Strom, který vás na místě zastaví

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V EKVÁDORU

V POLOVINĚ prosince na ekvádorských pobřežních pláních ještě nenastalo období dešťů. Prach, který zde pokrývá vlnící se pahorky, dodává rostlinstvu šedavý nádech. Nad hlavami několika cestovatelů, kteří jeli po hlavní silnici směrem na západ k Tichému oceánu, se převalovaly husté šedé mraky, a den se zdál být poněkud ponurý. Pohled všech náhle upoutal strom u cesty. Auto okamžitě zastavilo. Jaký strom tam viděli?

Byl to guayacan v plném květu. Krátké ticho přerušilo zvolání: „To je nádhera! Viděli jste již někdy takovou zářivou barvu? Viděl jsem mnoho stromů, které kvetly růžově, nachově, rudě nebo oranžově, ale tato barva je svou nádherou daleko převyšuje.“

Když se cestující pokochali jeho zlatavou krásou, rozjeli se dál. Netušili, že to byl jen začátek. Kousek dál potkávali po cestě jeden rozkvetlý strom za druhým. Vypadalo to, jako by byly kopce pokryty shluky zlatých slunečních paprsků. Bylo období květu těchto stromů — doba, kdy zdejší nevýrazné lesy ožívají nápadnými barvami.

Tento krásně kvetoucí strom však neroste jen v jedné zemi. Přirozeně se vyskytuje v mnoha částech Jižní a Střední Ameriky. Je znám také pod jinými názvy, které poukazují na jeho zlatavé květy, jež mají tvar trumpety. Jeho vědecký název je Tabebuia chrysantha.

Guayacan má také jemně vláknité dřevo, z něhož se již léta vyrábí nábytek prvotřídní kvality. Kvůli tomu je těchto stromů málo a v některých zemích musí být chráněny zákonem. Díky tomu se v době, kdy kvete, mohou z jeho výjimečné krásy dále těšit jak místní lidé, tak turisté, i když je to jen několik dnů a pouze jednou v roce.

Guayacan je nepochybně živým holdem největšímu ze všech umělců — našemu Vznešenému Stvořiteli, Tvůrci této nádherné země, na které žijeme.