše?

V PRŮBĚHU staletí mnozí lidé v křesťanstvu uctívali Ježíše Krista, jako by to byl Všemohoucí Bůh. Ježíš sám však zaměřoval pozornost i uctívání pouze na Jehovu Boha. Například, když ho Ďábel podněcoval, aby mu prokázal akt uctívání, Ježíš řekl: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Matouš 4:10) Ježíš dal později svým učedníkům pokyn: „Nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský.“ (Matouš 23:9)

Ježíš ukázal Samaritánce, jak lidé mají uctívat Boha. Jejich uctívání musí být založené na duchu a pravdě. Skutečně, ‚Otec hledá takové lidi, aby ho uctívali‘. (Jan 4:23, 24) Ano, uctivě vzývat bychom měli pouze Boha. Uctívat kohokoli nebo cokoli jiného by bylo formou modlářství, kterou odsuzují jak Hebrejská, tak Řecká písma. (2. Mojžíšova 20:4, 5; Galaťanům 5:19, 20)

‚Nenaznačuje však Bible, že musíme uctívat také Ježíše?‘ může někdo namítnout. Vždyť v Hebrejcům 1:6 Pavel řekl: „Ať jej [Ježíše] uctívají všichni andělé.“ (King James Version) Jak máme tento text chápat vzhledem k tomu, co Bible říká o modlářství?

Uctívání v Bibli

Za prvé musíme pochopit, co měl Pavel tímto uctíváním na mysli. Použil zde řecké slovo pro·sky·neʹo. Dílo Unger’s Bible Dictionary říká, že toto slovo doslova znamená ‚políbit někomu ruku jako projev hluboké úcty nebo tímto způsobem vzdát hold‘. Dílo An Expository Dictionary of New Testament Words od W. E. Vinea říká, že toto slovo „označuje projev hluboké úcty jak vůči člověku . . . , tak vůči Bohu“. V biblických dobách výraz pro·sky·neʹo často znamenal doslova sklonit se před někým ve vysokém postavení.

Podívejme se na Ježíšovo podobenství o otrokovi, který nebyl schopen splatit svému pánovi značnou sumu peněz. V tomto podobenství se objevuje tvar zmíněného řeckého slova a v překladu King James Version zní daná pasáž takto: „Sluha proto padl a uctíval [určitý tvar slova pro·sky·neʹo] jej [krále] a říkal ‚Pane, měj se mnou trpělivost a vše ti splatím‘ .“ (Matouš 18:26; kurzíva od nás) Dopustil se tento člověk modlářství? Rozhodně ne. Pouze vyjádřil určitý druh hluboké úcty a vážnosti, které králi, jeho pánovi a nadřízenému, náležely.

V Orientu byly v biblických dobách takové projevy pocty nebo vyjádření vážnosti poměrně běžné. Jákob se při setkání se svým bratrem Esauem sedmkrát poklonil. (1. Mojžíšova 33:3) Josefovi bratři se před ním vrhli k zemi neboli vzdali mu poctu vzhledem k jeho postavení u egyptského dvora. (1. Mojžíšova 42:6) Ve světle těchto skutečností můžeme lépe porozumět tomu, k čemu došlo, když astrologové našli malého Ježíše, jehož považovali za ‚narozeného krále Židů‘. Podle překladu King James Version zpráva říká, že „padli na zem a uctívali [pro·sky·neʹo] ho“. (Matouš 2:2, 11)

Je tedy jasné, že slovo pro·sky·neʹo, jež je v některých Biblích překládáno jako „uctívat“ není vyhrazeno výlučně pro vyjádření zbožné úcty k Jehovovi Bohu. Může se také týkat projevování vážnosti a cti jiné osobě. Aby nedošlo k nesprávnému pochopení slova pro·sky·neʹo Hebrejcům 1:6, některé překlady Bible toto slovo překládají jako ‚poklonit se‘ (Ekumenický překlad), ‚klanět se‘ (Petrů), „vzdát hold“ (New Jerusalem Bible), „prokázat čest“ (The Complete Bible in Modern English) nebo ‚vzdát mu poctu‘ (Překlad nového světa).

Ježíš si zaslouží poctu

Zaslouží si Ježíš takovou poctu? Rozhodně ano. Apoštol Pavel v dopise Hebrejcům vysvětluje, že Ježíš se jako ‚dědic všeho‘ ‚posadil po pravici Majestátu ve výšinách‘. (Hebrejcům 1:2–4) Proto ‚má v Ježíšově jménu klekat každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a každý jazyk má otevřeně uznávat, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce‘. (Filipanům 2:10, 11)

Je vynikající, že Kristus brzy využije svého vyvýšeného postavení a velké výkonné moci, která je s tím spojena, aby celou tuto zemi přeměnil v ráj. Pod Božím vedením a na základě své výkupní oběti zbaví svět všeho smutku, bolesti a trápení k prospěchu těch, kdo se podřídí jeho spravedlivé vládě. Nezaslouží si snad, abychom mu projevovali čest a vážnost a abychom ho poslouchali? (Žalm 2:12; Izajáš 9:6; Lukáš 23:43; Zjevení 21:3, 4)

„Bůh vyžadující výlučnou oddanost“

Bible však jasně ukazuje, že naše uctívání ve smyslu hluboké náboženské úcty a oddanosti musí být projevováno jedině Bohu. Mojžíš napsal, že je to „Bůh vyžadující výlučnou oddanost“. A Bible nás vybízí, abychom ‚uctívali Toho, který udělal nebe a zemi a moře a prameny vod‘. (5. Mojžíšova 4:24; Zjevení 14:7)

Ježíš určitě hraje v pravém uctívání klíčovou roli a zaslouží si čest a vážnost. (2. Korinťanům 1:20, 21; 1. Timoteovi 2:5) Jedině jeho prostřednictvím můžeme přistupovat k Jehovovi Bohu. (Jan 14:6) A tak praví křesťané jednají správně, když uctívají pouze Všemohoucího Boha Jehovu.