Mladí lidé se ptají ...

Mám někomu říct, že jsem v depresi?

„Když jsem měl depresi, nejdřív jsem o tom nechtěl s nikým mluvit, protože lidé by si mohli myslet, že jsem problémové dítě. Potom jsem si ale uvědomil, že mám-li dostat pomoc, musím o tom s někým mluvit.“ (Alejandro, 13 let)

„Když se cítím sklíčený, nejdu za svými přáteli, protože si myslím, že mi nemohou pomoct. Dělali by si ze mě jenom legraci.“ (Arturo, 13 let)

TÉMĚŘ každý pociťuje někdy smutek. * Vzhledem k tomu, že jsi mladý a relativně nezkušený, životní tlaky tě mohou snadno drtit. Požadavky tvých rodičů, přátel i učitelů, tělesné a citové změny v pubertě nebo pocit neschopnosti pramenící z malých nedostatků — to vše v tobě může vyvolávat trudnomyslnost a sklíčenost.

Pokud k tomu dojde, je dobré mít někoho, komu se můžeš svěřit. „Když o svých problémech nemohu s někým mluvit, mám pocit, že vybuchnu,“ říká sedmnáctiletá Beatriz. Žel, mnozí mladí lidé si své problémy nechávají pro sebe — a často sklouzávají stále hlouběji do beznaděje. Profesorka z Lékařské fakulty v Madridu, María de Jesús Mardomingo, si všímá, že mladí lidé, kteří se pokusili o sebevraždu, jsou často osoby, které bývají velmi osamělé. Mnozí mladí lidé, kteří se neúspěšně pokusili o sebevraždu, řekli, že nedokázali najít jediného dospělého člověka, s nímž by si mohli povídat a jemuž by mohli důvěřovat.

Jak je to s tebou? Máš někoho, s kým by sis mohl popovídat, když jsi sklíčený? Pokud ne, za kým bys mohl jít?

Povídej si s rodiči

Alejandro, kterého jsme citovali na začátku, popisuje, co dělá, když se cítí sklíčený: „Jdu za mamkou, protože od té doby, co jsem se narodil, mi pomáhá a dodává mi sebedůvěru. Jdu i za otcem, protože prožíval něco podobného jako já. Pokud se cítím špatně a nikomu o tom neřeknu, je to horší.“ Rodolfo, kterému je jedenáct let, vzpomíná: „Někdy se stávalo, že mě učitel ponížil a vynadal mi, a tak jsem byl velmi sklíčený. Šel jsem se vždycky na záchod  vybrečet. Později jsem o tom mluvil s mamkou a ona mi pomohla tento problém vyřešit. Kdybych s ní o tom nemluvil, cítil bych se ještě sklíčenější.“

Uvažoval jsi o tom, že si upřímně promluvíš se svými rodiči? Možná máš pocit, že tvým problémům by asi rozumět nemohli. Je to ale skutečně tak? Možná úplně nechápou, s jakými tlaky se v dnešním světě potýkají mladí lidé, ale není snad pravda, že tě znají lépe než kdokoli jiný na světě? Alejandro říká: „Někdy pro mé rodiče není snadné, aby pro mě měli pochopení a rozuměli tomu, jak se cítím.“ Tento chlapec však připouští: „Vím, že se na ně můžu obrátit.“ Mladí lidé jsou často překvapeni, jak dobře rodiče jejich problémům rozumějí. Rodiče jsou starší a mají více zkušeností, a tak mohou často poskytnout užitečnou radu, což zvláště platí v případě, že mají zkušenosti s uplatňováním biblických zásad.

„Z rozhovorů s rodiči čerpám povzbuzení a praktická řešení svých problémů,“ říká Beatriz, o které již byla zmínka dříve. Ne nadarmo tedy Bible dává mladým lidem tuto radu: „Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce a neopouštěj zákon své matky. Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 6:20; 23:22)

Je pochopitelně těžké důvěřovat rodičům, když k nim nemáš dobrý vztah. Podle doktorky Cataliny González Fortezové ukázala studie provedená mezi studenty středních škol, že ti, kdo uvedli, že se pokusili vzít si život, měli nízkou sebeúctu a špatný vztah k rodičům. Naproti tomu se takovému destruktivnímu způsobu myšlení obvykle vyhýbají „ti, kdo mají s matkou a otcem dobré vztahy“.

Je tedy moudré pracovat na dobrých vztazích se svými rodiči. Zvykni si pravidelně si s nimi povídat. Říkej jim, co je nového. Ptej se jich. Díky takové uvolněné konverzaci pak pro tebe možná bude snazší jít za nimi, když budeš mít nějaký vážný problém.

Povídej si s přítelem

Nebylo by však snazší jít se svými problémy za někým, kdo je stejně starý jako ty? Je určitě dobré mít přátele, kterým můžeš důvěřovat. Kniha Přísloví 18:24 říká, že „existuje přítel, který přilne těsněji než bratr“. Vrstevníci ti sice mohou projevit pochopení a poskytnout pomoc, ale ne vždy ti dají tu nejlepší radu. Obvykle totiž nemají větší životní zkušenosti, než máš ty. Vzpomínáš si na Rechoboama? Byl to jeden král v biblických dobách. Nepřijal radu od zkušených, zralých mužů, ale naslouchal svým vrstevníkům. Jaký byl výsledek? Neštěstí. Rechoboam ztratil jak podporu velké části národa, tak Boží schválení. (1. Královská 12:8–19)

Dalším problémem, který vyplývá z toho, že se svěříš svým vrstevníkům, je otázka diskrétnosti. Arturo, kterého jsme citovali na začátku, říká: „Většina kluků, které znám, mluví se svými přáteli, když se cítí sklíčeni. Později to však ti jejich přátelé řeknou ostatním klukům a dělají si z toho legraci.“ Třináctiletá Gabriela má podobnou zkušenost. Říká: „Jednoho dne jsem zjistila, že moje přítelkyně mluví o mých osobních záležitostech se svou kamarádkou, takže jsem jí přestala důvěřovat. Jistěže mluvím s lidmi svého věku, ale snažím se jim neříkat věci, které by se mě mohly nepříznivě dotknout, kdyby je vyprávěli jiným lidem.“  Když tedy hledáš pomoc, je důležité najít si někoho, kdo ‚nezjevuje důvěrný hovor jiného‘. (Přísloví 25:9) Pravděpodobně to bude někdo, kdo je starší než ty.

Pokud z nějakých důvodů nemůžeš dostat pomoc doma, je správné, když si najdeš přítele, kterému můžeš důvěřovat. Ujisti se však, že je to člověk, který má životní zkušenosti a zná biblické zásady. V místním sboru svědků Jehovových se nepochybně najdou lidé, kteří tomuto popisu odpovídají. Šestnáctiletá Liliana říká: „Svěřila jsem se několika svým křesťanským sestrám, a je to prospěšné. Jsou starší než já, a tak mi daly zdravé rady. Staly se mými přítelkyněmi.“

Co ale v případě, že se začíná zhoršovat i tvůj duchovní stav? Jsi možná tak sklíčený, že jsi začal zanedbávat modlitbu nebo čtení Bible. U Jakuba 5:14, 15 nám Bible dává tuto radu: „Je mezi vámi někdo nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu. A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne.“ V místním sboru svědků Jehovových jsou starší muži, kteří mají zkušenosti s tím, jak pomáhat skleslým nebo duchovně nemocným lidem. Neostýchej se promluvit si s nimi. Bible říká, že tito muži mohou být „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří“. (Izajáš 32:2)

‚Dávej své prosebné žádosti na vědomí Bohu‘

Tím nejlepším zdrojem pomoci však je „Bůh veškeré útěchy“. (2. Korinťanům 1:3) Když jsi sklíčený a v depresi, jednej podle rady ve Filipanům 4:6, 7: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ Jehova je vždy ochotný ti naslouchat. (Žalm 46:1; 77:1) A někdy je modlitba právě tím, co potřebuješ, aby se tvé mysli ulevilo.

Pokud jsi čas od času sklíčený nebo v depresi, nikdy nezapomeň, že mnoho jiných mladých lidí mělo stejné pocity. Obvykle tyto pocity časem zmizí. Do té doby však nemusíš strádat sám. Řekni někomu, co tě trápí. Kniha Přísloví 12:25 uvádí: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ Jak najdeš „dobré slovo“ povzbuzení? Tím, že se svěříš někomu, kdo má poznání, moudrost od Boha a zkušenosti potřebné k tomu, aby ti poskytl útěchu a pomoc.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 14]

„Z rozhovorů s rodiči čerpám povzbuzení a praktická řešení“

[Obrázek na straně 15]

Obvykle ti mohou nejlépe poradit tví bohabojní rodiče, a ne vrstevníci