Od agonie k anestezii

PŘED čtyřicátými lety 19. století nepřicházeli pacienti na operační sál s pocitem úzkosti. Byli naprosto vyděšeni! Proč? Protože neexistovala žádná anestezie. Dennis Fradin ve své knize We Have Conquered Pain (Zvítězili jsme nad bolestí) říká: „Bylo známo, že chirurgové vcházeli na operační sál s láhví whisky v každé ruce — jedna byla pro pacienta a druhá pro doktora, aby dokázal snášet pacientův křik.“

Pacienta opijte nebo ‚nadopujte‘!

Lékaři, zubaři i pacienti zkoušeli téměř všechno, aby bolest při operacích zmírnili. Lékaři v Číně a Indii používali marihuanu a hašiš. V různých částech světa bylo také ve velké míře používáno opium a alkohol. Starověký řecký lékař Dioskorides je první, o kom je známo, že použil slovo „anestezie“. Anestetické účinky přičítal nápoji vyrobenému z mandragory a vína. Později někteří lékaři experimentovali dokonce i s hypnózou.

Úleva od bolesti však zdaleka nebyla dostatečná. Chirurgové a zubaři proto pracovali, jak nejrychleji mohli, a v podstatě byli podle rychlosti své práce i hodnoceni. Avšak i ten nejrychlejší chirurg působil nesmírné utrpení. Lidé proto raději snášeli všechny druhy potíží — nádory počínaje a ústy plnými zkažených zubů konče —, než by se vystavili mukám při chirurgickém zákroku nebo trhání zubu.

Sladký vitriol a rajský plyn

Španělský lékař Raymond Lullus při pokusech s chemickými látkami vyrobil v roce 1275 těkavou, hořlavou tekutinu, kterou nazval sladký vitriol. V 16. století lékař švýcarského původu, obecně známý jako Paracelsus, dal tuto látku dýchat kuřatům a všiml si, že nejen usnula, ale také necítila bolest. Stejně jako Lullus před ním, ani Paracelsus tuto látku nezkoušel na lidech. Německý chemik Frobenius dal v roce 1730 této tekutině dnešní název éter, což řecky znamená „nebeský“. Než však byly anestetické účinky éteru plně oceněny, uplynulo dalších 112 let.

Mezitím anglický vědec Joseph Priestley objevil v roce 1772 plyn oxid dusný. Lidé si zpočátku mysleli, že tento plyn je i v malých dávkách smrtelný. Britský chemik a vynálezce Humphry Davy se však v roce 1799 rozhodl, že to na sobě vyzkouší. Ke svému velkému překvapení zjistil, že oxid dusný na něj  působil tak, že se stále smál, a proto ho pojmenoval ‚chechtací plyn‘. Česky se mu říká rajský plyn. Davy psal o potenciálních anestetických vlastnostech oxidu dusného, ale v té době se tomu již nikdo dále nevěnoval.

Večírky s éterem a rajským plynem

Davyho rozjařené chování pod vlivem rajského plynu — na kterém byl nějakou dobu závislý — bylo všeobecně známé. Vdechování rajského plynu pro zábavu se brzy stalo populární. Dokonce i potulní komedianti měli jako součást programu to, že pozvali na pódium dobrovolníky z řad diváků a postupně jim dávali vdechovat rajský plyn. Plyn na ně působil tak, že ztratili zábrany, a diváci se brzy ze srdce smáli jejich dovádění.

Přibližně v téže době se začal pro zábavu používat také éter. Jeden mladý americký lékař, který se jmenoval Crawford W. Long, si však jednoho dne všiml, že když se jeho přátelé vrávorající pod vlivem éteru zranili, necítili žádnou bolest. Okamžitě si uvědomil, co by to mohlo znamenat pro chirurgii. Jeden z účastníků těchto „éterových večírků“, student James Venable, měl dva malé nádory, které si chtěl nechat vyříznout. Bál se však bolesti při chirurgickém zákroku a operaci stále odsouval. Long mu tedy navrhl, aby operace proběhla pod vlivem éteru. Venable s tím souhlasil a tak 30. března 1842 podstoupil bezbolestnou operaci. Long však svůj objev oznámil teprve v roce 1849.

Anestezii objevují i zubaři

Americký zubař Horace Wells navštívil v prosinci roku 1844 jedno putovní představení, kde jakýsi Gardner Colton předváděl oxid dusný. Wells se uvolil, že tento plyn vyzkouší. Zachoval si však jasné vědomí do té míry, že postřehl, jak jiný účastník, který narazil nohama na tvrdou lavici a krvácela mu rána, necítil žádnou bolest. Tu noc se Wells rozhodl, že oxid dusný vyzkouší ve své zubařské praxi — ale teprve potom, co ho nejdřív zkusil na sobě. Požádal Coltona, aby dodal plyn, a svého kolegu zubaře Johna Riggse, aby mu vytrhl zub moudrosti, který mu působil problémy. Vytržení zubu bylo úspěšné.

Wells se rozhodl, že svůj objev zveřejní tak, že jej předvede svým kolegům. Byl však nesmírně nervózní, a proto nepodal dostatečné množství plynu, takže pacient při trhání zubu křičel. Přihlížející se Wellsovi okamžitě začali vysmívat. Měli se však zeptat pacienta, protože ten se později Wellsovi přiznal, že ačkoli křičel, necítil skoro žádnou bolest.

Dne 30. září 1846 americký zubař William Morton bezbolestně vytrhl zub pacientovi,  který byl pod vlivem éteru — té sloučeniny, kterou v roce 1842 použil Long. Éter si Morton připravil za asistence význačného chemika Charlese Thomase Jacksona. Na rozdíl od Longa Morton předvedl přihlížejícím vlastnosti éteru na pacientovi, který měl podstoupit chirurgický zákrok. Dne 16. října 1846 v Bostonu v Massachusetts dal Morton pacientovi anestezii. Chirurg, doktor Warren, potom provedl operaci — odstranil nádor pod pacientovou čelistí. Operace byla mimořádně úspěšná. Tato zpráva se brzy šířila rychlostí blesku po celých Spojených státech a po Evropě.

Další objevy

Po těchto úžasných objevech následovaly další pokusy s různými plyny. V roce 1831 byl objeven chloroform a v roce 1847 byl úspěšně vyzkoušen. Na některých místech se rychle stal oblíbeným anestetikem. Zanedlouho se začal chloroform podávat ženám při porodu a v dubnu 1853 jej dostala i anglická královna Viktorie.

Žel, historie celkové anestezie poněkud ztratila na lesku. Došlo k ostrým sporům o to, komu by se měla přisoudit hlavní zásluha za objev anestezie (samozřejmě ne za objev chemické látky jako takové) — zda Longovi, Wellsovi, Mortonovi či význačnému chemikovi Jacksonovi, který Mortonovi pomáhal. K žádné shodě nikdy nedošlo, ale s odstupem času mnozí lidé uznávají přínos všech čtyř mužů.

Mezitím docházelo k pokrokům v místní anestezii, které se často také říká regionální anestezie. Anestetika, která jsou použita, pacientovi umožňují, aby si zachoval jasné vědomí, když je určitá oblast jeho těla anestetizována neboli znecitlivěna. Místní anestetika nyní běžně používají zubní chirurgové, když něco dělají na zubech a dásních, a lékaři je používají při malých operacích a při ošetření zranění. Anesteziologové běžně podávají lokální anestetika ženám při porodu.

Z anesteziologie se časem stala lékařská specializace. Moderní anesteziologové se podílejí na přípravě pacienta k operaci. K navození anestezie používají důmyslná zařízení a složitá anestetika, jež jsou směsí kyslíku a řady chemických látek. Řada pacientů vůbec neví o tom, že lékař použil nějaké anestetické plyny, protože jsou často podávány až po úvodní anestezii, která je navozena nitrožilními prostředky. Anesteziolog se také stará o potlačování bolesti po operaci.

Budete-li tedy někdy potřebovat operativní zákrok, snažte se nebýt příliš nervózní. Představte si, že ležíte na primitivním operačním stole asi před dvěma sty lety. Otevírají se dveře a vstupuje chirurg nesoucí dvě láhve whisky. A tak moderní anesteziologické zařízení hned vypadá trochu přátelštěji, že ano?

[Rámeček na straně 22]

AKUPUNKTURA — Úleva od bolesti z Východu

Akupunktura je starověká čínská forma léčení, o které se tvrdí, že zmírňuje bolest. Lidé provozující akupunkturu zavádějí jehly do specifických bodů těla, které jsou často velmi vzdálené od léčeného místa. Jakmile jsou jehly zavedeny, je možné s nimi kroutit nebo jsou připojeny na nízkovoltážní proud. Dílo Encyclopædia Britannica říká, že akupunktura „se v Číně běžně používá k anestezii při operaci. Návštěvníci ze Západu byli svědky toho, že na čínských pacientech byly komplikované (a běžně bolestivé) chirurgické zákroky provedeny za plného vědomí jen v místní anestezii prostřednictvím akupunktury.“

Akupunkturu by měl provádět pouze kvalifikovaný terapeut se zdravotnickou průpravou. Podle díla Encyclopedia Americana „došlo k závažným nehodám, když akupunkturní jehly pronikly do srdce nebo plic. Pokud jsou použity nesterilizované jehly může dojít k hepatitidě, místní infekci a podobným komplikacím.“ Pochopitelně, že určité nebezpečí hrozí i při použití celkové anestezie stejně jako při operaci samotné — bez ohledu na to, jaká anestezie byla použita.

[Obrázek na straně 23]

Anesteziologie se stala lékařskou specializací

[Podpisek]

S laskavým svolením Oddělení anestezie a bezkrevní medicíny Bridgeport Hospital-CT

[Podpisek obrázku na straně 21]

Strany 2 a 21: Reprodukce z Medicine and the Artist (Ars Medica) se svolením Philadelphia Museum of Art/Carl Zigrosser/ Dover Publications, Inc.