Co říká Bible

Lze pomocí vědy dosáhnout věčného života?

PŘED nějakou dobou by se taková otázka zdála absurdní. Dnes však lidé o této vyhlídce vážně uvažují. Pomocí metod, o nichž se někteří vědci domnívají, že by je bylo možné použít u lidí, se již podařilo prodloužit délku života octomilek a červů na dvojnásobek.

Výzkumem se zjistilo, že normální lidské buňky jsou smrtelné a že jsou schopné pouze omezeného počtu dělení. Potom se dělit přestanou. Tento proces byl přirovnán k jakýmsi vnitřním hodinám, jež určují, kdy lidé zestárnou a zemřou. Vědci nyní pracují na tom, aby tyto hodiny nastavili na začátek.

Podle jedné známé teorie je klíč ke stárnutí umístěn na konci každého vlákna DNA v oblasti, která se nazývá telomera. Telomery byly přirovnány k umělohmotným zakončením tkaniček od bot, jejichž účelem je zabránit, aby se tkaničky neroztřepily. Vědci pozorovali, že buněčným dělením se telomery zkracují podobně jako zápalná šňůra. Nakonec se telomery zřejmě zkrátí natolik, že se buňka přestane dělit. Pokud však je přítomen určitý enzym, telomery se nezkracují. Podle této teorie by to mohlo buňkám umožnit, aby se dělily neomezenou dobu. Představitel jedné společnosti, která se touto problematikou zabývá, řekl: „Je to poprvé, kdy si lidskou nesmrtelnost dokážeme představit.“ Avšak ne všichni vědci s tím souhlasí.

Jak začala existovat smrt

Lidé, kteří věří v Bibli, jsou samozřejmě přesvědčeni, že lidé mají možnost žít věčně po tisíciletí. Nespoléhají při tom na lidské vědce, ale na Mistrovského Vědce, Stvořitele všech živých věcí, na Jehovu Boha. (Žalm 104:24, 25)

Bible ukazuje, že smrt, které podléhají lidé, nebyla Stvořitelovým záměrem. První lidská dvojice byla stvořena k Božímu obrazu a postavena do rajské zahrady. Byli dokonalí, bez jediné tělesné či duševní vady. Měli proto vyhlídku, že budou žít věčně na zemi. A bylo to i Boží přání. Dostali příkaz, aby měli děti a postupně rozšířili ráj po celé zemi. (1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:8, 9, 15)

Třetí kapitola První Mojžíšovy ukazuje, že Adam se svévolně vzbouřil proti Bohu, ačkoli věděl, že trestem je smrt. Tím, že se  rozhodl jednat neposlušně, navíc přenesl hřích a smrt na své nenarozené potomstvo. Apoštol Pavel to vysvětluje takto: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Jinými slovy, Adam zhřešil, a proto jeho tělo již nebylo dokonalé. Časem zestárnul a zemřel. Jeho potomstvo tento defekt zdědilo.

Lidská smrt tedy vznikla jako důsledek Adamovy vzpoury a následného Božího rozsudku. Tento rozsudek lidé nemohou zvrátit. Přestože věda dospěla k mnoha lékařským objevům, inspirovaná slova Mojžíše napsaná před 3 500 lety jsou stále pravdivá: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují; vždyť to jistě rychle mine, a my ulétáme.“ (Žalm 90:10)

Jehovovo opatření pro věčný život

Je radostné, že existuje naděje. V současné době sice všichni lidé nakonec umírají, ale Jehovovým záměrem není, aby tato situace pokračovala donekonečna. Adam s Evou si smrt zasloužili, ale Bůh věděl, že mezi jejich nenarozenými dětmi bude mnoho těch, kdo budou mít ocenění pro jeho láskyplný dohled. Pro tyto lidi Bůh udělal opatření, aby mohli nekonečně dlouho žít na zemi. Žalmista napsal: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) Jak k tomu ale dojde?

Nemá k tomu dojít proto, že lidé odhalí záhady DNA. Naopak, věčný život je dar, který Jehova dá těm, kdo v něj projevují víru. Jehova uznává, že potomstvo Adama a Evy potřebuje záchranu, a proto lidstvu zajistil určitý prostředek, jak věčný život získat — poskytl výkupní oběť Ježíše Krista. O tomto opatření Ježíš řekl: „Bůh ... tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Stejně jako Adam byl i Ježíš dokonalým člověkem. Na rozdíl od Adama však Ježíš Boha dokonale poslouchal. Měl tudíž předpoklad k tomu, aby zaplatil za Adamův hřích obětováním svého dokonalého života. Prostřednictvím tohoto láskyplného skutku, jímž byly misky spravedlnosti vyrovnány, mohly být Adamovy děti od rozsudku smrti osvobozeny. Proto všichni, kdo projevují víru v Ježíše, dostanou Boží dar věčného života. (Římanům 5:18, 19; 1. Timoteovi 2:5, 6)

Kdyby lidé dokázali překonat nedokonalost a získat věčný život, nebylo by zapotřebí výkupné. Bible proto dává tuto moudrou radu: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky. Šťastný je ten, kdo má ku pomoci Jákobova Boha, jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu, v Původci nebe a země, moře a všeho, co je v nich, v Tom, kdo zachovává opravdovost na neurčitý čas.“ (Žalm 146:3–6)

Věčný život nevyplyne z vědeckého výzkumu, ale bude od Jehovy. Pro cokoli se Bůh rozhodne, to může vykonat a také to vykoná. „U Boha nebude nemožností žádné prohlášení.“ (Lukáš 1:37)

[Podpisek obrázku na straně 18]

© Charles Orrico/SuperStock, Inc.