Jakou barvu mají pomeranče?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

JAKOU barvu mají pomeranče? Možná se vám tato otázka zdá zvláštní, protože jsou přece oranžové. Nemusí to tak ale být vždy. Na Sicílii totiž obvyklá odpověď zní: „Jsou přece červené.“

Mluvíme o krvavých pomerančích na Sicílii, které jsou takto označovány kvůli výrazné barvě dužiny — může být oranžová s rubínovým žilkováním přes rumělkovou a jasně karmínovou až po téměř černou. Kůru mají oranžovou s načervenalým nebo purpurovým nádechem a při jejich osvěžující vůni se člověku sbíhají sliny v ústech. Chuť mají výraznou a sladce nakyslou a někteří lidé říkají, že v tom jsou „trochu cítit maliny“.

V Itálii se citrusové plody pěstovaly již od starověku. Na Sicílii se pomeranče dostaly pravděpodobně ve 4. století n. l. z Asie, byly to však bledé kyselé plody. Sladkoplodé pomerančovníky přivezli ve 14. a 15. století do Evropy Portugalci a odtud je spolu s řadou dalších citrusů dovezli na americký kontinent. Teprve na začátku 20. století však byly sicilské krvavé pomeranče poprvé taxonomicky zařazeny.

Proč jsou červené?

Všechny pomeranče obsahují tentýž žlutooranžový pigment, který dává barvu vaječnému žloutku i mrkvi. Na sicilských pomerančích odrůdy moro, tarocco a sanguinello je neobvyklé to, že vytvářejí červený pigment označovaný jako anthokyanin, který zralým plodům propůjčuje typický červený odstín. * Pokud byste však tento pomerančovník odtud — z poměrně malé oblasti v provincii Katanie, Syrakusy a Enna — přesadili kamkoli jinam, jeho plody vůbec nemusí být červené. Proč? Co je na této východní části Sicílie tak zvláštního?

Ne všechny faktory podílející se na tvorbě anthokyaninu v sicilských krvavých pomerančích jsou úplně jasné. Stále ještě zbývá zjistit, zda má na tvorbu pigmentu nějaký vliv půda, a případně, jaký vliv to je. Existují další faktory, které syntézu červeného pigmentu při zrání ovoce buď podporují, nebo jí brání. Bylo například pozorováno, že červenání začíná, když v noci jsou nízké teploty a ve dne je intenzivní světlo. Pokud jde o chuť tohoto ovoce — dostatek slunečního světla zajišťuje správné množství jednoduchých cukrů, zatímco mírné dešťové srážky se postarají o silnou, výraznou chuť plodů.

Předpokládá se, že typické znaky sicilských krvavých pomerančů vznikají právě touto jedinečnou kombinací zmíněných faktorů. Podobné plody se pěstují i v dalších částech jižní Itálie a také ve  Španělsku, v Maroku, na Floridě, v Kalifornii, ale údajně se nikomu nepodařilo reprodukovat všechny vlastnosti sicilských krvavých pomerančů.

Ovoce, které si zaslouží ocenění

Toto ovoce má kromě své výjimečné barvy také velkou výživnou hodnotu. Pomeranče odrůdy tarocco mají ze všech citrusových plodů nejvyšší obsah vitaminu C. Jediný pomeranč střední velikosti stačí pokrýt doporučenou denní potřebu tohoto vitaminu. Krvavé pomeranče mají řadu předností. Uveďme alespoň některé z nich — sklenice husté, čerstvě vymačkané šťávy je lahodným a zdravým zdrojem minerálů, vláknin a snadno vstřebatelných jednoduchých uhlovodanů, které dodávají energii. Není divu, že pěstitelé citrusových plodů na Sicílii se snaží svůj jedinečný produkt chránit a zvyšovat pro něj ocenění u ostatních.

Znalci jsou přesvědčeni, že toto sicilské ovoce „patří díky své intenzivní, ideálně vyvážené kyselé a sladké chuti i celkové doznívající příchuti k nejušlechtilejším dezertním pomerančům“. Jednou možná budete mít i vy příležitost posoudit sami, zda to tak je.

Ačkoli se krvavé pomeranče objevily poměrně nedávno, je to jen jedna z obrovské palety skvělých plodin, které Jehova vytvořil lidem pro potěšení. A tak každý, kdo oceňuje Boží štědrost, dokonce i „ovocné stromy ..., [ať] chválí Jehovovo jméno“. (Žalm 148:9, 13; 1. Mojžíšova 1:29)

[Poznámka pod čarou]