Přejít k článku

Přejít na obsah

Žirafy — Vysoké, dlouhonohé a elegantní

Žirafy — Vysoké, dlouhonohé a elegantní

Žirafy — Vysoké, dlouhonohé a elegantní

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

ŠEDIVÉ žulové balvany byly za svítání na omak vlhké a studené. Mezi těmito velkými kameny jsme se choulili s plecháčky horkého čaje v ruce a s očima upřenýma na africkou step dole pod námi. * Za svou trpělivost jsme byli odměněni. V tlumené záři ranního úsvitu loudavě přecházelo po pláni stádo žiraf — vysokých, dlouhonohých a elegantních. Když jakoby ve zpomaleném pohybu půvabně kráčely na nohách podobných chůdám, jejich dlouhé zahnuté krky se pohupovaly jako stožáry lodí plujících ve větru. Téměř jsme nedýchali. Byla to opravdu nádherná podívaná.

Žirafy se naší přítomností nenechaly vyvést z klidu, a všechny najednou odbočily do hájku šťavnatých akácií a natahovaly se k vrcholkům trnitých větví. Tam tato klidná obrovitá zvířata svými dlouhými jazyky jemně a opatrně otrhávala drobounké zelené listí. Vysoko nad zemí strkala hlavy doprostřed kolonie snovačích hnízd a netečně se pásla. Ptáci na dlouhokrké vetřelce ostře láteřili. Stádo překvapené hlučným odmítnutím se klidně a důstojně přesunulo k jiným stromům.

Rychlé a půvabné

Tomu, kdo viděl tyto tvory, jak vystrkují krky z ohrady zoologické zahrady, možná připadá obtížné představit si, jak jsou opravdu krásní a půvabní, když volně běhají ve svém přirozeném prostředí po africkém buši. Žirafy se pohybují ladně a uvolněně. Když se tryskem ženou po volných pastvinách, vypadají tak křehké, téměř slabounké, až se zdá, že by mohly klopýtnout o nejnepatrnější překážku a svalit se. Velký žirafí samec, který váží až 1 300 kilogramů, je však naopak hbitým běžcem s jistým krokem a může dosahovat rychlosti až téměř 60 kilometrů za hodinu.

Tito nádherní tvorové žijí výhradně v Africe. Jsou mírumilovní a mají klidnou povahu, takže je příjemné je pozorovat. Dlouhé úzké uši a dva růžky zakončené sametovými chomáčky černé srsti dodávají žirafě velmi zvláštní až roztomilý výraz. Má velikánské tmavé oči chráněné dlouhými zakroucenými řasami. Když se ze svého výhodně vyvýšeného místa dívá do dálky, v jejím pohledu se zračí zvídavá nevinnost.

Lidé ve starověku si žirafy vážili a cenili si jejího příjemného vzhledu i plachého, klidného a neagresivního chování. Mladé žirafy byly dávány darem vladařům a králům, což symbolizovalo mír a dobrou vůli mezi národy. Vybledlé podobizny žiraf je dodnes možné vidět na afrických skalních malbách ze starověku.

Tyčí se do výše

Žirafa je nejvyšší ze všech zvířat. Dospělí samci mohou na výšku měřit od kopyt po růžky přes 5,5 metru. Ve starověkých egyptských hieroglyfech žirafa představovala sloveso „předvídat“ nebo „předpovídat“, což poukazovalo na její úctyhodnou výšku a schopnost vidět daleko do dálky.

Když stojí mezi smíšenými skupinami zeber, pštrosů, impal a jiných zvířat z afrických plání, působí jako pozorovatelna. Výška a vynikající zrak jí umožňují vidět do dálky a brzy zjistit blížící se nebezpečí. Svou postavou tyčící se do výše tedy nepochybně poskytuje ostatním zvířatům určitou míru bezpečí.

Konstrukční div

Žirafa je znamenitě zkonstruována k tomu, aby se mohla pást v nejvyšších větvích vysokých stromů, o hodně výše, než kam dosáhnou všechna ostatní zvířata s výjimkou slona. Jedinečná konstrukce ohebného horního pysku a pružného jazyka jí umožňuje jemně stáhnout listy z větví, které jsou hustě poseté ostny a trny ostrými jako jehly.

Žirafa může denně spotřebovat až 34 kilogramů rostlinné potravy. Tato zvířata se sice mohou živit mnoha různými druhy zeleného listí, ale dávají přednost listí trnitých akácií, jimiž jsou africké pláně poseté. Při hledání potravy může samec natáhnout jazyk do vzdálenosti 42 centimetrů. Žirafa má neobyčejně pružný krk. Proto může svou dlouhou hlavu otáčet a naklánět do neuvěřitelných úhlů, když ji obratně protahuje horními větvemi stromů.

Pro žirafu je snadné dosáhnout vysoko, ale napít se vody už tak jednoduché není. Když přijde k jezírku, musí zvolna roztáhnout přední nohy nebo si kleknout na obě kolena, aby dosáhla k vodě. V této nepohodlné pozici musí nejdříve natáhnout svůj dlouhý krk co nejdál, a teprve pak se může napít. Výhodné je, že nepotřebuje pít často, protože mnohdy načerpá dostatek vláhy ze šťavnatých listů, jimiž se živí.

Na krku a bocích je pomalována nádhernou sítí úzkých bílých čar, které vytvářejí mřížové vzory tvarově podobné listům. Zbarvení je rozmanité — od zlatohnědého po syté kaštanově hnědé, a dokonce černé. Když žirafa stárne, barvy tmavnou.

Rodinný život

Žirafy jsou společenští tvorové, kteří se volně pohybují v ne zcela uspořádaných stádech v počtu od dvou do padesáti kusů. Březí samice nosí mládě 420 až 468 dní a porodí ho, až bude vysoké dva metry. Při porodu tele doslova spadne na zem z výšky přes dva metry — a to po hlavě. Už za 15 minut však nezraněné vrávorá na vlastních nohách a je připravené, aby ho matka mohla nakojit. Po dvou až třech týdnech začíná instinktivně okusovat křehké konečky akáciových větví a brzy získá dost síly, aby nezůstávalo pozadu za dlouhými kroky své matky.

Mládě je skvělá miniatura svých rodičů. Podle žirafích měřítek je sice malé, ale přesto je vyšší než většina mužů. Když zvědavě a nebojácně stojí pod ostražitým dohledem své matky, která se tyčí do výše, vypadá rozkošně.

V období po narození se mláďata shromažďují do žirafích ‚školek‘, kde během dne společně odpočívají, hrají si a pozorují, co se kolem nich děje. Novorozeně roste neuvěřitelnou rychlostí. Za šest měsíců může vyrůst až o jeden metr a za rok může mít dvojnásobek své původní výšky. Za jediný týden může vyrůst až o 23 centimetrů. Matka věnuje mláděti velkou ochrannou péči, a ačkoli mu dovolí pobíhat a trochu se vzdálit, přesto ho díky svému výbornému zraku může mít stále na očích.

Žirafa vyniká svou výškou, hbitostí, rychlostí a také nadprůměrným zrakem, a proto kromě lvů má v pustině málo nepřátel. Avšak značné množství těchto nádherných zvířat ulovil a zabil člověk. Kvůli krásné kůži, chutnému masu a dlouhým černým ocasním žíním, o nichž se někteří lidé domnívají, že mají mystickou moc, člověk vytrvale toto pokojné zvíře pronásledoval, a proto žirafy nyní čeká nejistá budoucnost. Kdysi byla v mnoha částech Afriky spousta žiraf, ale nyní mají relativně bezpečné prostředí pouze na území přírodních rezervací a obor, kde jsou chráněné.

Na africkém safari dnes může návštěvníky stále vzrušovat podívaná na dlouhokrké žirafy, které volně běhají po širých travnatých pláních. Mohou je vidět, jak se pasou ve vrcholcích trnitých akácií nebo jak typicky žirafím způsobem upřeně hledí do dálky. Tento nádherný tvor, který má tak zvláštně krásnou postavu a mírnou povahu, je opravdovým konstrukčním divem — dalším dokladem tvůrčího génia a jedinečné osobnosti všemohoucího Boha, Jehovy. (Žalm 104:24)

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Nízkým skalnatým kopcům, které se táhnou po otevřených afrických pláních se říká pahorky.

[Rámeček a obrázek na straně 18]

DLOUHOKRKÝ DIV

Neobvyklý tvar těla a velké rozměry by měly žirafě působit problémy — nebo si to tak někdo možná představuje. Kvůli tomu, že žirafa je velmi vysoká a má dlouhý krk, by se regulace průtoku krve do všech částí jejího těla mohla zdát nemožná. Když například žirafa skloní hlavu k zemi, působením gravitace by se jí měla krev nahrnout do hlavy a zaplavit mozek. Jakmile hlavu zvedne, měla by se krev nahrnout zpátky do srdce a způsobit ztrátu vědomí. To se však nestane. Proč ne?

Oběhový systém žirafy je opravdový konstrukční div, důmyslně vytvořený, aby sloužil zvířeti s tak ojedinělými tělesnými tvary a rozměry. Samotné srdce je neobyčejně velké a musí usilovně pumpovat krev, aby ji dostalo do mozku, který je uložen až o tři a půl metru výše. Srdeční puls dosahuje až 170 tepů za minutu, takže sedmicentimetrové stěny srdečního svalu vytvářejí téměř třikrát větší systolický tlak, než jaký má člověk. Obě krční tepny, které přivádějí krev do mozku, a krční žíla, která odvádí krev zpátky do srdce, proto musí být mohutné, aby takový nápor bezpečně zvládly. Tyto cévy mají průměr přes 2,5 centimetru a jsou vyztuženy pevnou, elastickou tkání, díky níž jsou pružné a odolné.

Když žirafa skloní hlavu, chlopně v krční žíle brání, aby se krev nenahrnula zpět do mozku. Velká krční tepna ústí na spodní straně mozku do dalšího obdivuhodně zkonstruovaného vynálezu, který byl nazván neobyčejná síť. Silný průtok krve, který směřuje do mozku a ke kterému dojde, když žirafa skloní hlavu, je zde zpomalen tím, že je přiveden do zvláštní sítě drobounkých cév, která reguluje krevní tlak a chrání mozek před prudkým návalem krve. Má-li žirafa skloněnou hlavu, cévy vytvářející neobyčejnou síť se roztáhnou, a když hlavu zvedne, tyto cévy se stáhnou, což je reakce na značné snížení krevního tlaku, a tím je menší nebezpečí ztráty vědomí.

Konstrukčním divem je také žirafí krk. Vědci byli udiveni zjištěním, že tento překvapivě dlouhý krk se skládá ze stejného počtu obratlů jako krk myši nebo většiny jiných savců. Na rozdíl od většiny jiných savců však žirafa má protáhlé obratle ve zvláštním tvaru podobajícím se kulovému kloubu, což jí umožňuje pozoruhodnou pružnost. Žirafa tedy dokáže ohnout a zkroutit krk tak, aby dosáhla na každou část svého těla a mohla se upravit a také aby obratně dosáhla až do horních větví nějakého stromu a nasytila se.