Létající tvorové v hlubinách

ELEGANTNĚ plují v pobřežních vodách a kolem mořských ostrovů. Mohou se objevovat v hlubinách jak chladných, tak teplých oceánů, a dokonce v některých jezerech a řekách. Kdo to je? Jsou to tvorové žijící v hlubinách, kteří zdánlivě létají a kteří patří do řádu rejnokovců.

Nemusíte být hloubkovými potápěči nebo rybáři a nemusíte být ani ve vodě, a přesto se můžete těšit z krásy létajícího rejnoka. Jak řekl mořský biolog Bart, návštěvníci pláží často rádi pozorují okřídlené rejnoky, jak vyskakují z vody.

Rejnokovců je několik set druhů a vyskytují se ve velikosti od několika centimetrů až po několik metrů. Můžete vidět, že se podobají svému příbuznému — žralokovi. Vajíčka rejnokovců jsou na rozdíl od vajíček většiny jiných ryb oplodňována uvnitř těla samice. Rejnoci, kteří patří do čeledi rejnokovitých, kladou oplodněná vajíčka, zatímco mláďata rejnokovců se líhnou z vajec uvnitř samice, rodí se živá a jsou miniaturní podobou svých rodičů.

K nejznámějším rejnokovcům patří trnuchy, které mají chrupavčité tělo bez kostí a po obou jeho stranách se od hlavy až ke kořenu ocasu táhnou ploutve. Trnuchy mohou svými tvary připomínat deltoid či kotouč nebo se mohou podobat papírovému draku s ocasem. Jejich zploštělému tělu klade voda velmi malý odpor. Vlnovité pohyby ploutví trnuchám dodávají schopnost klouzavě se pohybovat mořem, jako by s lehkostí létaly. Když neplavou, leží vskrytu na písečném dně.

Trnuchy mají oči na vrcholku hlavy, kdežto ústa mají na její spodní straně. Jejich tvrdé zuby a silné čelisti jim umožňují rozbíjet schránky korýšů a měkkýšů. Korýši a měkkýši jsou jejich nejoblíbenější potravou, a proto trnuchy nejsou vítanými hosty v místech, kde se pěstují ústřice. Trnuchy samy jsou pro lidi poživatelné a někdy se v kuchařských receptech uvádí, že se dají použít jako náhrada za hřebenatky.

 Své charakteristické jméno trnucha dostala podle jedovatého trnu, který má na horní straně svého dlouhého ocasu. Svým ocasem dokáže trnucha nepřátelům způsobit bolestivé, jedovaté bodnutí, jestliže na ni šlápnou, špatně s ní zacházejí nebo ji ohrožují. Trn se mnohdy hluboko v ráně zlomí, což ztíží jeho odstranění, a není-li rána řádně ošetřena, může trn způsobit vážnou infekci. Kdyby vás nějaký rejnok někdy bodnul, celou oblast zranění důkladně omyjte vodou — nebude-li jiná možnost, i mořskou vodou. Jakmile to bude možné, namočte zraněnou část těla do horké vody, tak horké, jakou jen snesete. Horká voda ničí jed a zmírňuje bolest. Potom okamžitě vyhledejte lékaře.

I když vám jejich ocas opatřený trnem možná nahání strach, trnuchy většinou nejsou agresivní a ocasem zaútočí obvykle jen tehdy, jsou-li ohroženy. Biolog Bart, o němž byla zmínka na začátku tohoto článku, zjistil, že trnuchy jsou poměrně přátelské. Společně se svou manželkou plaval na Kajmanských ostrovech na místo, které je tam známé jako prostor vyhrazený pro krmení přátelských rejnoků. Bart píše: „Klečeli jsme na dně, v hloubce asi pěti metrů. Když jsme začali trnuchy krmit, obklíčily nás. Naši skupinu obklopovalo pravděpodobně 30 nebo 40 trnuch všemožných velikostí. Při hledání potravy rejnoci začali slídit u našich kolen, pak nás ‚očichávali‘ zepředu, zezadu a přes hlavu, něžně nás obeplouvali a kvůli každému sebemenšímu kousku jídla do nás šťouchali. Žasli jsme nad tím, jak tito nádherní tvorové byli poddajní. Dokonce nám dovolili, abychom je drbali na břiše, když nad námi plavali.“ Bart se zmínil o tom, že tito rejnoci tak zkrotli, že za celá ta léta, po která zde s nimi lidé plavou, nebyly zaznamenány žádné útoky.

Ti z nás, kdo nejsou zkušenými potápěči, se mohou z rejnoků těšit v mělčích vodách nebo v akváriích na celém světě. V mnoha akváriích mají bazény, v nichž je možné mazlit se s trnuchami, kterým však trny byly z bezpečnostních důvodů odstraněny. Ron Hardy, majitel mořského parku Gulf World ve městě Panama na Floridě, říká: „Náš bazén k mazlení s trnuchami je jednou z nejlepších možností, jak předvádět živá zvířata. Zdá se, že lidé mají z trnuch strach, téměř fóbii, ale měli byste vidět, jak se jejich názor změní, když se z našeho vyprávění dozvědí pravdivé informace. Potom, co se některého rejnoka dotknou, začnou obdivovat jeho půvab a krásu. Někdo si dokonce nechá ujít představení s delfíny, které probíhá hned vedle, jen aby si mohl dál hrát s trnuchami.“

Nyní, když jste se dozvěděli něco o rejnocích, z nich snad máte menší strach. Nezapomeňte však, že rejnoci se často skrývají na písečném dně v mělkých, teplých vodách. Až se tedy budete v takových místech brodit, nezvedejte nohy, ale raději jimi šoupejte. Tímto způsobem rejnoky upozorníte, že se blížíte, takže na žádného rejnoka nešlápnete, a snad vás ani žádný z těchto nádherných létajících tvorů žijících v hlubinách svým trnem nebodne.

[Obrázek na straně 16]

Trnucha

[Obrázek na straně 16]

Zdá se, že lidé mají z trnuch strach, ale jejich postoj se změní, když se o nich dozvědí pravdivé informace

[Obrázek na straně 17]

Rejnok z rodu Manta

[Podpisek]

© Francois Gohier/ Photo Researchers