Lákavá Santería

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

SANTERÍA je už mnoho let významným náboženstvím na Kubě. Tento způsob uctívání však postupně pronikal i do jiných zemí. Například na jednom z hlavních tržišť v centru města Mexiko hrají význačnou úlohu obchůdky, kde se prodávají výhradně předměty používané v Santeríi — kříže, svíčky, amulety a fetiše. Těmto prodejnám se většinou říká botanicas a objevují se také v jiných velkých městech amerického kontinentu. V New Yorku jsou botanicas dobře propagovány v telefonním seznamu, protože na jeho žlutých stránkách jich je uvedeno mnohem více než prodejen jiných náboženství.

Santería přitahuje mnoho lidí tím, že má nádech mystiky a exotičnosti. Určité prvky tohoto náboženství je možné najít v některé populární latinskoamerické hudbě a literatuře. Santería má spíše světské a kulturní než náboženské zaměření a šíří se prostřednictvím afro-karibské hudby a kulturních programů.

Pochází ze starověké Afriky

V Santeríi zůstávají základní rysy a tradice starověkého afrického náboženství, které vyznávají Jorubové v Nigérii. Jorubové byli v období od sedmdesátých let 18. století do čtyřicátých let 19. století odvlékáni jako otroci na Karibské ostrovy a své náboženství si tehdy přinesli s sebou. Jakmile se tito zotročení Afričané dostali do Nového světa, byli donuceni přijmout katolické náboženství, ale rozhodně se nechtěli úplně vzdát svých tradic. Vytvořili tedy novou formu uctívání, které obsahovalo prvky převzaté jak z katolického, tak z afrického náboženství. Takovéto splynutí náboženských zvyklostí se nazývá synkretismus.

Ve snaze zachovat si způsob uctívání podle svých starověkých nauk dali tito zotročení lidé katolickým světcům i druhou osobnost, a to tak, že každému světci přidali vlastnosti a schopnosti odpovídající vlastnostem a schopnostem některého afrického boha. Afričtí bohové a bohyně nazývaní orisa tedy dostávali jména a podobu katolických světců. Avšak rituály, zvyky a nauky zůstaly stejné, jako bývaly kdysi v Africe. Jeden kněz náboženství Santería na Kubě vysvětluje: „Synkretismus nám umožňuje  na oltáři uctívat katolického boha, ale za ním ve skutečnosti vidíme boha afrického.“

I takové druhy náboženství, jako je vúdú, Obeah a macumba, obsahují svátosti, prvky římskokatolické liturgie a posvátné předměty smíšené se spiritistickými zvyklostmi pocházejícími z Afriky. Katolická církev v Latinské Americe od začátku zakazovala africká náboženství, a proto se Santería musela mnoho let provozovat tajně. Katolická církev nakonec začala tento synkretismus mezi otroky tolerovat.

Charakteristické rysy Santeríe

Jaké charakteristické rysy má toto náboženství? Stoupenci Santeríe, kterým se dnes říká santeros, uctívají jednu nejvyšší bytost a skupinu božstev neboli orisa a tito bohové tvoří jorubský panteon. Vůli těchto orisa vysvětlují kněží Santeríe prostřednictvím věštby. Někdy orisa údajně vstoupí do svých ctitelů a jejich ústy vyjadřují své rady. Stoupenci Santeríe se mohou na orisa obracet prostřednictvím modliteb, hudby, vhodného chování a obětí. Důležitou úlohu v tomto způsobu uctívání hrají oltáře, které si santeros staví ve svých domácnostech a na které kladou květiny, rum, pečivo a doutníky, aby jejich božstva byla stále šťastná a aby jim pomáhala.

V jednom článku o filozofii Santeríe, který pro list New York Times napsala Lizette Alvarezová, bylo vysvětleno: „Toto náboženství klade větší důraz na současný než na posmrtný život a zaměřuje se na přírodní síly. Každé božstvo představuje nějaké přírodní dění, například hřmění, a některou lidskou vlastnost, například sílu.“ Kněží Santeríe pomáhají lidem řešit každodenní problémy tak, že se radí s orisa. Nejsou to katoličtí kněží a jejich běžné náboženské rituály se většinou konají v bytech, a ne v chrámech.

K Santeríi jsou přitahováni zejména lidé, kteří potřebují citovou a ekonomickou podporu, protože toto náboženství jim nabízí pocit sounáležitosti s jakousi velkou rodinou. Nejvíce přitahuje ty, kdo postrádají lásku a zájem, a také ty, kdo se přistěhovali do zemí, kde se toto náboženství pěstuje. Jeho stoupenci patří ke specifickému společenství, ve kterém jeden santero slouží všem ostatním tak, že plní úlohu kmotra či kmotry, rádce a kněze. Kněží zasvěcují nové členy v obřadu, k němuž patří hudba, tance a zvířecí oběti. Zvířata jsou obětována také  při oslavách narození dětí, při svatbách a při úmrtních obřadech. K obětním zvířatům patří kuřata, kozy, hrdličky, holubi a želvy.

Hudba v Santeríi

Hudba je běžnou součástí uctívání Santería a má v něm důležitou úlohu. Používá se při bembés, což jsou obřady, v jejichž průběhu se bubnováním vyvolávají božstva. Při vzývání konkrétního boha se vždy bubnuje v přesně stanoveném rytmu. Zvuk je tak hlasitý, že vtíravý rytmus bubnů bývá slyšet velmi daleko.

Bicí nástroje, například bubny a xylofony neboli marimby, jsou kultovní nástroje používané v západní Africe již po staletí. To byl jejich hlavní význam v době, kdy je otroci přivezli do Ameriky. V Brazílii se membrány posvátných bubnů zhotovují z kůží rituálně obětovaných zvířat a je zvykem nové nástroje křtít, pokud možno „svěcenou“ vodou z katolického kostela. Jiné bubny znázorňují určité božstvo, jako je to například v afro-karibské kultuře na Haiti.

Na tržištích se celkem běžně objevují kompaktní disky s nahrávkami posvátné hudby kultu Santería, které jsou s tímto kultem otevřeně spojované. Hlavní tón v této rytmické hudbě udávají bubny, a názvy některých nahrávek jsou ve skutečnosti jména božstev nebo zvyků tohoto náboženství. Tyto rytmy časem pronikly také do některých druhů latinskoamerické hudby. V určitých hudebních skladbách je používána také terminologie tohoto náboženství.

Co říká Bible

Santería je úzce spojena se spiritismem, se způsobem uctívání, který Bible odsuzuje. (3. Mojžíšova 19:31) Boží slovo zařazuje „provozování spiritismu“ mezi „skutky těla“, což jsou skutky, které člověku, jenž je provozuje, zabraňují zdědit Boží království. (Galaťanům 5:19–21) Písmo také přikazuje těm, kdo chtějí získat Boží schválení, aby ‚prchali před modlářstvím‘ a aby ‚uctívali Otce duchem a pravdou‘. (1. Korinťanům 10:14; Jan 4:23, 24)

Křesťané by si měli uvědomovat, že zvyklosti a hudba Santeríe jsou ve své podstatě stále světštější. Prvky Santeríe pronikají do různých forem zábavy i do některých oblastí latinskoamerické kultury. Zábava a kultura s prvky Santeríe získávají stále větší popularitu a všeobecně jsou považovány za neškodné. Křesťané však považují za rozumné vyhýbat se všemu, co je v přímém rozporu s biblickými zásadami, ať je to jakkoli populární či zdánlivě neškodné. (2. Korinťanům 6:14–18)

[Rámeček a obrázek na straně 25]

VÝRAZY POUŽÍVANÉ V SANTERÍI

Babalú-aiye: Bůh lékařství uctívaný jako „svatý“ Lazar.

Šango: Bůh ohně, hromu a blesku a také patron dělostřelectva, uctívaný v katolické církvi jako „svatá“ Barbora.

Sborník Ifa: Soustava zákonů vyjádřená ve 256 symbolech, které představují tradici Santería.

Ikole orun: „Nebe“, kam po smrti jdou všichni lidé. Zlí lidé však žijí v pekle na zemi a v ikole orun trpí.

Obatala: Bůh, který stvořil člověka a jeho vědomí z hmoty země.

Osun: Bohyně řek, lásky, manželství, peněz, radosti a hojnosti, jejíž dvojnicí je patronka Kuby Virgen de la Caridad.

Ogun: Patron horníků a dělníků, uctívaný jako „svatý“ Petr.

Olodumare: Nejvyšší bytost, která stvořila vesmír.

Orunmila: Bůh, který rozhoduje o osudu jednotlivých lidí.

Jemoja neboli Xemayá: Bohyně moří a plodnosti; je ztotožňována s Pannou Marií neboli s Virgen de Regla na Kubě.

[Obrázek na straně 24]

Předměty používané v Santeríi, vystavené v botanica