Smrtící vlny — Mýty a skutečnost

BYLO to jen několik minut po západu slunce. V ten poklidný pátek 17. července 1998 byli muži, ženy a děti z několika vesniček na severním pobřeží Papuy-Nové Guineje náhle zaskočeni zemětřesením, které mělo sílu 7,1 stupně. „Největší otřes,“ píše časopis Scientific American, „rozhýbal 30 kilometrů pobřeží ... a v okamžiku zdeformoval pobřežní dno oceánu. Za normálních okolností plochá hladina moře se následkem toho vzedmula a tak se zrodila děsivá tsunami.“

Jeden pozorovatel říká, že slyšel něco, co znělo jako vzdálené hřmění, které postupně utichalo, zatímco hladina moře pomalu klesala pod běžnou spodní hranici. O několik minut později se střetl s první vlnou, která byla asi tři metry vysoká. Převalila se přes něj, když se před ní snažil utéct. Druhá, větší vlna, srovnala se zemí jeho vesnici a unášela jej skoro kilometr do nedalekého mangrovového pralesa. „Trosky visící na vrcholcích palem svědčily o tom, že vlny dosáhly výšky 14 metrů,“ uvádí časopis Science News.

Ten večer vzaly obří vlny život nejméně 2 500 lidí. Je ironií, že když jedna dřevařská společnost později darovala dřevo na stavbu nových škol, nebyly zde v podstatě už žádné děti, které by do školy chodily. Skoro všechny — bylo jich více než 230 — zabily vlny tsunami.

Co jsou tsunami?

Tsunami je japonské slovo, které znamená „přístavní vlna“. Je to „trefný pojem,“ říká kniha Tsunami!, „protože tyto obří vlny mnohokrát přinesly smrt a zkázu do japonských přístavů a pobřežních vesnic.“ Co dává těmto zdivočelým vlnám jejich děsivou sílu a velikost?

 Vlnám tsunami se občas říká slapové vlny. Tyto vlny ale přesně řečeno tvoří pouhé vzdouvání a klesání moře, které nazýváme příliv a odliv a které je způsobeno gravitační silou slunce a měsíce. Dokonce ani mohutné vlny — někdy přes 25 metrů vysoké — vybičované větrem o síle vichřice se nedají srovnávat s tsunami. Kdybyste se měli pod takové příbojové vlny potopit, zjistili byste, že jejich síla klesá, čím jste hlouběji. V určité hloubce je voda zřídkakdy rozbouřená. Tak tomu ale není v případě tsunami, které sahají od hladiny až na dno oceánu, i přesto, že voda může být kilometry hluboká!

Tsunami sahá až na dno, protože je obvykle způsobeno bouřlivou geologickou aktivitou na mořském dně. Z tohoto důvodu vědci mluví o tsunami jako o seizmických vlnách. Mořské dno se může zvednout a tím zvedne sloupec vody nad ním a vytvoří se mírné vzedmutí. To může pokrývat plochu až 25 000 čtverečních kilometrů. Dno oceánu může také poklesnout a tak se na hladině oceánu nakrátko vytvoří prohlubeň.

V obou případech gravitace způsobí, že se zčeřená voda pohybuje nahoru a dolů — a to je pohyb, který vyvolá sérii soustředných vln, podobně jako když na hladinu rybníka dopadne kámen. Tento jev nabourává populární představu, že tsunami jsou jen jednotlivé ‚zatoulané‘ vlny. Namísto toho jsou tsunami obvykle uvedeny do pohybu v rámci jevu nazývaného vlnový sled tsunami. Ale mohou být také vyvolány vulkanickými erupcemi nebo podmořskými sesuvy půdy.

Jedna z nejničivějších sérií tsunami v zaznamenané historii vznikla v srpnu 1883 explozí Krakatoy, vulkánu v Indonésii. Některé z následných vln dosáhly neuvěřitelné výšky 41 metrů nad hladinu moře a smetly zhruba 300 pobřežních měst a vesnic. Počet mrtvých pravděpodobně převýšil 40 000.

Dvojí tvář tsunami

Vlny vyvolané větrem se nikdy nepohybují rychleji než 100 kilometrů za hodinu a obvykle jsou o hodně pomalejší. „Naproti tomu tsunami se mohou v hlubokých vodách oceánské pánve hnát stejně rychle jako tryskové dopravní letadlo — totiž ohromující rychlostí 800 nebo i více kilometrů za hodinu,“ říká kniha Tsunami! Navzdory své rychlosti však v hlubokých vodách nejsou nebezpečné. Proč?

Za prvé proto, že samotná vlna na otevřeném moři obvykle není vyšší než tři metry, a za druhé proto, že vzdálenost od vrcholu  jedné vlny k vrcholu druhé může být stovky kilometrů, čímž vzniká mírný sklon. Proto mohou tsunami proběhnout pod loděmi, aniž by byly zaregistrovány. Kapitán lodi, která odplouvala od pobřeží jednoho z Havajských ostrovů, dokonce vůbec nevěděl, že tsunami se už přehnaly, dokud nespatřil ohromné vlny bijící do vzdáleného pobřeží. Obecné pravidlo pro bezpečnost lodí na moři je dosáhnout vod, kde je hloubka alespoň 100 sáhů neboli 180 metrů.

Když se tsunami přiblíží k zemi a dostanou se do mělčích vod, jejich charakter se mění. Tření o dno moře zde vlnu zpomalí, ale ne rovnoměrně. Zadní část vlny je vždy v hlubších vodách než její přední část, a tak se pohybuje trochu rychleji. V důsledku toho se vlna stlačuje a tak s tím, jak klesá její rychlost, zároveň roste její výška. Mezitím se přiženou následující vlny ve vlnovém sledu a nahromadí se na vlny vepředu.

Ve svém konečném stadiu může tsunami udeřit na určitý úsek pobřeží jako příbojová vlna nebo jako vodní stěna, ale častěji se objeví v podobě rychle stoupající záplavy připomínající příliv, která se převalí vysoko nad zaznamenanou nejvyšší hranicí vody. Jsou známy případy, kdy voda vystoupila více než 50 metrů nad normální úroveň mořské hladiny a odnesla s sebou do vnitrozemí trosky, ryby, a dokonce kousky korálů, které tam do vzdálenosti několika set metrů srovnaly se zemí vše, co jim stálo v cestě.

Je ošidné, že prvním příznakem blížící se tsunami není vždy rostoucí vlna ženoucí se směrem k pobřeží. Může to být právě naopak — objeví se neobvyklý odliv vody, který vysuší pláže, zátoky a přístavy a zanechá na písku či v bahně mrskající se ryby. Počáteční stav je určen tím, která část vlnového sledu zasáhne pobřeží jako první — zda je to hřbet vlny, nebo její dolní část. *

Když se pláž vysuší

Byl klidný večer 7. listopadu 1837 na havajském ostrově Maui. Zhruba v sedm hodin večer, vysvětluje kniha Tsunami!, začala voda ustupovat z pláže, až zůstaly útesy obnažené a ryby uvízly na mělčině. Mnoho vzrušených ostrovanů vyběhlo ryby sbírat, ale několik lidí, kteří byli ostražitější, uteklo na vyvýšené místo — asi proto, že z minulých zkušeností věděli, co se bude dít. Brzy se přihnal děsivý příval vody, celou vesnici tvořenou 26 domy z trávy odnesl spolu s jejími obyvateli a dobytkem 200 metrů do vnitrozemí a vrhl je do malého jezera.

Tentýž večer se tisíce lidí shromáždilo na pláži jiného ostrova k bohoslužbě. A opět, náhlý pokles vody vedl k tomu, že překvapení Havajci v houfech běželi dolů po pláži. Pak se z ničeho nic objevila gigantická vlna, stoupající  až do šesti metrů nad obvyklou nejvyšší hranici vody, a podle jednoho pozorovatele se hnala k pobřeží „rychlostí dostihového koně“. Vracející se voda spláchla i dobré plavce do moře, kde někteří utonuli vyčerpáním.

Jak často udeří?

„Od roku 1990 vzalo 10 tsunami život více než 4 000 lidí,“ uvádí časopis Scientific American. „Dohromady bylo na celém světě ohlášeno 82 tsunami, což je daleko více než historický průměr 57 za desetiletí.“ Tento údajný vzestup, dodává časopis, je však spíše přisuzován zlepšeným komunikačním prostředkům a vysoké počty mrtvých jsou částečně způsobeny vzrůstem pobřežní populace.

Výskytem tsunami je znám zvláště Tichý oceán, protože jeho pánev je seizmicky nejaktivnější. „Zřídkakdy uplyne rok, kdy by někde v Pacifiku neudeřila alespoň jedna ničivá vlna tsunami,“ píše jistá kniha, která také uvádí, že „v průběhu posledních padesáti let bylo 62 procent úmrtí při zemětřeseních ve Spojených státech způsobeno tsunami“.

Lze je předvídat?

Mezi lety 1948 a 1998 bylo 75 procent varování před tsunami na Havajských ostrovech planými poplachy. Takový záznam pochopitelně svádí k přehnanému uspokojení. Dnes je však vyvíjen daleko lepší systém detekce využívající moderní technologii. Jádrem tohoto vylepšeného detekčního systému je záznamník tlaku vody na dně (BPR), který — jak ukazuje jeho název — je umístěn tisíce metrů hluboko na dně oceánu.

Tento vysoce citlivý přístroj je schopen zaregistrovat rozdíl v tlaku vody, když nad ním probíhá tsunami, a to i v případě, že vlna není vyšší než jediný centimetr. Pomocí zvukových vln přenáší BPR data do speciální bóje, která je pak posílá satelitu. Ten pak dále předává signál do centra pro varování před tsunami. Vědci jsou přesvědčeni, že tento systém přesnějšího a včasného varování sníží počet planých poplachů.

Snad nejdůležitějšími faktory pro zvýšení bezpečnosti je veřejná osvěta a poučování lidí o tsunami. I ten nejlepší systém varování je zbytečný, pokud jej lidé ignorují. Jestliže tedy žijete v nízko položené pobřežní oblasti, kde je nebezpečí tsunami, a místní úřady vás budou varovat před těmito vlnami nebo vy sami ucítíte zemětřesení či uvidíte neobvykle velký odliv, neváhejte a okamžitě hledejte nějaké vyvýšené místo. Nezapomeňte, že na otevřeném moři se mohou tsunami pohybovat rychlostí tryskového letadla a v blízkosti pobřeží se mohou hnát stejně rychle jako auta na dálnici. Jakmile tedy vlnu uvidíte, je již velmi malá šance, že jí uniknete. Jestliže se však s tsunami setkáte na otevřeném moři, když se budete těšit z vyhlídkové plavby nebo rybaření, můžete zůstat klidní — váš šálek kávy nebo sklenka vína pravděpodobně zůstanou nehnutě na svém místě.

[Poznámka pod čarou]

[Nákres na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Vlny tsunami jsou často vyvolány seizmickou činností na dně oceánu

ZLOM

VZNIK

ŠÍŘENÍ

ZÁPLAVA

[Nákres na straně 27]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Nová technologie, při níž se používají oceánské detektory, je snahou o předvídání tsunami

SATELITNÍ SPOJENÍ

5 000 metrů

BÓJE

HYDROFON

KOTVA

ZVUKOVÉ SPOJENÍ

DETEKTOR TSUNAMI

[Podpisek]

Karen Birchfield/NOAA/Pacific Marine Environmental Laboratory

[Obrázek na straně 25]

Vlna tsunami prohnala desku pneumatikou nákladního auta

[Podpisek]

U.S. Geological Survey

[Obrázky na straně 26]

Maják Scotch Cap na Aljašce před úderem tsunami v roce 1946 (vlevo)

Totální spoušť potom (nahoře)

[Podpisek]

Foto U.S. Coast Guard

[Podpisek obrázku na straně 24]

Ministerstvo vnitra USA