Velké ponaučení z malého ostrova

RAPA NUI, sopečný výchoz o rozloze 170 čtverečních kilometrů, kde nejsou skoro žádné stromy, je nejodlehlejší kus obydlené země na světě. * Celý ostrov je nyní historickou památkou, částečně kvůli kamenným sochám nazývaným moai. Jsou dílem dávné civilizace, tehdy plné života.

Sochy moai jsou vytesané ze sopečné horniny, přičemž některé jsou zabořené tak hluboko, že jsou vidět jen jejich obrovské hlavy. V jiných případech vystupují ze země torza a další moai se honosí kamenným účesem v podobě uzlu zvaného pukao. Naprostá většina z nich leží nedokončená v lomech nebo jsou rozházeny po starověkých silnicích, jako kdyby dělníci právě odhodili nářadí a odešli od práce. Stojící sochy jsou na rozdíl od osamocených soch rozmístěny v řadách až po patnácti kusech, přičemž jsou vždy otočeny zády k moři. Není tedy divu, že moai již dlouho uvádějí návštěvníky do rozpaků.

V nedávných letech začala věda chápat nejen tajemství moai, ale také rozluštila hádanku, proč zanikla kdysi vzkvétající civilizace, která sochy vytvořila. Je významné, že fakta, která vyšla na světlo, mají nejen historickou hodnotu. Podle díla Encyclopædia Britannica nabízejí „dnešnímu světu důležité ponaučení“.

Toto ponaučení se týká využívání země, zvláště jejích přírodních zdrojů. Země je samozřejmě daleko složitější a biologicky rozmanitější než nějaký malý ostrov, ale to neznamená, že bychom poučení z Rapa Nui měli přehlížet. Věnujme se tedy chvíli zkoumání důležitých momentů v dějinách ostrova Rapa Nui. Naše zpráva začíná okolo roku 400 n. l., kdy na kánoích, jež byly určeny pro plavbu na oceánu, připluly rodiny, které zde založily osady. Přihlížely tomu jedině stovky mořských ptáků kroužících nad hlavami osadníků.

Ostrovní ráj

Ostrov neoplýval širokou škálou rostlin, ale kromě keřů, bylin, kapradí a trávy zde hojně rostly palmové lesy, dále palmy druhu Triumfetta semitriloba a jerlíny druhu Sophora toromiro. V této vzdálené oblasti se dobře dařilo přinejmenším šesti druhům suchozemských ptáků, mezi něž patřili chřástalové, sovy, volavky a papoušci. Rapa Nui byl také „nejbohatší líhní mořských ptáků v Polynésii a možná i v celém Pacifiku,“ říká časopis Discover.

Osadníci možná s sebou na ostrov přivezli kuřata a jedlé krysy, které byly považovány za vybranou pochoutku. Přivezli také plodiny, například taro, jam, bataty, banány a cukrovou třtinu. Půda byla dobrá, proto ihned začali zemi mýtit a následně obdělávat — a s růstem populace tento proces pokračoval. Rapa Nui však měl omezenou plochu, a i když zde rostly husté lesy, počet stromů byl omezený.

Dějiny Rapa Nui

To, co o dějinách Rapa Nui víme, je založeno především na průzkumu ve třech oblastech: v oblasti rozboru pylu, archeologie a paleontologie. Rozbor pylu zahrnuje odebírání vzorků pylu z usazenin v rybnících a močálech. Tyto vzorky odhalují, jaké druhy rostlin  a v jakém množství se na ostrově vyskytovaly v průběhu mnoha stovek let. Čím hlouběji je pylový vzorek ve vrstvě usazeniny, tím dřívější období zastupuje.

Archeologie a paleontologie se zaměřují na takové věci, jako jsou obydlí, nástroje, moai a pozůstatky zvířat, která sloužila k jídlu. Jelikož všechny záznamy o Rapa Nui jsou v hieroglyfech a těžko se dají rozluštit, jsou informace z období před setkáním s Evropany pouhými odhady a mnohé předpoklady se nedají ověřit. Určité etapy vývoje, které jsou uvedeny níže, navíc mohou přesahovat do sousedících časových období. Všechna data vyznačená tučně jsou našeho letopočtu.

400 Asi 20 až 50 osadníků z Polynésie připlouvá pravděpodobně v patnáctimetrových nebo delších dvojkánoích, které mohou uvézt více než 8 000 kilogramů nákladu.

800 Množství pylu stromů se v usazeninách snižuje, což naznačuje, že probíhá odlesňování. Množství pylu trav se zvyšuje, protože tráva se rozšiřuje na některé vymýcené plochy.

900–1300 Asi jedna třetina kostí zvířat, která jsou v tomto období ulovena jako potrava, jsou kosti delfínů. K převozu delfínů z otevřeného moře ostrované používají velké kánoe vydlabané z kmenů statných palem. Stromy jsou také surovinou pro výrobu vybavení, které se používá k přemísťování a vztyčování moai, jejichž výroba je nyní v plném proudu. Kvůli rozšiřujícímu se zemědělství a potřebě palivového dřeva lesy kousek po kousku mizí.

1200–1500 Vrcholí výroba soch. Obyvatelé Rapa Nui vynakládají obrovské množství přírodních zdrojů a svých sil na výrobu moai a obřadních plošin, na kterých sochy stojí. Archeoložka Jo Anne Van Tilburgová píše: „Sociální struktura obyvatelů Rapa Nui nápadně podporovala výrobu dalších a ještě větších soch.“ Dodává, že „přibližně 1 000 soch bylo vyrobeno během 800 až 1 300 let . . . , takže v době největšího osídlení připadala jedna socha na sedm až devět lidí“.

Je zřejmé, že moai nebyly uctívány, přesto však hrály určitou úlohu při pohřebních a zemědělských rituálech. Byly možná považovány za příbytky duchů. Zdá se, že také symbolizovaly moc, společenské postavení a rodokmen stavitelů.

1400–1600 Vrcholný počet obyvatel dosahuje 7 000 až 9 000 lidí. Poslední stopy po  lese mizí, z části kvůli vyhynutí místních ptáků, kteří opylovali stromy a rozptylovali semena. „Vyhynuly všechny druhy místních ptáků — bez výjimky,“ říká časopis Discover. K odlesnění přispívají i krysy — z dokladů je zřejmé, že požíraly palmové ořechy.

Brzy dochází k erozi, říčky začínají vysychat a voda se stává vzácnou. Okolo roku 1500 se již neobjevují kosti delfínů, možná kvůli tomu, že nejsou dost velké stromy na výrobu kánoí pro plavbu na oceánu. Teď není šance z ostrova uniknout. Mořští ptáci jsou vyhubeni, protože lidé zoufale potřebují jídlo. Jí se více mláďat.

1600–1722 Chybějící stromy, bezohledné využívání země a vyčerpávání půdy přispívají ke snižující se úrodnosti. Dochází k četným hladomorům. Rapa Nui se polarizuje na dvě konfederace stojící proti sobě. Objevují se první známky sociálního zmatku, možná i kanibalismu. Nastává vrcholné období bojů. Lidé se chrání tak, že začínají bydlet v jeskyních. Okolo roku 1700 počet obyvatel prudce klesá přibližně na 2 000.

1722 Holandský cestovatel Jacob Roggeveen je prvním Evropanem, který tento ostrov objevuje. Jsou právě Velikonoce, proto jej pojmenovává Velikonoční ostrov. Zaznamenává svůj první dojem: „Zpustošený vzhled [Velikonočního ostrova] působí dojmem, že ostrov je neobyčejně chudobný a neúrodný.“

1770 Znesvářené klany zbývajících obyvatel Rapa Nui si přibližně v této době začínají navzájem shazovat sochy. Když roku 1774 přijíždí cestovatel kapitán James Cook, vidí mnoho skácených soch.

1804–1863 Zvyšuje se kontakt s jinými civilizacemi. Otroctví, které je nyní v Pacifiku běžné, a nemoci si vybírají krutou daň. Tradiční kultura Rapa Nui v podstatě zaniká.

1864 Nyní jsou všechny moai skácené, mnohé z nich mají schválně uraženou hlavu.

1872 Na ostrově zůstává jen 111 domorodců.

V roce 1888 se Rapa Nui stává provincií Chile. V nedávných letech se smíšené obyvatelstvo Rapa Nui skládalo asi ze 2 100 lidí. Chile prohlásilo celý ostrov za historickou památku. Ve snaze zachovat jedinečný charakter a dějiny ostrova Rapa Nui bylo mnoho soch opět vztyčeno.

Ponaučení pro dnešní dobu

Jak to, že obyvatelé Rapa Nui neviděli, kam se řítí, a nepokusili se pohromu odvrátit? Povšimněte si, jak se k této situaci vyjádřili různí výzkumní pracovníci.

„Les . . . nezmizel za jediný den — mizel pomalu, desítky let. . . . Hlas každého ostrovana, který se pokusil varovat před nebezpečím postupujícího odlesňování, byl potlačen nezadatelnými právy sochařů, byrokratů a náčelníků.“ (Discover)

„Cenou, jíž zaplatili za způsob, jakým se rozhodli vyjadřovat své duchovní a politické myšlenky, byl ostrovní svět, který se v mnoha ohledech stal pouhým stínem své původní podoby.“ (Easter Island — Archaeology, Ecology, and Culture, Velikonoční ostrov — archeologie, ekologie a kultura)

„To, co se stalo na Rapa Nui, ukázalo, že nekontrolovaný růst a nutkání manipulovat s životním prostředím až za hranici únosnosti, nejsou typické jen pro průmyslový svět — jsou přirozeným lidským sklonem.“ (National Geographic)

A jak to bude dnes, jestliže se takzvaný přirozený lidský sklon nezmění? Co když lidstvo bude dál setrvávat ve způsobu života, který je pro naši zemi, pro náš ostrov ve vesmíru, ekologicky nesnesitelný? Podle jednoho spisovatele máme na rozdíl od obyvatel Rapa Nui jednu velkou výhodu. Máme varovné příklady v podobě „dějin jiných zaniklých společností“.

Nabízí se však otázka: Věnuje lidstvo těmto dějinám pozornost? Masivní odlesňování a postupné vymírání živých organismů na  zemi, k němuž dochází v alarmující míře, ukazují, že to tak není. Linda Koebnerová v knize Zoo Book píše: „Vyhynutí jednoho nebo dvou nebo padesáti druhů bude mít následky, které nemůžeme předvídat. Vymírání způsobuje změny ještě dříve, než si uvědomíme důsledky.“

Vandal, jenž jednou za čas vytáhne z letadla jeden nýt, neví, který nýt zaviní zřícení letadla. Jakmile je však onen klíčový nýt vytažen, osud letadla je zpečetěn, i když se letadlo nemusí zřítit hned při příštím letu. Podobně lidé odstraňují živé „nýty“ na zemi rychlostí přes 20 000 druhů každý rok, a není vyhlídka, že to skončí! Kdo ví, kdy se dostaneme do stavu, z něhož nebude možný návrat? A i kdyby si lidé uvědomili, že věci zašly příliš daleko, změnilo by se tím něco?

Kniha Easter Island — Earth Island podala tento trefný komentář: „Ten, kdo [na Rapa Nui] pokácel poslední strom, viděl, že to byl poslední strom. Ale přesto ho pokácel.“

„Musíme změnit své náboženství“

„Jestliže existuje nějaká naděje,“ dodává kniha Easter Island — Earth Island, „určitě spočívá v myšlence, že musíme změnit své náboženství. Naši současní bohové, jimiž jsou ekonomický růst, věda a technika, neustále se zvyšující měřítka životní úrovně a mocný konkurenční boj — naše božstvo, které považujeme za všemocné —, jsou jako obrovské sochy na plošinách Velikonočního ostrova. Každá vesnice soutěžila se sousední vesnicí o to, kdo vztyčí největší sochu. . . . Na vytesávání, přemísťování a vztyčování soch se vynakládalo stále větší úsilí, kterým se však vyčerpávaly zdroje, . . . a bylo nesmyslné.“

Jeden moudrý muž kdysi řekl: „Pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Náš Stvořitel je jediný, kdo nám může ukázat, jak ‚řídit svůj krok‘. Je také jediný, kdo nás může dostat z naší smutné situace. Ve svém Slově, Bibli, slibuje, že to udělá. V této knize jsou rovněž záznamy o mnoha dobrých a špatných příkladech minulých civilizací. Bible může skutečně být v této temné době ‚světlem naší vozové cestě‘. (Žalm 119:105)

Tato vozová cesta nakonec dovede poslušné lidi do pokojného ráje, kde bude hojnost všeho — do nového světa, k němuž bude patřit i tento malý kus země v jižním Pacifiku zvaný Rapa Nui. (2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Velikonoční ostrov

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 23]

‚Bylo vyrobeno přibližně 1 000 soch‘

[Obrázky na straně 25]

Celá země, včetně odlehlých ostrovů, se stane rájem