Zlato, které přeneslo hory

Od našeho dopisovatele ve Španělsku

„Z hory byl vytesán jakýsi útvar připomínající hliněnou katedrálu s nesčetným množstvím věžiček. Jeho vznik zavinilo zlato a Řím. Časem a kvůli jeho kráse jim bylo odpuštěno.“ (Pedro García Trapiello)

V SEVEROZÁPADNÍ části Španělska se rozprostírá podivný skalní útvar vytesaný ze zlatavého pískovce. Rozeklané skalní stěny a věže tyčící se do výše jsou pokryty lesem svěže zelených kaštanů a to vytváří iluzi, že je vytvarovaly přírodní síly. Jenom sem tam se objevuje otvor do tunelu a to svědčí o jakémsi starověkém tajemství. Na tomto místě, kterému se dnes říká Las Médulas, kdysi stál největší zlatý důl Římské říše.

Zlato mělo vždycky své kouzlo, které muže pohánělo k rozhodnému úsilí, jen aby se ho zmocnili. Biblická kniha Job popisuje, jak před mnoha tisíciletími lidé při hledání zlata, stříbra a drahých kamenů ‚proráželi šachty, hory zpřevraceli až do základů a do skal vytesali štoly‘. (Job 28:1–10, Ekumenický překlad)

Ještě o staletí později, když světu vládli Římané, mělo zlato značně vysokou cenu. Císař Augustus chtěl ve své říši stabilní hospodářství, a tak potřeboval spolehlivé peníze, jako byl stříbrný denár a zlatý aureus, kterými by zvýšil prosperitu římského obchodu. K tomu, aby bylo možné razit dostatečné množství peněz, však nutně potřeboval zlato a stříbro. A tak těsně za dobyvatelskými římskými legiemi přicházeli zlatokopové.

Když si krátce před začátkem našeho letopočtu legie konečně podmanily severozápadní Španělsko, objevily tam nové zásoby zlata. Žel, tento vzácný kov ležel ukryt v horských naplaveninách, které se svého zlata nevzdávaly snadno. Vykopat tento skrytý poklad stálo dvě a půl století lopotné práce v potu tváře.

Římané se však nedali odradit. Pracovní síla byla levná a díky tehdejším těžebním postupům, ačkoli byly namáhavé, se jejich projekt dal uskutečnit. Měli v úmyslu těžit zlato postupným odplavováním hory. K dosažení svého cíle vybudovali přes 50 kanálů, vysoko v horách postavili několik velkých nádrží a vykopali tunely v délce několika set kilometrů.

Jakmile byla v části hory vybudována soustava tunelů, stavitelé tyto tunely ihned zaplavili vodou hnanou pod tlakem. Vzdouvající se vody odtrhávaly tuny zeminy. Zlatonosný písek a hornina byly odplavovány dolů do podhůří, kde bylo možné rýžováním a proséváním oddělit zlato od štěrku. Celý proces se později opakoval vybudováním další soustavy tunelů.

Stálo to za takovou námahu? Trpělivým postupem Římané vytěžili z Las Médulas přibližně  800 tun zlata. Než se tisícům dělníků podařilo všechno to zlato dobýt, museli doslova přenést hory; přemístili totiž více než 240 000 000 kubických metrů zeminy. A z každých deseti tun zeminy, kterou vykopali, získali třicet gramů zlata.

V dnešní době toho z proražené hory, která je uhlazena erozí a zahalena lesem kaštanů, zbývá kromě tunelů a rozeklaných strmých skalisek jen málo. Paradoxně se ukázalo, že tyto jedlé kaštany, které Římané přivezli do Španělska, jsou mnohem trvanlivější než zlato.

[Obrázek na straně 22]

Zlatá mince (aureus), na níž je vyobrazena hlava císaře Augusta

[Obrázek na straně 23]

Las Médulas — na tomto místě stál největší zlatý důl Římské říše

[Obrázek na straně 23]

Část starověké soustavy tunelů

[Podpisek obrázku na straně 23]

Všechny mince: Musée de Normandie, Caen, Francie