Zvyšují bezpečnost létání

KAPITÁN posunuje přípusti motorů a první důstojník potvrzuje příjem zprávy o povolení vzletu od služby řízení letového provozu. Sedím za piloty jako pozorovatel dění v kabině a cítím, jak mi tluče srdce, když proudové motory vydají tlumený hukot. Boeing 747, jemuž se v žargonu pilotů říká „velké železo“, nabírá rychlost a moje tělo se zabořuje do sedadla. Potom s dokonalou hladkostí vzlétáme a dráha č. 34 Nového mezinárodního tokijského letiště mizí v dálce hluboko pod námi.

Nebezpečí ve vzduchu!

Po nějaké chvíli uslyšíme hlasitou ránu a letadlo se začne silně otřásat a naklánět. Pilotní kabinu naplňuje pronikavý zvuk. To je alarm! Několik červených a žlutých varovných světel ozařuje přístrojovou desku, zatímco se první důstojník snaží vyrovnat náklon.

„Motor číslo tři hoří!“ křičí kapitán a stiskem tlačítka umlčuje alarm. „Číslo tři bez otáček, tlak oleje nulový, výpadek hydrauliky,“ říká první důstojník. „Stáhnout přípusť čísla tři. Zavřít přívod paliva do čísla tři. Číslo tři bez tahu.“ Po každém povelu jeden z pilotů provede odpovídající úkon a druhý pilot provedení úkonu ověří. Spolupracují na zvládnutí situace tak, jako by jejich pohyby byly choreograficky nacvičeny. Jsem ohromen tím, jak zůstávají klidní a přitom jednají rozhodně, aby situaci dostali pod kontrolu.

První důstojník poté rádiově žádá službu řízení letového provozu o povolení k nouzovému přistání a žádá o přípravu pohotovostního zařízení. Potom oznamuje stevardům a letuškám, aby palubu letadla připravili pro nouzové přistání.

Zatímco posádka dokončuje předepsané pohotovostní postupy, pevně se držím svého sedadla a přitom se snažím setřít si pot z čela. Uleví se mi, když letadlo hladce přistane. Zároveň se ale cítím trochu hloupě, že jsem byl tak vyděšený. Víte, nic z toho, co jsem popisoval výše, nebylo skutečné. Neletěl jsem nad Japonskem. Seděl jsem ve vyspělém letovém simulátoru (podobném tomu, který je ukázán nahoře) v denverském Letovém centru United Airlines v Coloradu ve Spojených státech. Posádka jen trénovala. Pro mě — ‚zkušeného pilota‘ letových  simulátorů na osobním počítači — to byla radostná zkušenost.

Simulace v zájmu bezpečnosti

V takových simulátorech, jako je tento, zažívají letové posádky stovky podobných scénářů denně. Proč? Kvůli svému výcviku a kvůli bezpečnosti lidí při cestování — tedy kvůli vaší bezpečnosti. Proč ale takový výcvik probíhá na simulátorech, a ne ve skutečných letadlech? Existuje pro to mnoho důvodů, ale než si o nich něco povíme, pojďme se nejprve podívat, jak se letová simulace vyvíjela.

Během první a druhé světové války byly založeny školy, jež využívaly jednoduché letové simulátory, aby uspokojily zvýšenou poptávku po kvalifikovaných pilotech. Ke konci 60. let se v oblasti letové simulace udělal velký skok dopředu, protože simulátory už velmi věrně napodobovaly skutečnost. Dokonce se začaly imitovat i takové jemné detaily, jako je změna chování letadla v závislosti jak na jeho hmotnosti, tak na množství paliva v nádržích. Takové faktory ovlivňují jeho ovládání. V průběhu letu se potom pohonná látka spaluje a letové charakteristiky letadla se mění. Tyto a mnohé další podmínky bylo možné simulovat díky pokroku v elektronice a počítačové technice.

Cílem je vytvořit simulátory, které napodobí skutečný let tak přesně, jak je to jen možné. K tomuto účelu jsou moderní simulátory vybaveny velkými, výkonnými hydraulickými základnami, které mají šest stupňů volnosti. Systém je poháněn velkými hydraulickými pumpami, jež mohou krátkodobě vystavit letovou posádku pohybu, který na ně působí silou od +1 do –1 g. *

Při ovládání řídicích mechanismů mohou piloti cítit následky svých úkonů v reálném čase — stejně jako by je cítili v letadle. Zrychlení, zpomalení, náklon, stoupání či klesání, dosednutí na přistávací dráhu, nerovnost povrchu i povětrnostní podmínky — to vše pilot vnímá nejen vnitřním uchem, ale také celým svým tělem.

Pokroku bylo dosaženo v používání vizuálních systémů vytvořených počítačem, které zobrazují konkrétní mezinárodní letiště a jejich okolní terén. Tyto realistické výjevy jsou promítány na obrazovkách, které obklopují přední část kabiny simulátoru. Zobrazení je promítáno v úhlu až 180 stupňů na šířku a 40 stupňů na výšku. Simulátory umožňují pilotům „létat“ za každého počasí — když sněží nebo prší, když  se blýská, při krupobití nebo v mlze —, a to ve dne, za šera či v noci.

Návštěva simulátoru

Přístupovou cestou k simulátoru, který jsem navštívil, byl kovový most překlenující 6 metrů širokou mezeru mezi „zemí“ a objemnou bílou krabicí bez oken, připevněnou na velké pohyblivé plošině. Zařízení vypadá jako lunární modul nebo jako nějaký obrovský pavouk.

Jakmile jste vevnitř, připadá vám, že jste zrovna vešli do kabiny skutečného letadla. Vidíte všechny budíky, kontrolky, rozsahy, spínače a páky rozmístěné přesně jako v letadle, po jehož vzoru byly zhotoveny. Terry Bansept, technik letových simulátorů, který je při prohlídce mým průvodcem, podotkl, že mnoho těchto panelů a přístrojů jsou části skutečného letadla.

Terry vysvětlil, že letové simulátory jsou dnes vyvinuty tak, že tvoří co do velikosti shodné, plně funkční, přesné kopie pilotní kabiny různých modelů letadel. Se vzrůstajícím využíváním letových simulátorů lidé v oboru letectví zjistili, že tyto simulátory umožňují letecký výcvik vysoké kvality. Pomocí tréninku na letových simulátorech se piloti nejen naučí létat, ale  vštípí se jim také správné postupy při zvládání nepředvídaných okolností.

Když simulátor splňuje určité měřítko věrnosti, piloti si dokonce mohou započítat čas strávený uvnitř, jako kdyby letěli ve skutečném letadle. Za určitých podmínek se výcvik a testování pilota může téměř výhradně odehrát v simulátoru.

Proč se simulátory používají?

Simulátory jsou výhodné z několika důvodů. Jejich použití místo skutečných letadel šetří palivo a olej. Také se snižuje přetížení letového provozu, snižuje se hluk, znečištění vzduchu a výdaje za výcvik a údržbu. „Havarovat“ se simulátorem nestojí nic a nikdo není zraněn.

„Simulátory mohou snížit množství nehod při výcviku,“ řekl Terry. „Umožňují výcvik ve zvládání nouzových situací, jako je hořící motor, selhání podvozku, spálené pneumatiky, úplná ztráta tahu, nepříznivé počasí, poryvy větru, námraza a ztížená viditelnost.“ Na simulátoru je možné provádět také výcvik zaměřený na zvládnutí mechanických systémů letadla, a tak lze systémové závady a selhání zvládat bez rizika ztráty letadla či lidských životů.

Zkušený pilot J. D. Whitlatch v souvislosti s tím řekl: „Scénáře, které používáme v simulátorech, představují 6 milionů možných kombinací různých situací a podmínek. Takovou škálu zkušeností bychom letovým posádkám nikdy nemohli zajistit při výcviku ve skutečném letadle.“

Ve Spojených státech jsou i samotné simulátory pečlivě kontrolovány a přezkušovány Federální leteckou správou (FAA), zkušebními piloty a techniky. Před každým výcvikovým dnem technici své simulátory opravují, kontrolují a „zalétávají“, aby se ujistili, že tato zařízení budou letadlo věrně imitovat. Když ve skutečném letadle dojde k nějakým modifikacím, jsou tyto změny provedeny i v simulátorech. Každých šest měsíců představitelé FAA „létají“ na simulátorech, aby měli jistotu, že jsou přesné.

Poučení z tragédií v minulosti

Technici využívají záznamy z rekordérů letových údajů a z rekordérů hlasů v pilotní kabině, které najdou na místě, kde došlo k tragédii, a proto mohou naprogramovat simulátory tak, aby přesně napodobily podmínky a závady, k nimž opravdu došlo při konkrétních leteckých nehodách. Tyto informace spolu se simulací mohou být potom použity jako prostředek, jenž vyšetřovatelům pomáhá zjistit příčinu jednotlivých nehod. Takové údaje mohou navíc pomoci nové generaci pilotů, aby se naučili správně reagovat při neočekávaných problémech. Tyto zkušenosti také využívají výrobci letadel a jejich komponentů, aby zjistili, jak mají v budoucnu projektovat a konstruovat lepší letadla a komponenty.

Když vyšetřování odhalí, že nehodu nebo situaci, která mohla nehodou skončit, způsobila chyba pilota, může být zahájen výcvik s cílem vyvarovat se podobných chyb v budoucnosti. Zkušený pilot Lew Kosich říká: „Scénáře, které přehráváme, nejsou smyšlené; skutečně se někde odehrály.“ Průmysloví experti — ve snaze zlepšit jednak reakce pilota, jednak výcvikové programy, a v konečném důsledku i bezpečnost veřejnosti — neustále vyhodnocují a rekonstruují situace, které skutečně nastaly, a zkoumají, jak na ně pilot zareagoval.

Když se teď snažím „přistát“ s „Boeingem 747“ na „letišti Charlese de Gaulla“ — pod bedlivým dohledem mého spolupilota Terryho —, očekávám, že uslyším příjemné šveholení pneumatik dosedajících na dráhu. Ale ne! Špatný manévr zmrazí obrazovku simulátoru! Právě jsem s „velkým železem“ naboural do řídicí věže!

Můžeme být opravdu rádi, že piloti, kteří v cestovních letadlech skutečně létají, jsou opravdoví odborníci — částečně díky letovým simulátorům. Až příště poletíte letadlem, můžete si být jisti, že vy a vaši spolucestující jsou v dobře vycvičených rukou. (Zasláno.)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Simulace odletu ze San Francisca

a letu nad New Yorkem

[Obrázek na straně 26]

Letový simulátor v Denveru ve státě Colorado