Snaha o vytvoření dokonalé společnosti

BYLO by skvělé zažít lepší svět, kde by lidé byli bez bolesti, nemocí a vad. Celosvětovou společnost bez zločinnosti a nesvárů. Lidskou rodinu, kde by nikdo neumíral.

Je zřejmé, že k tomu, aby těchto cílů bylo dosaženo, by lidstvo jako takové muselo projít velkými změnami. Nápady, jak zlepšit lidskou rasu, nejsou ničím novým. Řecký filozof Platón asi před 2 300 lety napsal: „To nejlepší z obou pohlaví by se mělo kombinovat s tím nejlepším co nejčastěji a to podřadné s podřadným co nejřidčeji.“ Teprve v poslední době se však skutečně začalo vyvíjet úsilí o zdokonalení lidské rodiny. Tomuto odvětví se říká eugenika.

Termín „eugenika“ vytvořil v roce 1883 sir Francis Galton, britský vědec a bratranec Charlese Darwina. Toto slovo pochází z řečtiny a znamená „dobrého rodu“ nebo „ušlechtilých zděděných vlastností“. Galton věděl, že různé květiny a zvířata mohly získat určité žádoucí vlastnosti selektivním křížením. Nebylo by možné zlepšit lidstvo stejnými metodami? Galton byl přesvědčen, že ano. Tvrdil, že kdyby se na „vylepšení lidské rasy“ vynaložila jen část prostředků a úsilí, jež byly vynakládány na křížení koní a dobytka, byla by výsledkem „skvělá společnost géniů“.

Pod vlivem Darwinových spisů Galton usoudil, že je na čase, aby lidstvo převzalo kontrolu nad svou vlastní evolucí. Galtonovy názory začaly být v prvních desetiletích 20. století nesmírně populární mezi politiky, vědci a vysokoškolsky vzdělanými lidmi jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Představitel jednoho mocného národa vyjádřil populární názory své doby takto: „Společnost nemá právo dovolit degenerovaným lidem, aby měli potomky. ... S každou skupinou zemědělců, která připustí, aby se rozmnožoval ne ten nejlepší dobytek, jaký má, ale aby všechen přírůstek pocházel z toho nejhoršího, by se mělo zacházet jako s psychiatrickými pacienty. ... Jednoho dne si uvědomíme, že hlavní povinností dobrého občana správného typu je zanechat po sobě na světě potomky a že špatný typ občanů nemáme právo zachovávat.“ Tato slova napsal 26. prezident Spojených států Theodore Roosevelt.

 Na veletrzích a výstavách jak v Británii, tak v Americe byly zákony genetické dědičnosti často znázorněny svislým plakátem, na kterém byla zobrazena řada vycpaných morčat. Byla uspořádána tak, aby bylo patrné, jak se barva srsti dědí z jedné generace na druhou. Hlavní myšlenku tohoto exponátu vysvětloval průvodní text. Na jedné popisce stálo: „V rodinách existují nevhodné lidské rysy jako slabomyslnost, epilepsie, zločinecké sklony, nepříčetnost, alkoholismus, chudoba a mnoho dalších, které se dědí úplně stejným způsobem jako barva srsti u morčat.“ Jiný výstavní plakát se ptal: „Jak dlouho my, Američané, budeme věnovat takovou pozornost čistokrevnosti našich morčat, kuřat a dobytka — a rodovou linii svých dětí potom ponecháme náhodě?“

Uplatnění eugeniky

Tyto ideály nebyly jen nějakým intelektuálním cvičením. V Severní Americe a v Evropě byly sterilizovány desetitisíce „nežádoucích“ lidí. Samozřejmě, že definice toho, co je, nebo není žádoucí, závisí převážně na názoru těch, kdo o takové povinné sterilizaci rozhodují. Ve státě Missouri v USA byl například navržen zákon požadující sterilizaci těch, kdo „byli usvědčeni z vraždy, znásilnění, pouličního přepadení, ukradení kuřat, použití bomby nebo krádeže automobilů“. Ve scestné snaze chtít v průběhu jediné generace dosáhnout jakési nadřazené rasy postoupilo nacistické Německo ještě o krok dál. Potom, co bylo skoro 225 000 lidí násilně sterilizováno, byly pod záminkou eugeniky vyhlazeny miliony dalších — Židů, Romů, postižených a dalších „nežádoucích“ lidí.

Kvůli barbarství, k němuž došlo v nacistické době, se na eugeniku začalo pohlížet jako na něco odporného a mnozí lidé doufali, že se na tuto oblast studia zapomene, že zůstane pohřbena spolu s miliony těch, kdo zemřeli v jejím jménu. V sedmdesátých letech se ale začaly šířit zprávy o vědeckém pokroku v oblasti, která byla nová — v molekulární biologii. Někteří lidé však měli obavy, že by tento pokrok mohl vést k návratu idejí, které již dříve v tomto století zavedly Evropu a Severní Ameriku na scestí. Například v roce 1977 při veřejné rozpravě, kterou  pořádala Národní akademie věd ohledně rekombinantní DNA, jeden význačný biolog své kolegy varoval: „Tímto výzkumem jsme postoupili zase o jeden krok blíže ke genovému inženýrství lidí. To znamená, že se zjistí, jak bychom mohli mít děti s ideálními vlastnostmi. ... Naposledy šlo o ideální děti, které měly světlé vlasy, modré oči a árijské geny.“

Mnozí lidé by dnes pokládali za absurdní srovnávat pokroky v genetickém inženýrství s Hitlerovým eugenickým programem. Před šedesáti lety to byl nelítostný požadavek rasové čistoty. Dnes lidé mluví o zlepšování zdraví a kvality života. V minulosti měla eugenika kořeny v politice a byla podněcována náboženským fanatismem a nenávistí. Nové pokroky v genetickém výzkumu jsou podněcovány obchodními zájmy a touhou spotřebitele po lepším zdraví. Ačkoli zde existují velké rozdíly, přesto cíl — tedy vytvářet lidi podle svých vlastních představ o genetických předpokladech — může znít hodně podobně jako eugenika v minulosti.

Přeměna společnosti prostřednictvím vědy

V době, kdy čtete tyto řádky, výkonné počítače systematicky mapují lidský genom, což je kompletní soubor instrukcí obsažených v našich genech, který určuje náš růst a do značné míry i to, jací jsme. Tyto počítače pečlivě katalogizují desetitisíce genů obsažených v lidské DNA. (Viz rámeček „Detektivové DNA“.) Vědci předpovídají, že jakmile budou tyto informace shromážděny a uloženy do paměti, budou dlouho do budoucnosti sloužit jako základní zdroj pro pochopení biologie lidí a medicíny. A vědci očekávají, že rozluštění záhady lidského genomu otevře cestu k léčbě, která defektní geny opraví nebo je nahradí.

Lékaři doufají, že výsledkem genetického výzkumu bude nová generace bezpečných a přitom účinných léků k prevenci a potírání chorob. Díky této technologii lékař bude moci zjistit, jaký je váš genetický profil, a dopředu určit, který lék by pro vás byl nejlepší.

Genetické inženýrství nejen přináší výhody v lékařství, ale podle některých lidí je to i způsob, jak řešit sociální problémy. Od druhé světové války do počátku devadesátých let diskutovali vysokoškolsky vzdělaní lidé o tom, zda by sociální problémy bylo možné řešit reformou hospodářství a institucí a zlepšením prostředí, v němž lidé žijí. Sociální problémy se však v posledních letech prohloubily. Mnozí lidé dospěli k přesvědčení, že klíč k těmto problémům je na genetické úrovni. A někteří lidé se nyní domnívají, že geny ovlivňují chování jednotlivců i skupin daleko více než prostředí.

A co smrt? Podle výzkumných pracovníků také řešení tohoto problému spočívá v manipulaci s DNA. Vědcům se již podařilo pomocí technik, které podle nich bude jednou možné použít u lidí, prodloužit délku života octomilky a červů na dvojnásobek. Vedoucí organizace Human Genome Sciences Inc. řekl: „Je to poprvé, co můžeme uvažovat o lidské nesmrtelnosti.“

Děti podle návrhu?

Vzhledem k nadšeným zprávám o současném výzkumu a o tom, čeho by bylo možné dosáhnout v příštích letech, se snadno  přehlédnou nynější omezení i potenciální problémy nových technologií. Demonstrujme si to na tématu, o kterém jsme již mluvili a které se týká dětí. Genetický screening je nyní již běžnou praxí. Metoda, která je dnes nejrozšířenější, vznikla v šedesátých letech. Lékař vpíchne jehlu do dělohy těhotné ženy a odebere vzorek plodové vody, která plod obklopuje. Tekutinu lze potom vyšetřit a tak se zjistí, zda plod nemá některou z desítek genetických poruch, například Downův syndrom nebo rozštěp páteře. Toto vyšetření se obvykle provádí po 16. týdnu těhotenství. Novějším postupem je možné zjistit detaily genetické výbavy embrya již mezi 6. a 10. týdnem těhotenství.

Pomocí těchto postupů lékaři mohou rozpoznat celou řadu poruch, ale jen asi 15 procent těchto poruch je možné napravit. Když se tímto vyšetřením zjistí nějaký genetický problém nebo jsou výsledky nejednoznačné, mnozí rodiče musí udělat nesmírně bolestné rozhodnutí — měli by souhlasit s potratem, nebo by měli připustit, aby se dítě narodilo?  Časopis The UNESCO Courier k tomu uvádí: „Přestože roste počet DNA testů — které jsou patentovány a jsou výnosné —, genetikové prozatím nesplnili své vychloubačné sliby o genové terapii. Lékaři provádějí depistáž stavů a poruch, které nedovedou léčit. A tak je jako léčba často doporučován potrat.“

Lékaři pochopitelně očekávají, že s rostoucí účinností biotechnologie se jim výrazně zvětší možnosti objevit a napravit genetické defekty, které jsou příčinou určitých chorob nebo které mají za následek, že lidé jsou k chorobám náchylnější. Vědci navíc doufají, že konečně budou schopni do lidského embrya přenést umělé chromozomy, které mu zajistí ochranu proti nemocím, jako jsou Parkinsonova choroba, AIDS, cukrovka a rakovina prostaty a prsu. Dítě by se tudíž narodilo s posíleným imunitním systémem. Existuje také vyhlídka na léky, které „vylepší“ rozvíjející se zárodek, například vpravením genů zvyšujících inteligenci nebo zlepšujících paměť.

 I ti nejoptimističtější vědci si uvědomují, že bude trvat ještě velmi dlouho, než si rodiče budou moci z katalogu vybrat žádoucí typ dítěte, nicméně vyhlídka, že by člověk mohl mít dítě podle svých představ, je pro mnoho lidí nesmírně přitažlivá. Někteří lidé tvrdí, že by bylo nezodpovědné nevyužít technologie, které odstraní genetické poruchy. Jestliže není nic špatného na tom, že člověk své dítě pošle do té nejlepší školy a k nejlepšímu lékaři, proč by se podle nich také nepokusil o to, aby měl co nejlepší dítě?

Obavy o budoucnost

Jiní lidé však vyjadřují určité obavy. Kniha The Biotech Century (Století biotechnologie) například uvádí: „Jestliže změnou genetické výbavy jednotlivce se předejde takovým chorobám, jako je cukrovka, srpkovitá anémie a rakovina, proč nepostoupit k méně závažným ‚poruchám‘, jako je krátkozrakost, barvoslepost, dyslexie, obezita nebo leváctví? Co vlastně nějaké společnosti zabrání, aby rozhodla, že určitá barva kůže je poruchou?“

 O genetické informace se budou dychtivě zajímat pojišťovny. Co když prenatální vyšetření odhalí potenciální problém? Budou pojišťovny naléhat na matku, aby si nechala udělat potrat? Pokud to odmítne, mohou jí pojištění odepřít?

Chemické, farmaceutické a biotechnologické společnosti soupeří nejen o patenty genů a organismů, ale také o způsob, jak s nimi manipulovat. Hnací silou jsou samozřejmě finance — vydělat peníze na technologii budoucnosti. Mnozí bioetikové se obávají, že by to mohlo vést ke „konzumní eugenice“ a rodiče by mohli být nuceni vybírat si děti, jež jsou „po genetické stránce schválené“. Snadno si umíme představit, že v takovém trendu by mohla hrát významnou roli reklama.

Nové technologie pochopitelně asi nebudou snadno dostupné v chudších částech světa. Na mnoha místech země dosud není ani základní lékařská péče. Dokonce i ve velmi vyspělých zemích se genetická léčba možná stane dostupnou pouze bohatým lidem.

Dokonalá společnost

V záplavě literatury pojednávající o tom, čeho bylo na poli biotechnologie dosaženo, se často objevuje výraz „hrát si na Boha“. Vzhledem k tomu, že Bůh je Konstruktérem a Stvořitelem života, je vhodné zajímat se o to, jaký je jeho názor na získání dokonalosti. Biblická kniha 1. Mojžíšova říká, že když Bůh stvořil život na zemi, „viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) První lidská dvojice byla po genetické stránce dokonalá. Teprve tím, že se vzbouřili proti Bohu, přivedli na sebe i na své potomstvo nedokonalost a smrt. (1. Mojžíšova 3:6, 16–19; Římanům 5:12)

Jehova Bůh chce ukončit nemoci, trápení a smrt. Před dlouhou dobou udělal opatření, aby lidi od těchto problémů osvobodil. Biblická kniha Zjevení předpovídá dobu, kdy Bůh zasáhne do lidských záležitostí. O této době čteme: „[Bůh jim] setře ... každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ K těmto převratným změnám nedojde v důsledku nějakých vědeckých objevů provedených lidmi, z nichž mnozí vůbec neuznávají existenci Boha, natož aby ho chválili. Ne, tato pasáž pokračuje: „Ten [Jehova Bůh], který seděl na trůnu, řekl: ‚Pohleď, činím všechny věci nové.‘“ (Zjevení 21:4, 5)

[Praporek na straně 5]

Potom, co bylo v nacistickém Německu skoro 225 000 lidí násilně sterilizováno, byly pod záminkou eugeniky vyhlazeny miliony dalších „nežádoucích“ lidí

[Praporek na straně 6]

Lékaři doufají, že výsledkem genetického výzkumu bude nová generace bezpečných a přitom účinných léků k prevenci a potírání chorob

[Praporek na straně 11]

Od té doby, co vznikla Dolly, vědci získali klonováním dospělých buněk desítky jednotlivých zvířat. Lze tuto technologii použít i ke klonování dospělých buněk lidí?

 [Rámeček a obrázek na straně 7]

Lze klonovat lidi?

V roce 1997 získala velkou publicitu ovce jménem Dolly. Co na ní bylo zvláštního? Byla prvním savcem, který byl úspěšně klonován z dospělé buňky odebrané z mléčné žlázy ovce. Dolly se tak stala mladším „dvojčetem“ ovce, z níž byla buňka odebrána. Vědci předtím po desetiletí klonovali zvířata z embryonálních buněk. Jen málo lidí se domnívalo, že je možné přeprogramovat dospělou savčí buňku tak, aby vzniklo geneticky naprosto totožné další zvíře. Klonování dospělých buněk umožňuje vědět dopředu, jaký bude potomek.

Cílem vědců, kteří klonovali Dolly, bylo zušlechtit hospodářský dobytek, jenž je pro farmaceutickou výrobu cenným zdrojem látek, které jsou vylučovány v mléku. Zpráva o tomto úspěšném pokusu se poprvé objevila v únoru roku 1997 ve vědeckém časopise Nature pod nadpisem „Životaschopný potomek odvozený ze zárodečné a z dospělé savčí buňky“. O tuto zprávu i o důsledky, jež z toho vyplývají, ihned projevily veliký zájem sdělovací prostředky. O dva týdny později byla na první stránce časopisu Time fotografie Dolly s titulkem „Budeme mít někdy své druhé já?“. Časopis Newsweek v tomtéž týdnu uveřejnil sérii článků s názvem „Můžeme klonovat lidi?“.

Od té doby získali vědci klonováním dospělých buněk desítky jednotlivých zvířat. Lze tuto technologii použít i ke klonování dospělých buněk lidí? Někteří vědci říkají, že ano. Udělal to již někdo? Prozatím ne. Britský vědec Ian Wilmut, který vedl tým, jenž klonoval Dolly, upozorňuje, že klonování je „velmi neefektivní postup“, protože úmrtnost zárodků je asi desetkrát vyšší než u přirozeného způsobu reprodukce.

Někteří lidé si říkají: ‚Co kdyby někdo tuto techniku zdokonalil a klonováním získal například mnoho Hitlerů?‘ Wilmut se snaží tyto obavy rozptýlit a poukazuje na to, že klonované dítě by sice bylo geneticky totožným jedincem s osobou, z níž by bylo klonováno, ale že i takoví lidé by byli ovlivněni prostředím a vytvořila by se u nich odlišná osobnost, stejně jako je to u přirozených dvojčat.

[Rámeček a obrázek na straně 8 a 9]

Detektivové DNA

Lidské tělo je tvořeno asi sto biliony buněk. Většina jich má jádro. Uvnitř každého jádra je 46 vláknitých útvarů, jimž se říká chromozomy. Každý chromozom obsahuje jedinou spirálovitě stočenou molekulu, která se nazývá DNA a podobá se zkroucené nitce. Odhaduje se, že v DNA je až 100 000 genů a ty jsou umístěny podobně jako malá a velká města podél hlavní silnice. Našimi geny je do značné míry dán každý typický rys našeho těla — vývoj v děloze, pohlaví i tělesné znaky a růst do dospělosti. Vědci jsou také přesvědčeni, že v DNA jsou jakési „hodiny“, které určují, jak dlouho bude člověk žít.

Lidská i zvířecí DNA si je pozoruhodně podobná. Například genetická výbava šimpanze se od té lidské liší pouze v jednom procentu. Nicméně propast mezi nimi je desetkrát větší než rozdíly v DNA dvou různých lidí. A právě tyto nepředstavitelně malé rozdíly zodpovídají za mnoho rysů, jež jsou pro každého jedince typické.

Před necelými deseti lety se vědci pustili do jednoho složitého úkolu — stanovit přesné pořadí chemických jednotek v lidské DNA. Tento úkol známý jako Human Genome Project je náročný, nesmírně rozsáhlý a bude stát miliardy dolarů. Bude shromážděno tolik dat, že by zaplnily odhadem 200 svazků, z nichž každý by měl rozsah 1000stránkového telefonního seznamu. Jeden člověk by k přečtení všech těchto informací potřeboval 26 let, kdyby četl 24 hodin denně.

Sdělovací prostředky často přehlížejí skutečnost, že takto shromážděné informace bude ještě zapotřebí nějakým způsobem vyhodnotit. K této analýze dat budou nutné nové prostředky. Jedna věc je identifikovat geny, ale něco úplně jiného je vědět, co dělají a jak vzájemně spolupůsobí, aby vznikl člověk. Jeden význačný biolog nazval Human Genome Project „svatým grálem genetiky“. Daleko realističtější popis však uvedl genetik Eric Lander, který říká: „Je to něco jako seznam součástek. Kdybych vám dal seznam součástek na letadlo Boeing 777, jichž je 100 000, nepředpokládám, že byste je dokázali smontovat dohromady, a určitě byste z toho nepochopili, proč to létá.“

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

JÁDRO

BUŇKA

CHROMOZOMY

DNA

DVOJICE BÁZÍ