Jazyky — Komunikační mosty a přehrady

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

„Žádné dějiny nám nemohou dát tak přesnou představu o změnách v životě lidí, o tom, jak byla organizována jejich společnost, o jejich víře a pocitech jako rozbor jejich jazyka.“ — MARTÍN ALONSO

JAZYK — jeho původ, různorodost a dynamická povaha — okouzluje vědce v průběhu celých dějin. A toto okouzlení se dokonce zachovalo, stejně jako většina historických záznamů, díky jazyku jako takovému. Jazyk je pro lidi nepochybně základním prostředkem komunikace.

Lingvisté odhadují, že v současné době se na světě mluví asi 6 000 či více jazyky, nepočítaje místní dialekty. Jazyk, jímž mluví zdaleka nejvíce lidí, je mandarínská čínština, kterou používá více než osm set milionů lidí. Další čtyři nejvíce používané jazyky, i když ne přesně v tomto pořadí, jsou angličtina, španělština, hindština a bengálština.

Co se stane, když se náhle dostanou do kontaktu různé kultury a pochopitelně i jejich jazyk? A zase naopak, jak se izolace určitých skupin projeví na jejich jazyce? Podívejme se proto, jak se vytvářejí komunikační mosty — ale také přehrady.

Pidžiny, kreolské jazyky a lingua franca

Kolonizace, obchod mezi zeměmi, a dokonce i věznění v koncentračních táborech vyvolávaly v lidech potřebu překlenout komunikační propast, protože neměli žádný společný jazyk. Začali tedy používat určitou zredukovanou neboli zjednodušenou formu jazyka. Odstranili gramatické složitosti, použili méně slov a omezili se jen na  oblasti společného zájmu. Tímto způsobem vzniklo mnoho pidžinů. Pidžin je maximálně zjednodušený jazyk, který má vlastní lingvistický systém. Jestliže však přestane být zapotřebí, zanikne.

V případě, že se pidžin stane hlavním jazykem obyvatelstva, přidají se k němu nová slova a přepracuje se gramatika. Tak se z něj stane kreolský jazyk. Kreolské jazyky na rozdíl od pidžinů vyjadřují kulturu určité skupiny lidí. Dnes se na celém světě mluví desítkami pidžinů a kreolských jazyků, které jsou založeny na angličtině, francouzštině, portugalštině, svahilštině a na dalších jazycích. V určitých zemích se některé z pidžinů a kreolských jazyků dokonce staly hlavním jazykem, jako například tok pisin na Papui-Nové Guineji a bislamština na Vanuatu.

Dalšími mosty, které podporují komunikaci, jsou jazyky zvané lingua franca. Je to společný jazyk používaný skupinami lidí, kteří mluví různými mateřskými jazyky. Ve Středoafrické republice se lidé mluvící různými místními jazyky mohou dorozumívat například v sangu. Mezi diplomaty se jako lingua franca používá angličtina a francouzština. Jako lingua franca mohou být používány také pidžiny a kreolské jazyky.

V různých oblastech uvnitř jedné země se mohou používat místní varianty národního jazyka a těm se říká dialekty. Čím je oblast izolovanější, tím výraznější tyto rozdíly mohou být. Časem se některé dialekty začnou od původního jazyka lišit do té míry, že se  z nich stane jiný jazyk. V některých případech není pro lingvisty snadné poznat, co je jazyk a co dialekt. Jazyky se neustále mění, a tak někdy dialekty zaniknou, protože jimi nikdo trvale nemluví, a s nimi zanikne i kus historie.

Jazyk je dar od Boha. (2. Mojžíšova 4:11) Z okouzlujícího procesu změny jazyka je patrné, jak je tento dar přizpůsobivý. Na jazycích také můžeme poznat, že žádná skupina lidí není nadřazena jiné, protože nic takového jako podřadný jazyk neexistuje. Stejně jako jiné dary od Boha je i jazyk stejnou měrou dostupný všem lidem, bez ohledu na to, jakou mají kulturu nebo kde žijí. Již od samého počátku byly všechny lidské jazyky natolik úplné, že mohly sloužit svému účelu. Každý z nich si zaslouží úctu, bez ohledu na to, kolik lidí jej používá.

Historické a společenské faktory

Na jazyce je vidět společenská povaha lidí. Když se tedy setkají různé kultury, což je běžný jev, v jejich jazyce se doklady o tom zachovají po celé generace.

Například ve španělštině, která je pokládána za pozměněnou variantu latiny, je mnoho slov arabského původu, což je pozůstatkem toho, že v 8. století dobyli španělské území muslimové. Na španělštině lze také vidět vliv řečtiny, francouzštiny, angličtiny a dalších jazyků. Ve španělštině, kterou se mluví na americkém kontinentu, navíc zůstaly stopy po starověkých obyvatelích tohoto kontinentu. Zdejší španělština obsahuje mnoho slov z jazyka nahuatl, kterým mluvili Aztékové ve Střední Americe.

Stejně jako se podle mateřského jazyka poznají lidé z určitého národa, nebo dokonce z určité oblasti, může se podle jazyka poznat člověk z určité skupiny, například z nějaké profese, z jistého řemesla, z kulturní a sportovní skupiny, nebo dokonce ze zločinecké organizace. Výčet je prakticky nekonečný. Tyto zvláštní odchylky lingvisté nazývají žargon či slang a někdy také dialekt.

Když však vznikne mezi národy a etnickými nebo kulturními skupinami nepřátelství, jazyk přestane být mostem. Může se stát přehradou, kterou se rozdělení mezi lidmi zvětšuje.

Budoucnost jazyků

Komunikace je složitá záležitost. Na jedné straně je dnes — hlavně ze strany hromadných sdělovacích prostředků — tendence jazykové přehrady odstranit. Podle díla Encyclopædia Britannica je nyní pro každého sedmého člověka angličtina prvním nebo druhým jazykem. Je to tedy nejvíce používaná lingua franca na světě. Používání tohoto jazyka lidem umožňuje rozsáhlejší komunikaci a výměnu užitečných informací.

Jazykové přehrady naproti tomu přispěly k rozdělení, nenávisti a válce. Dílo The World Book Encyclopedia uvádí: „Kdyby všichni lidé mluvili stejným jazykem, ... vzrostla by mezi zeměmi dobrá vůle.“ Dobrá vůle pochopitelně vyžaduje daleko hlubší změny než jen používání lingua franca. Pouze moudrý Stvořitel daru jazyka by mohl způsobit, aby lidé mluvili jednou řečí.

Bible, Boží hlavní prostředek komunikace s lidmi, jasně ukazuje, že Bůh brzy odstraní tento současný ničemný systém věcí a nahradí jej nebeskou vládou — Božím Královstvím. (Daniel 2:44) Tato vláda sjednotí celé lidstvo v pokojném, spravedlivém novém systému věcí zde na zemi. (Matouš 6:9, 10; 2. Petra 3:10–13)

Čistý duchovní jazyk — pravda o Jehovovi Bohu a jeho záměru — dokonce již nyní sjednocuje miliony lidí ze všech jazyků, národností a náboženství, k nimž dříve patřili. (Sefanjáš 3:9) Zdá se tedy logické, že Bůh ve svém novém světě dále sjednotí všechny lidi tím, že jim poskytne společný jazyk, což je opakem toho, co udělal v Bábelu.

[Rámeček na straně 12]

Původ jazyků

Vševědoucí Stvořitel, Jehova Bůh, používá určitý jazyk i v nebeské říši andělů. (Job 1:6–12; 1. Korinťanům 13:1) Při stvoření dal lidem slovní zásobu a schopnost ji rozšiřovat. Neexistuje žádný doklad o nějakém primitivním lidském jazyce, který by se skládal z chrochtání a bručení. Naopak, uvažujme o tom, co Encyclopædia Britannica říká o nejstarším známém psaném jazyce, o sumerštině: „Sumerská slovesa se svými ... různými předponami, vloženými hláskami a příponami ukazují, že šlo o velmi komplikovaný jazyk.“

Asi ve 20. století př. n. l. lidé jednali v rozporu s Božím příkazem, aby se rozšířili a ‚naplnili zemi‘. Místo toho usilovali ovládnout celou společnost na Šinarských pláních v Mezopotámii a začali stavět babylónskou věž, která měla náboženský účel. Bůh jejich společný jazyk zmátl, aby překazil jejich nebezpečné a škodlivé plány, a tak vznikla jazyková různorodost. (1. Mojžíšova 1:28; 11:1–9)

Biblická zpráva neříká, že všechny jazyky pocházejí z jednoho původního jazyka. Bůh zavedl v Šinaru mnoho nových slovních zásob a vzorců myšlení, a výsledkem byly rozmanité jazyky. A tak snaha vystopovat nějaký původní jazyk, z něhož se vyvinuly všechny ostatní, je zbytečná.

[Obrázek na straně 12]

V Bábelu Bůh zmátl jazyk vzpurných lidí