Hlučný sníh

VĚDCI zjistili, že když sníh padá na vodu, vydává každá vločka zvuk, který je pro lidi neslyšitelný. Podobně jako kvílení přijíždějícího požárního vozu i tento zvuk dosáhne maxima a potom slábne, a to vše v jedné desetitisícině sekundy.

Dešťová kapka nebo kroupa pronikne povrchem vody, ale lehčí sněhová vločka zůstane na hladině. Brzy však začne tát a nastane „křik“, o němž byla zmínka dříve. Tento jev byl pozorován před 15 lety, ale dál se o to nikdo už nezajímal. V posledních letech však tento hluk začal vadit biologům na Aljašce, kteří pomocí sonaru sledovali migraci lososů. Klapání padajícího sněhu v pozadí překrývalo signály od ryb, takže monitorování muselo být přerušeno. Jak vlastně tento jev vzniká?

Časopis New Scientist vysvětluje, že když vločka plave na vodě, vzniká pod ní slabý zvuk. Jakmile však vločka začne tát, nasává vzlínáním vodu. Je možné, že v tom okamžiku jsou z ní vzduchové bubliny uvolňovány nebo jsou uvězněny vzlínající vodou. Všechny bubliny vibrují, jelikož se snaží dosáhnout rovnovážného stavu se svým okolím, a tím vznikají zvukové vlny podobné zvonění zvonku — jsou ale mnohem vyšší.

[Podpisek obrázku na straně 31]

Krystaly sněhu/Dover