Obránci našeho zdraví

„VÁŽENÁ paní, máte značně oslabenou imunitu,“ řekl lékař poté, co si prohlédl výsledky krevních testů. Veronika se již nějakou dobu necítila dobře. Opakované bronchitidy ji vyčerpávaly a nedávno měla také zánět ucha a nosních dutin.

Co je imunitní obrana a proč je tak důležitá? Jak probíhá?

Ochrana před útokem

Imunitní systém je tvořen složitou sítí molekul a specializovaných buněk, které úzce spolupracují v boji proti infekci. Spoléháme se, že imunitní systém nás ochrání před útokem cizorodých vetřelců, jako jsou bakterie nebo viry.

Pro znázornění bychom mohli tělo přirovnat ke starověkému městu. Typické tehdejší město leželo na vyvýšeném místě, takže nepřátelské armády bylo možné vidět z dálky. A město bylo chráněno hradbami a branami, které hlídaly stráže. Díky této ochraně bylo bezpečným bydlištěm. Přirovnáme-li naše tělo k takovému městu, lépe pochopíme, co je k obraně před útokem zapotřebí.

První obrannou linií našeho těla proti invazi mikroorganismů tvoří kůže a sliznice (například ty, jež vystýlají nos a hrdlo). Naše kůže funguje jako významná bariéra. S odlupující se svrchní vrstvou kůže se zbavujeme mnoha milionů mikroorganismů, které jsou na kožním povrchu.

Sliznice nejsou tak pevné jako kůže a jsou zranitelnější. Obsahují však mnoho přirozených látek ničících mikroorganismy. Jedna taková látka se jmenuje lysozym a nalézá se v slzách, slinách a v potu. Růstu mnoha bakterií brání i to, že pot je kyselý, avšak lysozym je zabíjí tím, že ničí jejich  buněčnou stěnu. Z tohoto důvodu mohou zvířata napomoci hojení ran tím, že si je lížou.

První hlídka — bílé krvinky

Představte si, že ránou nebo nákazou se do našeho „města“ podařilo proniknout bakterii, která je schopna způsobit onemocnění. Armáda buněk okamžitě nastupuje do boje s jediným záměrem — odstranění bakterie, která vnikla do těla, a následné uzdravení z nemoci. Buňky, které tělo brání, se jmenují leukocyty neboli bílé krvinky. Této etapy boje se účastní tři důležité typy bílých krvinek — jsou to monocyty, neutrofily a lymfocyty.

Když monocyty „zaslechnou“ chemické signály, které oznamují, že v určité oblasti těla je zánět, opustí krevní oběh a proniknou do zasažené tkáně, kde se z nich stanou makrofágy, to znamená „velcí jedlíci“. Spolykají tam všechno, co je organismu cizí. Navíc vylučují důležité látky označované jako cytokiny, které tělo připravují na boj proti infekci. Jednou z funkcí cytokinů je vyvolávat horečku. Horečka je prospěšný jev, protože je znamením, že začaly fungovat obranné mechanismy. Může urychlit proces uzdravování a je to také užitečný diagnostický indikátor.

Chemický signál ze zanícené oblasti „zaslechnou“ také neutrofily a vyrazí na pomoc makrofágům. I neutrofily pohlcují, neboli polykají bakterie. Když tyto neutrofily odumřou, jsou z těla vypuzeny ve formě hnisu. Tvorba hnisu je tedy další formou obrany. V tomto případě by platilo latinské rčení, které lékaři používali po staletí: pus bonum et laudabile. To znamená „dobrý a chvályhodný hnis“. Tvorba hnisu pomáhá zastavit infekci. Naše známé makrofágy již strávily bakterie a nyní jejich fragmenty „představí“ neboli ukážou lymfocytům, aby je do budoucnosti před tímto vetřelcem varovaly.

V boji proti infekci tvoří lymfocyty mimořádně specializovanou elitní jednotku. Vytvářejí substance, kterým se říká protilátky a které se specificky navážou na určitou část mikroba. Existují dva základní týmy lymfocytů, které mají odlišné schopnosti. Především to jsou B lymfocyty vytvářející protilátky a ty uvolňují do krevního oběhu. B lymfocyty, které své šípy — protilátky — střílejí s neuvěřitelnou přesností, byly nazvány ozbrojenými jednotkami imunitní reakce. Protilátky „hledají“ známé mikroby a zasáhnou jejich životně důležitá místa. Dalším základním týmem lymfocytů jsou T lymfocyty, které mají za úkol rozpoznávat protilátky a udržovat je při svém povrchu. Protilátky používají k zasažení nepřítele — a to jakoby v „boji zblízka“.

Celá záležitost je ale ještě složitější. T lymfocyty z podskupiny, které se říká „pomahači“, pomáhají svým druhům, B lymfocytům, vylučovat velké množství protilátek. Předtím než tito „pomahači“ zaútočí, komunikují mezi sebou. Nedávný výzkum ukázal, že tyto buňky spolu vzrušeně „komunikují“ prostřednictvím chemických signálů a v jakési živé konverzaci si vyměňují informace o cizorodé látce.

Pomocí je další důležitá skupina buněk — „přirození zabíječi“. Tyto lymfocyty nevytvářejí protilátky, ale jsou připraveny zabít buňky, které se staly „cizorodými“ tím, že byly infikovány. A tak se i přirození zabíječi podílejí na obraně tělesného zdraví.

 A konečně, lymfocyty jsou vzhledem ke své imunologické paměti schopny zapamatovat si charakteristiku mikroba, jako by si záznam o něm daly do své kartotéky. Pokud by se stejný typ mikroba někdy objevil znovu, tyto lymfocyty již mají připraveny specifické protilátky, jimiž ho okamžitě zničí.

Makrofágy — tedy buňky, které imunitní reakci spouštějí — pomáhají také celou záležitost ukončit tím, že zůstávají poblíž postiženého místa a podílejí se na potlačení zánětu. Z postižené oblasti odstraní všechny mrtvé buňky, buněčné úlomky nebo poškozenou tkáň, které po válčení zůstaly na „bojišti“, a ve „městě“ nastolí klid a pořádek.

Když je obrana slabá

Uvedli jsme jen základní nástin toho, jak se obecně předpokládá, že funguje imunitní obrana. Tyto obranné schopnosti však mohou být oslabeny z různých důvodů — existují primární, vrozené poruchy imunitního systému a poruchy sekundární, které člověk během života získal v důsledku nemocí.

Jednou z nejzávažnějších nemocí je AIDS, která se během osmdesátých let začala rychle šířit v hrozivém rozsahu. Způsobuje ji virus lidské imunitní nedostatečnosti (HIV), který zasahuje jádro imunitního systému a postupně ničí určitou třídu lymfocytů. Mimořádně důležitá složka obranyschopnosti nakaženého člověka je tudíž vyřazena. Infekce se potom stále vracejí a nikdy už nejsou z těla úplně odstraněny. Jsou ve skutečnosti těžší, a tělo nemá žádný prostředek, jak se proti nim bránit. Je jako rozbořené město bez hradeb, které může kdokoli dobýt.

Je jen dobře, že každá imunitní porucha není tak závažná. Veronika, o níž byla zmínka na začátku, měla jen menší poruchu tvorby jednoho druhu protilátky, jež se obvykle vyskytuje na sliznicích, a to zvláště v dýchacích cestách. Tím se vysvětlily Veroničiny opakované a přetrvávající infekce.

Veronice se již daří lépe. Vyslechla si lékařovo vysvětlení a rozhodla se, že léčbu, kterou jí předepsal, bude důsledně dodržovat. Když byl vyléčen zánět dutin, souhlasila s tím, že podstoupí kůru injekcí stimulujících tvorbu protilátek. * Přestala také kouřit a zařídila si věci tak, aby mohla více odpočívat. Krátce nato se její zdraví výrazně zlepšilo.

Ano, byli jsme vytvořeni k tomu, abychom se těšili ze života v dobrém zdraví. Když uvažujeme o úžasné komplexnosti imunitního systému a dalších spletitých mechanismů lidského těla, pociťujeme obdiv a vděčnost za moudrost našeho Stvořitele. (Žalm 139:14; Zjevení 15:3) V důsledku lidské nedokonalosti prozatím sice nemáme vždy dobré zdraví, ale Boží inspirované slovo nás ujišťuje, že v novém světě, který brzy přijde, bude lidstvo dovedeno k dokonalosti mysli i těla, takže „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 13]

OBRANNÉ LINIE:

Kůže a sliznice

Leukocyty neboli bílé krvinky

Monocyty pronikají postiženou tkání a pohlcují bakterie, které tam vnikly

Neutrofily pomáhají pohltit bakterie a jsou z těla vyloučeny ve formě hnisu

Lymfocyty mají imunitní paměť; objeví-li se nějaký typ mikroorganismu znovu, protilátky jej okamžitě zničí

•B lymfocyty vypouštějí protilátky jako dobře mířené šípy; tyto protilátky „hledají“ mikroby a potom na ně zaútočí

•T lymfocyty pomáhají vytvářet protilátky, které s bakteriemi bojují „zblízka“

—T lymfocyty „pomahači“ pomáhají B lymfocytům vylučovat velké množství protilátek

—„Přirození zabíječi“ zabíjejí infikované buňky přímo a žádné protilátky nevytvářejí

[Obrázek na straně 15]

Bílé krvinky útočí na bakterie

[Podpisek]

Lennart Nilsson