Jedinečné hodiny v Praze

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ČESKÉ REPUBLICE

Pouliční prodavači se předhánějí ve snaze upoutat pozornost kolemjdoucích turistů. Náměstí naplňuje směsice smíchu, štěbetání ve změti jazyků a ryčné hudby. Ale počkat, proč se dav zklidňuje? Blíží se celá hodina a všechny zraky míří ke dvěma modrým okénkům na věži radnice. Ta se náhle otvírají a objevují se v nich postavičky představující Ježíšovy apoštoly. Petr nese velký klíč a celý ten průvod vede. Jak se těch dvanáct postaviček objevuje po dvojicích v okénkách, vypadá to, jako by si prohlížely dav, který je pod nimi.

PRÁVĚ sledujeme strhující podívanou na orloji Staroměstské radnice v Praze. Tento úžasný mechanismus se každou hodinu od osmi ráno do osmi večer probouzí k životu. Přehlídka apoštolů není to jediné, co se zvenčí na hodinách hýbe. Je tam také něco, čeho se Pražané kdysi nejvíc báli. Na jedné stra ně orloje stojí lakomec potěžkávající svůj měšec a představující chamtivost. Blízko něho je marnivec, který se nakrucuje před zrcadlem. Oba pokyvují hlavou, protože jsou sami se sebou spokojeni. Na druhé straně hodin stojí kostlivec — smrtka, která jedním hnátem tahá za zvonec a druhým obrací přesýpací hodiny. Přitom otvírá a zavírá zubaté čelisti a kývá na vedle stojícího Turka, který představuje výbojnost. Turek vrtí hlavou a nechce se smrtkou jít.

Vypráví se, že jednou vletěl kostlivci do úst vrabec právě ve chvíli, kdy se čelisti zavřely naposled. Bezmocný pták pak musel ve svém vězení celou hodinu čekat, než kostlivec zase otevřel ústa. Jestliže jsou tímto výhradně mechanickým zázrakem okouzleni lidé ve věku počítačů, umíte si představit, jakým dojmem působil na lidi žijící před staletími?

Podívejme se na orloj zblízka

Turisté se pochopitelně zaměřují především na pohybující se postavičky, jež byly doplněny až několik staletí po vytvoření hodin. Ale nejstarší a nejdůmyslnější složkou orloje je astronomický ciferník. Co všechno z něho můžeme vyčíst? V prvé řadě čas. Na vnějším černém mezikruží jsou zlaté gotické číslice podle staročeského způsobu, který dělil den na 24 hodin a začínal západem slunce. Tento kruh se otáčí tak, aby se dvacátá čtvrtá hodina bez ohledu na roční období vždy kryla se západem slunce. Římské číslice umístěné u vnitřní strany černého mezikruží dělí den na dvě dvanáctihodinová období tak, že poledne je nahoře a půlnoc dole. Prstíky zlaté ruky ukazují, kolik je právě hodin.

Na astronomickém ciferníku se také pohybuje větší zlatý kotouček, který označuje momentální polohu slunce, kdežto menší koule určuje měsíční fáze. Zdánlivé otáčení hvězdné oblohy kolem zeměkoule ukazuje menší excentrické mezikruží, na kterém jsou souhvězdí zvěrokruhu. Do středu ciferníku je umístěna země s poledníky, rovnoběžkami a točnami a uprostřed je Praha. Na ciferníku jsou rovněž tři kružnice, které představují rovník, obratník Raka a obratník Kozoroha. Ciferník tedy ukazuje vzájemné postavení země, měsíce, slunce a hvězd během roku. Pod astronomickým ciferníkem je ciferník kalendářní, na němž jsou namalovány výjevy z venkovského života znázorňující  jednotlivé měsíce roku. Kalendářní ciferník ukazuje datum tak, že o půlnoci postoupí vždy o jeden z 365 zoubků — s výjimkou noci přestupného roku.

Při pohledu do mechanismu těchto hodin se člověku z tolika kol a koleček zatočí hlava. O složité zařízení se stará mechanik, který je každý týden důkladně prohlíží.

Historie orloje

K pražskému orloji se váže mnoho legend. Podle jedné z nich zhotovil orloj jistý mistr Hanuš. Orloj byl úžasným mistrovským dílem a radní se obávali, že mistr postaví stejné hodiny někde jinde a Praha tak přijde o svůj věhlas. Aby mu v tom zabránili, najali muže, kteří mistra Hanuše přepadli a oslepili. Legenda končí tím, že umírající Hanuš ještě sáhl do koleček těchto hodin a zničil je.

Je dobře, že to je pouze vymyšlená pověst. Hanuš však skutečně žil a v letech 1475 až 1497 byl hodinářem v Praze. Odborníci byli mnoho let přesvědčeni, že orloj zhotovil on. Poslední výzkum však ukazuje, že tyto hodiny zhotovil už v roce 1410 Mikuláš z Kadaně. Hanuš provedl v roce 1490 jejich přestavbu. Od 16. století byl mechanismus odměřující čas mnohokrát opravován. V roce 1865 prodělal rekonstrukci naposled a od té doby je většina součástek stejná.

Když nacističtí vojáci na konci druhé světové války opouštěli Prahu, vypálili Staroměstskou radnici. Orloj byl těžce poškozen. Po válce se uvažovalo o dvou návrzích na jeho rekonstrukci — zda obnovit původní vzhled, nebo mu dát nové ciferníky a postavičky se zcela odlišnou symbolikou. V Praze začínalo převládat ateistické smýšlení, a tak se postavičky apoštolů komunistickým představitelům nezamlouvaly. Avšak před tím, než měl být vzhled orloje změněn, se podařilo třem hodinářským mistrům dokázat, že hodiny se dají opravit, a proto byly zrekonstruovány do své předválečné podoby. Dnes tedy můžeme vidět lakomce, kostlivce, Turka a apoštoly, a nikoli třeba tesaře, zedníka, krejčího a pradlenu.

Nakonec zakokrhá kohout

Na orloji pochoduje průvod 12 apoštolů, avšak některé detaily ve skutečnosti neodpovídají biblické zprávě. Jidáše Iškariotského a Jakuba, syna Alfeova, nahradili Pavel a Barnabáš, kteří podle Bible ke 12 apoštolům nepatřili. (Skutky 1:12–26) Každý apoštol má kolem hlavy svatozář, což je pohanský symbol, který první křesťané nepoužívali.

Potom, co se objeví poslední postavička apoštola, pozlacený kohout sedící nad okénky zakokrhá. Zvony odbijí celou hodinu, okénka se zavřou a zástup se začne rozcházet. Chtěli byste to všechno vidět ještě jednou? To si ale musíme počkat celou další hodinu. Prozatím si můžeme prostudovat ciferníky těchto hodin, jež k pražské Staroměstské radnici přitahují návštěvníky již skoro 600 let.

[Nákres a obrázek na straně 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ASTRONOMICKÝ CIFERNÍK

Nyní je 12.57

Západ slunce je v 17.21

[Nákres a obrázek na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KALENDÁŘNÍ CIFERNÍK

Datum ukazuje 1. ledna

[Obrázek na straně 16]

Marnivec a lakomec

[Obrázek na straně 17]

Smrtka a Turek