Náboženská nesnášenlivost je nyní přiznána

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

„BISKUPOVÉ litují ‚hrozných zločinů‘ královny Marie,“ zněl titulek v britských novinách Catholic Herald z 11. prosince 1998. Římskokatoličtí biskupové Anglie a Walesu přiznávají, že „ve jménu katolického náboženství bylo pácháno hrozné bezpráví, například v době reformace vůči protestantům ve Velké Británii“. Kdo byla královna Marie? Jakého bezpráví se dopustila, že to vedlo k takovému doznání? A proč si biskupové Anglie a Walesu ke zveřejnění svého prohlášení vybrali právě tuto dobu?

Marie Tudorovna se narodila roku 1516 v římskokatolické Anglii. Byla jediným dítětem Kateřiny Aragonské — první manželky krále Jindřicha VIII. —, které zůstalo naživu. Matka vychovávala Marii jako oddanou katoličku. Jindřich chtěl dědice, ale Kateřina mu žádného nedala. Když papež odmítl toto manželství zrušit, Jindřich vzal věci do svých rukou a tak připravil cestu protestantské reformaci v Anglii. V roce 1533, čtyři měsíce před tím, než Thomas Cranmer, arcibiskup z Canterbury, prohlásil jeho první manželství za neplatné, se Jindřich oženil s Annou Boleynovou.

 Vzpurný Jindřich zpřetrhal v příštím roce všechny svazky s Římem a stal se nejvyšším představitelem anglikánské církve. Marie, která byla nyní pokládána za nemanželské dítě, již nikdy více neviděla svou matku, protože Kateřina byla donucena strávit poslední léta svého života v ústraní.

Protestantská nesnášenlivost

Během následujících 13 let byli usmrceni někteří z těch, kdo odmítli uznat Jindřicha jako hlavu církve nebo dále uznávali autoritu papeže. Jindřich zemřel v roce 1547 a po něm nastoupil na trůn devítiletý Eduard, jeho jediný legitimní syn, kterého měl se třetí ze svých šesti manželek. Eduard a jeho rádci se pokoušeli zavést v Anglii protestantství. Římští katolíci byli za své náboženství pronásledováni a z kostelů byly odstraněny sochy a oltáře.

Zákazy týkající se tištění a čtení Bible v angličtině byly brzy zrušeny a církevní bohoslužby, do nichž bylo zahrnuto čtení Bible, se měly namísto v latině vést v angličtině. V roce 1553 však Eduard ve věku pouhých patnácti let zemřel na tuberkulózu. Marie byla pokládána za právoplatnou nástupkyni a stala se anglickou královnou.

Katolická nesnášenlivost

Zpočátku byli 37letou Marií lidé nadšeni, ta však svou popularitu brzy ztratila. Její poddaní si zvykli na protestantství a Marie byla nyní rozhodnuta zavést v zemi znovu římské katolictví. V krátké době byla všechna Eduardova náboženská ustanovení zrušena. Jménem národa Marie požádala papeže o odpuštění. Anglie se znovu stala římskokatolickou zemí.

Usmíření s Římem vyvolalo novou vlnu pronásledování protestantů. Byli přirovnáváni ke zhoubnému boláku, který je třeba vyříznout dříve, než zachvátí celé tělo. Mnozí z těch, kdo odmítli přijmout nauky římskokatolické církve, byli zaživa upáleni na hranici.

Potrestání kacířů

Prvním, kdo za vlády Marie zemřel, byl John Rogers. Sestavil knihu, která je dnes známa jako Matthewova Bible a byla podkladem pro překlad King James Version. Když John Rogers pronesl kázání proti římskému katolictví, v němž varoval před „zhoubným papeženstvím, modlářstvím a pověrami“, byl rok vězněn a v únoru 1555 byl za kacířství upálen.

Jako kacíř byl označen také John Hooper, biskup z Gloucesteru a Worcesteru. Prohlašoval, že je zákonné, aby se duchovní ženili, a že rozvod na základě cizoložství je přípustný. Popíral také, že při mši je Kristus tělesně přítomen. Hooper byl doslova zaživa upečen a tato nesmírně bolestivá smrt trvala skoro tři čtvrtě hodiny. Když měl být upálen sedmdesátiletý protestantský kazatel Hugh Latimer, povzbuzoval Nicholase Ridleye, spolureformátora, který měl také zemřít na hranici, těmito slovy: „Hlavu vzhůru, bratře Ridley, a chovej se jako muž. Dnes z Boží milosti zažehneme v Anglii svíci, která — jak věřím — nebude nikdy uhašena.“

Jako kacíř byl odsouzen i Thomas Cranmer, který byl za vlády Jindřicha a Eduarda prvním protestantským arcibiskupem z Canterbury. Ačkoli se zřekl svého protestantského přesvědčení, v poslední chvíli se úplně obrátil a veřejně odsoudil papeže jako nepřítele Krista. Do ohně dal nejdříve svou pravou ruku, protože se provinila tím, že podepsala zřeknutí se víry.

Nejméně 800 bohatých protestantů uteklo do bezpečí za hranice a během následujících tří let a devíti měsíců, než Marie zemřela, bylo v Anglii upáleno na  hranici nejméně 277 lidí. Mnozí z nich byli obyčejní lidé, kteří měli úplný zmatek v tom, v co by měli věřit. Mladí lidé vyrůstali v prostředí, které papeže odsuzovalo, a nyní byli trestáni za to, že mluvili proti němu. Jiní lidé si navykli číst si Bibli sami a vytvářet si vlastní náboženské názory.

Pomalá, nesmírně bolestivá smrt mužů, žen i dětí, kteří byli upáleni na hranici, mnoho lidí vyděsila. Historička Carolly Ericksonová popisuje scénu, která byla typická: „Velmi často bylo dříví na oheň čerstvé nebo sítina na podpal příliš mokrá a nerozhořela se tak rychle. Váčky střelného prachu, které byly k ukrácení muk přivazovány obětem k tělu, někdy odsouzence nezabily, ale jen zmrzačily anebo vůbec nevybuchly.“ Odsouzenci neměli v ústech roubík, a tak „často bylo slyšet jejich křik a modlitby až do chvíle, kdy zemřeli“.

Stále více lidí začalo mít pochybnosti o náboženství, které musí upalovat lidi na hranici, aby prosadilo své nauky. Vlna soucitu s těmito oběťmi podnítila tvůrce balad ke skládání písní o protestantských mučednících. John Foxe začal sestavovat knihu Book of Martyrs (Kniha mučedníků), která byla pro protestantské reformátory skoro tak významná jako Bible. Mnozí lidé, kteří na začátku vlády Marie byli římskými katolíky, se na konci její vlády stali protestanty.

Mariin odkaz

Potom, co se Marie stala královnou, prohlásila, že se provdá za dědice španělského trůnu, svého bratrance Filipa. Cizí král a horlivý římský katolík bylo to poslední, co by si většina Angličanů přála. Organizovaná vzpoura protestantů proti tomuto manželství byla neúspěšná a 100 vzbouřenců bylo popraveno. Filip a Marie byli oddáni 25. července 1554, ačkoli Filip nebyl nikdy korunován za krále. Jejich bezdětné manželství však bylo pro Marii, která chtěla mít římskokatolického dědice, zdrojem zármutku.

Mariino zdraví se zhoršovalo a po krátké pětileté vládě zemřela ve věku 42 let. Do hrobu odešla sklíčena zármutkem. Její manžel o ni ztratil zájem a většina poddaných ji nenáviděla. Když zemřela, mnozí Londýňané se na ulicích veselili. Marii se nepodařilo katolicismus obnovit, ale svým fanatismem podpořila protestantismus. Její odkaz výstižně vyjadřuje jméno, pod kterým je známa — Marie Krvavá.

Nesprávně motivované svědomí

Proč Marie nařídila, aby bylo upáleno tolik lidí? Učili ji, že kacíři jsou zrádci Boha, a ona si myslela, že její povinností je ukončit jejich vliv dříve, než nakazí celý národ. Jednala sice podle svého svědomí, ale přehlížela práva jiných lidí, jejichž svědomí je vedlo jiným směrem.

Protestanti však byli úplně stejně netolerantní. I za vlády Jindřicha a Eduarda byli lidé za své náboženské názory upalováni. Když po Marii nastoupila Alžběta I., která byla protestantka, stal se římský katolicismus vlastizradou a během vlády této královny bylo popraveno více než 180 anglických římských katolíků. Během následujícího století zemřely za své náboženské názory stovky dalších lidí.

Proč se omlouvají nyní?

Desátého prosince 1998 bylo 50. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, kterou vydalo OSN. Článek 18 přiznává „právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“ — právo, které v sobě zahrnuje volnost změnit své náboženství, vyučovat a vyznávat jej. Římskokatoličtí biskupové Anglie a Walesu si zvolili 50. výročí jako „vhodnou příležitost pro katolíky, aby zpytovali své svědomí vzhledem k těmto záležitostem“ a aby přiznali „hrozné bezpráví“, které bylo spácháno, a to zvláště v době Marie Tudorovny.

Dnes je sice vyjadřováno politování nad projevy náboženské nesnášenlivosti, ke kterým došlo skoro před 450 lety, ale změnilo se vůbec něco? Lidé již sice nejsou upalováni na hranici, ale mnozí takzvaní křesťané dále znásilňují ženy a vraždí lidi jiných náboženských vyznání. Taková nesnášenlivost se Bohu nelíbí. Vždyť Ježíš Kristus, který dokonale zrcadlil Boží osobnost, prohlásil: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35)

[Obrázek na straně 12]

Královna Marie

[Podpisek]

Z knihy A Short History of the English People

[Obrázek na straně 13]

Latimer a Ridley byli upáleni na hranici

[Podpisek]

Z knihy Foxe’s Book of Martyrs

[Obrázek na straně 13]

Cranmer dává do ohně nejdříve svou pravou ruku

[Podpisek]

Z knihy The History of England (1. svazek)

[Podpisek obrázku na straně 12]

Orámování: 200 Decorative Title-Pages/Alexander Nesbitt/Dover Publications, Inc.