Od zuřivého vulkánu k pokojnému ostrovu

 ZATÍMCO se naše loď v závěru své plavby stáčí k přístavu na řeckém ostrově Santorin, naskýtá se nám úchvatná scenérie. Vysoká hradba hrozivě vypadajících útesů se zvedá z moře do výše téměř 300 metrů. Na srázech jsou vystavěny zářivě bílé domy. Pozoruhodný tvar ostrova, na kterém nejsou žádné typické ostrovní pláže, ale pouze převislé útesy — to vše jako by naznačovalo, že se tu stalo něco neobyčejného. A opravdu se stalo. Ostrov Santorin je zbylou východní částí vybuchlé sopky, a my se právě plavíme ve vodách, které naplnily její kráter!

Jak se tvoří ostrov

Ve starověku byl ostrov Santorin — dnes také zvaný Théra — nazýván Strongyle, což znamená „Kruhový“. A ostrov měl skutečně tvar kruhu. Podle expertů ale mohutná vulkanická erupce téměř před 3 500 lety tvar ostrova změnila. Ohromná exploze zřejmě prorazila uprostřed ostrova širokou kalderu, čímž se vytvořila hluboká kotlina, kterou okamžitě zalilo moře.

Někteří vulkanologové se domnívají, že burácející tlaková vlna se valila do Evropy, Asie i Afriky a že srovnala se zemí domy až 150 kilometrů daleko. Tvrdí, že dusivý popel musel na několik dní zakrýt sluneční světlo nad celou středomořskou pánví. Osmdesát čtverečních kilometrů ostrova naráz zmizelo ve vzduchu nebo se sesulo do moře. Veškerý život byl vyhlazen.

Za čas bylo to, co ze Strongyle zbylo, obydleno osadníky z pevniny a ostrov byl přejmenován na Calliste, což znamená „Nejkrásnější“. Ale život na sopce nabízel osadníkům vskutku nejistou budoucnost. Mezi roky 198 př. n. l. a 1950 n. l. zde došlo ke 14 erupcím. V roce 1956 pak bylo mnoho ostrovních příbytků zničeno zemětřesením. „Země se chvěla a třásla jako sulc,“ říká Kyra Eleni, starší žena, která tuto katastrofální událost přežila. „Před  dvorkem mého domu, který byl postaven na útesu, vedla štěrková cesta. Najednou se sesula dolů do moře a můj dům tak skoro visel ve vzduchu! Museli jsme ho opustit a postavit nový na pevnější půdě.“

Pobořené vesnice byly rychle znovu postaveny, a to převážně cizinci. Dnes Santorin hostí tisíce návštěvníků, kteří sem proudí každé léto. Kromě Santorinu zde zbyl ještě menší ostrov Thérasia a neobydlený ostrůvek Aspronísi.

Navíc jsou uprostřed kaldery ostrova Santorinu ukryty dva vulkanické ostrůvky — Néa Kaméni a Palaía Kaméni. Na těchto nedávno zformovaných ostrůvcích je stále možné vidět sopečnou aktivitu, když se ‚spící obr‘ občas probudí a vychrlí oblaka dýmu. Celkový tvar Santorinu se stále mění, takže jeho mapa musí být čas od času překreslována.

Život na hraně

Na kruhovém okraji kaldery ostrova Santorinu nejsou žádné stráně, jen strmé srázy. Příkré svahy nabízejí ostrovanům při stavbě jejich příbytků to nejjednodušší řešení — vyhloubit v zemi vodorovnou  chodbu, její ústí přehradit zdí a nastěhovat se. Ano, většina domů v oblasti kaldery je vytesána ve skále.

Před každým takovým domem je dvorek nebo balkon s výhledem na kalderu. Dvorek horního domu vždy tvoří střechu domu, který je níže. Z těchto balkonů se můžete potěšit pohledem na velkolepé západy slunce a vychutnat si, jak tento purpurový kotouč pomalu a majestátně zapadá do moře. Na některých dvorcích jsou také malé kuchyňky, jeden či dva kurníky a voňavé květiny a bylinky v květináčích.

Jedna z věcí, která je na těchto vesnicích obzvláště charakteristická, je to, že v nich není nic postaveno rovně. Dokonce ani klenuté střechy nejsou symetrické. Velká spousta náhodných linií a křivek, které se protínají a vytvářejí ty nejnepravděpodobnější tvary, propůjčuje těmto shlukům budov určitý půvab — a to je u takového drsného, rozeklaného ostrova překvapující.

Santorin je velice suchý ostrov. Jediná dostupná voda je voda dešťová, která se shromažďuje a skladuje v nádržích. Ale půda je zde úrodná. Skromné území ostrova tedy nese rozmanité plodiny.

Pro turisty i pro domorodce je Santorin unikátní a velkolepou připomínkou krásy naší planety.

[Rámeček na straně 18]

SPOJITOST S ATLANTIDOU

Mýtus, který možná vznikl v Egyptě, přetrvával v klasických řeckých dílech a pak se objevil ve středověkých tradicích arabských zeměpisců, pojednává o ztraceném kontinentu, ostrovu nebo městě Atlantis. Atlantis pravděpodobně zmizela v moři následkem zemětřesení a záplav. Podle názoru některých archeologů má tento mýtus své kořeny ve vulkanické explozi na ostrově Santorin.

Archeologické výkopy, které zde byly započaty v letech 1966 a 1967, odhalily bohaté mínójské královské město, pohřbené pod sopečným popelem a uchované přesně v takovém stavu, v jakém bylo v době erupce. Zdá se, že včasná varování podnítila obyvatele, aby opustili toto území v bezpečnou dobu. Někteří výzkumní pracovníci se domnívají, že neochota obyvatel přiznat zánik jejich kdysi tak velkolepého města vedla ke vzniku legendy o vzkvétající Atlantidě, která dále žije svým městským životem na dně moře.

[Obrázek na straně 16]

Santorin

[Obrázek na straně 17]

Svědkové Jehovovi se těší z kázání na Santorinu

[Obrázek na straně 18]

Pohled na Egejské moře z teras ostrova Santorinu